V tuzemsku je rozšířena ve všech výškových stupních a celkově je ve střední Evropě považována za expandující rostlinu. Běžně  dorůstá výšky 50 – 150 cm, zřídka až 2 metry. Lodyhy jsou přímé a nerozvětvené, u větších forem se však mohou ve výšce větvit. Řapíkaté listy jsou vejčité až kopinaté; špičaté a pilovitě zubaté. Kvete od června do října, květy bývají jednopohlavní (jak název napovídá), občas se vyskytují dvoupohlavní uspořádání; květenství jsou nazelenalá.

Celá rostlina je pokryta žahavými chloupky, které na pokožce způsobují začervenalé puchýřky a pocit pálení. Nové výzkumy dokázaly, že neobsahují kyselinu mravenčí, jak se tvrdilo dosud, ale směs histaminu (podráždění pokožky), acetylcholinu (pocit pálení) a serotoninu (zesílení reakce). Sušením a tepelnou úpravou se tyto nežádoucí účinky eliminují.

Pro léčitelské účely sbíráme mladé rostliny (od jara do konce května), své uplatnění najdou především listy a lodyhy, méně často podzemní žlutý oddenek a květ. V ideálním případě sušíme ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 stupňů Celsia. Listy obsahují velké množství chlorofylu (působí proti chudokrevnosti, ale také protizánětlivě a urychluje hojení ran). Celá rostlina má protiprůjmové a antivirové účinky, obsahuje třísloviny zastavující krvácení a zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. Je však močopudná. Kořen je možné použít při vypadávání vlasů (1 hrst vaříme 10 min v 0,5 l vinného octa a denně vtíráme do pokožky hlavy).

Mladé kopřivy můžeme použít do jarní polévky (kopřivové listy spaříme a přidáme do polévky s nočky, kterou okořeníme podle chuti) nebo je zapečeme do velikonoční nádivky. V hospodářství jsou čerstvé vhodné jako krmivo pro drůbež; spařené a smíchané se šrotem pro prase.


_{^{foto: wikipedia.org}}