Není nad osobní zkušenost, zvláště pokud je podložená vlastní krví. Americký režisér Samuel Fuller (12.8.1912-30.10.1997) prošel bojišti druhé světové války jako střelec a zúčastnil se bojů v Africe, na Sicílii, Omaha Beach a dokonce i v Československu. Za svoji službu byl vyznamenán Bronzovou hvězdou, Stříbrnou hvězdou a Purpurovým srdcem. Vždy toužil svoje válečné zážitky vyjádřit ve filmech. Začátkem padesátých let se mu podařilo natočit dva válečné filmy - OCELOVÁ PŘILBA  a NASAZENÉ BODÁKY, ale oba se odehrávají později – v době války v Koreji. K natočení filmu podle vlastní zkušeností z druhé světové války se dostal po letech příprav až v roce 1980, kdy mu bylo již šedesát osm let. O to vice si pak dal záležet na důsledné evokaci válečných zážitků viděných z pohledu mužů z první linie “pěšáků”.
 
Příběh filmu začíná v roce 1942. Seržant první pěchotní divize americké armády (odtud označení jedničky na výložkách – viz foto v perexu) v podání Lee Marvina (viz foto) je zkušeným veteránem, který prošel již první světovou válkou. Nyní je mu svěřena skupina nezkušených rekrutů. Mezi nimi jsou také hlavní hrdinové příběhu přezdívaní „čtyři jezdci“ (viz druhé foto) – výtečný střelec Griff (Mark Hamill), ctižádostivý spisovatel Zab (Robert Carradine), Italoameričan Vinci (Bobby Di Cicco) a farmářský synek Johnson (Kelly Ward). Tato skupina vojáků je nasazena v mnoha bojištích války – počínaje Sicílií v roce 1943, kde zničí obrovské německé dělo na vrcholu hory. Pak se s nimi setkáte při vylodění v Normandii, kde ze smrtící pasti uniknou dík odvaze Griffa. Následně zamíří do Belgie, kde dobijí německé velitelské stanoviště umístěné v blázinci a jejich anabáze končí při osvobozování koncentračního tábora v Československu.
 
            Režisér Fuller jakoby procházel sám zpětně místy, kde v letech války sám bojoval, ale vzhledem k omezenému rozpočtu se nenatáčelo na autentických místech. Převážná část exteriérů pochází z Izraele. To nebrání tomu, aby válečné zážitky působily přesvědčivě. Pěšáci v tomto filmu jsou takoví, jakými byli ve skutečné válce – špinaví, unavení, plni napětí a stále ve střehu. Nestojí zrovna o slávu ani jim nejde o dobrodružství a nechtějí dokazovat svou odvahu – jde skutečně jen o to, jak (často s pomocí kamarádů) přežít. Lee Marvin navíc dal svému seržantovi sílu jít čestně za splněním úkolů, byť i on je unavený, rozčarovaný a prostředí, v němž se musí pohybovat, na dobré náladě nikterak nepřidá.
 
            Přestože tvůrci zredukovali jednotku vpodstatě jen na pět jmenovaných vojáků, v jejich příbězích jsou zkoncentrovány všechny možné přístupy k válce i k životu. Každý z aktérů reaguje trochu jinak ale vždy s ohledem na kamarády i na konečný výsledek. Film se tak vedle působivého svědectví o hrůzách a marnosti války stává silným vyjádřením potřeby přátelství a solidarity v boji – ve válce, kde se nevraždí, ale „pouze“ zabíjí.
 
            Film patřící mezi nejproslulejší válečné filmy se v roce 2004 dočkal zásluhou filmového kritika a dokumentaristy Richarda Schickela zkompletování. Zatímco při původním filmu byl natočený materiál zkrácen na 113 minut, Schickel podle poznámek Samuela Fullera a původního scénáře zrestauroval film, který svými 160 minutami odpovídá režisérově představě. V této podobě byl film v roce 2005 také uveden na karlovarském festivalu. Současné televizní uvedení zachovává nezkompletovanou verzi.
 
            A ještě dodejme „fullerovskou|“ definici filmu (jak ji uvádí jedna z postav Godardova BLÁZNIVÉHO PETŘÍČKA: „Film je jako bitva, láska, nenávist, děj, násilí, smrt… jedním slovem: vzrušení.“
Foto: fblg.jp, examiner.com, tumblr.com