Po několika stranách se přesouváme na počátek 20. století, do dob Milenina dětství, a od této chvíle se příběh kupředu ubírá vesměs chronologicky. Sledujeme bezmoc malého děvčátka tváří v tvář smrtelné nemoci matky a nepochopení ze strany přísného otce. Už tehdy se ale nejrůznějšími lumpárnami Milena projevovala jako řádný živel. Vystudovala dívčí gymnázium Minerva, kde se jí dostalo na svou dobu skvělého vzdělání, a na přání otce měla pokračovat na medicíně. Potkala však svého prvního manžela, literárního kritika Ernsta Pollaka, za kterého se i přes otcovy protesty provdala a odstěhovala se s ním do Vídně. Aby si vydělala na živobytí, dávala Rakušanům lekce českého jazyka a začala psát články do českých novin. Pravidelně se jak ve Vídni, tak později opět v Praze, kam se vrátila v polovině 20. let, setkávala s významnými osobnostmi své doby. Jako jedna z mála žen se prostřednictvím novinářské činnosti a debatních kroužků podílela na utváření českého společenského dění meziválečného období. Během vídeňského období také přeložila do češtiny několik děl Franze Kafky, s nímž si kolem roku 1920 horlivě korespondovala a zřejmě nezůstalo pouze u psaní.

Milenini muži se v knize střídají tak rychle, až splynou v jednu dlouhou milostnou jízdu. Dozvídáme se jejich jména, pod kterými si ale, pokud se nejedná o všeobecně známou osobnost typu Maxe Broda či Františka Xavera Šaldy, už nic konkrétního nepředstavíme.

Autor jako by se i způsobem vyprávění snažil zprostředkovat pohled na svět Mileninýma očima. Sem-Sandberg nicméně oplývá zvláštním talentem pro líčení soužití komunit za války – podobně jako v románu Chudí v Lodži, v němž autor mistrně popisuje každodenní život židovského ghetta, je z knihy Ravensbrück nejpůsobivější poslední část knihy, odehrávající se v koncentračním táboře. Smutná, přesto mistrně napsaná kniha.

Ravensbrück - Příběh Mileny Jesenské
Steve Sem - Sanberg
Paseka, 2012