Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyBirgusovy kontrastySestry a stíny minulostiSurfování, rafting nebo kayak cross v centru PrahyZkroťte divokou šelmičku s láskou a trpělivostíKopíruje naše zahrada naši duši?
Říká se, že největší problémy mívají o vánocích staří lidé, vydaní všanc pouze svým vzpomínkám a stesku opuštěnosti, zavrženi jak Job či Jidáš, který zradil. Chtěl bych vám všem takto postiženým říci - nepodléhejte těmto klišé, nevěřte falešným vzdechům okolí, plané lítosti a nemístné účasti, přiznejte již konečně sobě tu nepříjemnou pravdu o tom, že člověk stejně vždy zůstane sám, tak jak nás o tom přesvědčuje moment zrození i odchodu, a jsou na tom stejně - i ti šťastnější, kteří své nebližší dosud neztratili, a hlavně, zda se mezi nimi necítí podobně sami, i když to přiznat nechtějí. Tak tedy, důležité je nepodléhat, vždyť vánoce jsou oslavou zrození a to je v našem životě nejdůležitější, jako jediná záruka nesmrtelnosti, oslava života. Vítá ho slunovrat a my se těšíme jak počne nový život ve svém jednoročním cyklu. Jak ze sněhových plání nakonec vyraší vše nové a mladé, krásnější než to co odešlo s podzimem, zpěv ptactva a rašícího chleba, i slunce vystoupí ze své malátnosti a dá sílu všemu tomu množení, tak se to všechno obrátí k dobrému a my budeme při tom, snad, musíme věřit. A kdyby ne, všechna ta nádhera pojede stejně, jaká jistota, jen do toho nesmíme sobecky zasahovat, i my jsme tím malým kolečkem v tom velkém stroji života, který nezná zastavení, jen ztráty, které jsou někdy tak těžké. Nemysleme na ně v těchto chvílích kdy vánoce přešlapují za dveřmi a působí sladký zmatek v duši. Hlavně vás prosím, nebuďte smutní, vím jak vás cizota obklopuje, jako choroba, před níž neni úniku. Přesto se nepodávejte. Zamyslete se, co krásného v životě vás potkalo, a vraťte se, alespoň v myšlenkách, vždyť celou tu káru prožitků stále táhnete ssebou a vyberte z ní opravdu to nejlepší, a k tomu hudbu již nejvíc milujete, nakonec neškodil by ani vhodný obrázek či fotografie, hlavně vás prosím, nebrečte při tom, jistě to bylo velmi krásné, ale i teď si vyrábíte krásnou chvíli, nepokažte si ji, prosím, vložte důvěru do jesliček, představte si vůni chléva i bohatství králů a všechno to mezi tím, jak zbývá nám lidem tesknícím a strachujícím se o své příští, nebojte se, budu se bát za vás, člověk se bez strachu neobejde. Co však v této studené zimní noci, která ani přes den nepřestává a svírá duši steskem jakoby nikdy již nemělo dojít k obnově a návratu všeho co tolik postrádáme, přátelé. Neztrácejte důvěru! Opět v tmavé noci zazáří hvězda a bude zvěstovat nový počátek, nové zrození, a my jako pohané žádostivě oslovíme slunce, toho našeho boha života, aby se vrátilo, a ono nás poslechne, protože musí v koloběhu vesmírného řádu, kterému i my jsme podřízeni. A to bude ten nejkrásnější dárek jaký si vůbec můžeme přát. ikonka: radostne-vanoce.ic.cz |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.