Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 12.7.2020, svátek má Bořek 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 501
Registrovaní čtenáři: 508
Publikovaných článků: 12914
Komentářů: 11143


Měření



D O U T N Í K

28.03.2013   Dagmar Hermannová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pan Viewegh mi nedal ničím najevo, co zamýšlel se svým hrdinou, když mi ho krátce, asi osmi větami představil. Mělo to stačit na povídku, které je třeba dát název i pointu.Těžká práce. Až když jsem těch osm vět četla potřetí, bylo mi jasné, co s tím nesympatickým, sebestředným frajerem udělám.... 


Richard začal kouřit doutníky až v šestačtyřiceti, když definitivně opustil povolání učitelské a založil si malé nakladatelství. Vždycky pak tvrdil, že nakladatelem se stal jen proto, že potřeboval povolání, které by se více hodilo k doutníkům, jimž prý holduje odjakživa a vysvětloval, že učitel s drahým doutníkem v prstech by mu připadal směšný. Někdy podobné věci vykládal ve zjevné nadsázce, když přitom se usmíval očima, někdy ale výraz jeho obličeje prozradil posluchačům, že vše je míněno vážně.

Jestli totiž něco opravdu dělal odjakživa, bylo to téměř neustálé přecházení ze sympatické sebeironie do zbytnělé, až nesnesitelné sebechvály.Tak třeba od pondělí do středy si ze sebe a své práce dělal až trapnou legraci, ale ve čtvrtek se zčistajasna probudil do nálady, kdy i jen žertovná zmínka - například o stáří jeho auta, které mělo dvanáct let - představovala podle něho útok na jeho osobnost. Jeho manželka, i obě jeho dospívající dcery o tom věděly své.

Toho říjnového sobotního rána, před odjezdem na havlíčkobrodský knižní veletrh, si Richard sám sebe dobíral.U snídaně rozvíjel teorii, že každý člověk ke svému vlastnímu harmonickému životu potřebuje hlavně pár pitomců, vůči nimž se může, kdykoliv má příležitost, kriticky vymezovat, a ventilovat tak případné mindráky z vlastních neúspěchů...."což v mém případě"...řekl pod vějířky vrásek u šedomodrých očí..."úspěšně představují...."
"...dcery a manželka..." zasmála se mladší dcera Jana rozpačitě, protože si výraz otcovy tváře, když se jeho momentální pocity měnily, často pletla.
"...ostatní nakladatelé..." opravil ji vlídně Richard, "...a samozřejmě i autoři..." dodal, když popravdě - autorům, jejichž práce odmítal vydat, to znamená až na jednoho všem - psal obšírné odpovědi, v nichž se opájel svou dovedností nepřekročit hranice obecné slušnosti, a přitom být provokativně jízlivý.
"...s výjimkou autorů o vitaminech..." doplnila ještě manželka, vycházejíc ze skutečnosti, že jediný komerčně úspěšný titul, který se Richardovi za čtyři roky podařilo vydat, byla právě publikace o zdravé výživě.

Richard se sice trochu zasmál, ale do auta nasedal dotčeně. Skoro zapomněl, že si už od rána umínil udržet si výjimečně celý den dobrou náladu, kterou si nenechá nikým a ničím zkazit. Kromě toho řídil velice rád. Jakmile usedl do auta, vždycky se cítil uvolněně. Sotva se mu podařilo překonat dopravní zácpu a vyjet do souvislého proudu vozidel opouštějících zaplněné město, pohodlně se opřel a přidal plyn. Se svým životem byl v podstatě spokojen. Hlavně byl přesvědčen, že dělá právě jen to, co ho baví, a co dokonale naplňuje jeho představy o seberealizaci. Pustil si radio.

"...ty jsi tak jiná,tak jiná, to vím..." ozvala se známá country. Hudba, kterou poslouchal docela rád. A taky je to pravda. Každá je něčím jiná, alespoň na začátku - dal v duchu za pravdu slovům písně a zapřemýšlel nad tím, co mohla myslet jeho dcera svou poznámkou u snídaně... že by něco věděly? Ale ne! Tuto možnost ihned zavrhl, protože to by na manželce určitě poznal. Totiž - nejen s doutníky začal, když opustil učitelské povolání. K úspěšnému nakladateli se hodí také občasná milenka - ale postupně své tajné romantické úlety vnímal tak, že prospívají jeho duševnímu zdraví, dodávají mu potřebnou energii a sílu a částečně i společenskou prestiž.

