Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Čerti nejsou
Balada o košili
19.12.2012 Dagmar Hermannová Poezie
"Co tě tak trápí,dobře vím, snad alespoň radu dát ti smím?"
Žil kdysi dávno jeden král. Byl bohatý, a všechno měl, na cokoliv jen pomyslel. Přesto však každý den, vždy navečer se zasní, zahání myšlénky dotěrné - proč nejsem šťastný? Každého večera vzdychal víc, až smutkem sešedla jeho líc. Jednoho dne před svítáním, když venku luna zbělela, krásná víla v okně seděla. "Co tě tak trápí, dobře vím, snad alespoň radu dát ti smím? I na tebe štěstí čeká, stačí,když oblékneš košili šťastného člověka." Král k šatně skočil - "koukni,co mám košil! Zelené, modré,bílé- tvé rady jsou pošetilé." Ale už za pár dnů ráno král volá- "všichni sem, rozjedete se dokola! Své poklady rozdám - žádejte víc, sežeňte košili - musím ji mít! Prohlédněte každý dům, zabavte košile dvořanům." Rok a den uplynul od noci, co přelud se v okně zjevil, jenomže v celém království snad nikdo šťastný nebyl. Smutný král u okna, odradit se nedá, po štěstí vzdychá, šťastného člověka hledá. Na břehu řeky k poledni, skončila výprava poslední. Sedí tam rybář,do vody se dívá, vlny pozoruje,šťastně se usmívá. "Hej - člověče,jsi šťastný?" "Ovšemže jsem, a vždy jsem byl." "Zde - poklad mám - cokoliv chceš, si vezmi, svou košili za něj dej mi!" "Jak vidíš pane,nejsem chudý. Co je tu kolem, patří mně, stejně jak tobě, třeba tahle louka,a na ní kvítí, celý den slunce, večer pak hvězdy a měsíc mi svítí, žiju tu se svým psem, a spolu dobře je nám. Rád bych ti košili daroval, jenomže - žádnou nemám. Už dlouho je pusto v hradních zdech, v lese pod hradem je kříž, kolem zelený mech, a na kříži nápis: "&Stěstí je v lásce, v čistém svědomí, a v prostých radostech." ikonka: blastr.com |
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Poezie
Setkání
Slunce na besedě
Když ne do března...
Lípa v nás
KŘÍŽE HORSKÝCH OSAD
TAJEMSTVÍ
Domov na míru - nová sbírka
Někde v nás
Ukrajinské hroby
ZA BABÍHO LÉTA (rondel)
Memento zhouby
Balada o dvou hlasech
Zůstává...
Pochoutka
Ve tvém objetí
Probuzení
Vjem
Mysl
Nemuset do klícky
Stesk
Další články v rubrice Poezie
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.