"...jestli má touha tě neporaní.." pokračovala píseň... No - samozřejmě že ne. Touha a podobné pitomosti. To si s každou vyříkal rovnou. I s tou, která na něho bude dnes čekat, a veletrh si spolu pěkně užijí. Žádné milostné city, romantické hlouposti a zbytečné komplikace. Čistý sex - nic víc a nic méně.
"....pojď a ruku mi dej, s tebou je celej svět jak vyměněnej..." dotírala píseň...To už určitě! Vyměněnej svět? Co by na tom svém tak asi měnil? Tam doma, kolem stolu, sedí jeho stabilita, jeho standart a jeho životní jistota. Tam je uznáván a beze zbytku respektován - bez toho by se sotva obešel. Proto svoje úletové vztahy měl vždycky pod kontrolou - i když - právě tahle - Ivana, mu takříkajíc přes hlavu už trošku přerůstá, to je fakt. Taky je to výstavní kočka,všude mu ji závidí, a nejen to - kdyby opravdu uvažoval o zásadní změně svého života, byla by to právě Ivana, ke které cítil o hodně více, než cítíval v předchozích vztazích. Dokonce to zacítil i teď, když na ni myslel. Kdyby ukončil vztah i s ní a nikdy už by ji neměl vidět - při tom pomyšlení ho zabolelo u žaludku. Nicméně - vyřešit to spolu budou muset.

Byl rozhodnutý už to dál neodkládat, pevně a s jistotou, s jakou opisoval volantem zatáčky při svém -jako obvykle rychlém - tempu, když rychlou jízdu miloval. A nejlépe už dnes večer, až se na veletrhu sejdou - i když se celou dobu na těch několik dnů, které mohou strávit společně, velmi těšil. Ale i své životní tempo si musí udržet stejně, jako svůj vůz v záludnostech silnic - nic ho nemůže přimět, aby vyjel ze své dráhy, ze svého přístavu životního bezpečí a z kolejí, na které se potom člověk těžko dostává zpět. Znovu pocítil tlak u žaludku - musí si opravdu zkazit chvíle, na které se těšil, a najde k tomu ta správná slova? Kdykoliv byl s Ivanou, nešlo myslet na nic zásadního. Ale kdyby se dokázal zbavit pochybností a zvítězit sám nad sebou, měl by klid od zbytečného citu a také více času a duševní pohody k práci a přesunul by se plynule zpět do své obvyklé, velice pohodlné dimenze... vlastně po tom docela toužil ...možná stárnu? ... Propadal duševnímu zmatku tady, na silnici, po cestě na knižní veletrh. A co jiného je pro chlapa, kterému se blíží padesátka, lepší, než klidný život a čisté svědomí bez komplikací a přetvářek?... .Ukončím to! Rozhodnutí jako blesk z čistého nebe bylo na světě. Užije si ty tři dny s Ivanou, skončí to a vrátí se domů navždy očištěn.

Ještě pohodlněji se opřel a pocítil příjemnou smyslovou úlevu díky svému rozhodnutí přinášejícímu osvobození od potíží, přemítání, pochybností a citového zmatku - jakoby už přesně teď měl všechno příjemné i nepříjemné za sebou. Život je skvělý jen tehdy, když v něm člověk má své pevné místo, své kotviště, když ví co chce, když má postavení a úspěch a dovede si všechno obhájit. Sehnul se pro doutník. Jak se dostal s autem do protisměru, kde ho omráčil mohutný náraz, a přitáhl k němu jakoby z ohromné dálky zvuk tříštěného skla a mačkaného plechu, v tom šokujícím zážitku nepostřehl, ale jedno věděl určitě - že už nic vysvětlovat nebude.
Že už nemusí.

ikonka: wikipedia.org


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2392 s