Mladý básník svou první sbírku sestavoval přibližně osm let. Druhý počin vznikal pouze deset měsíců, což samo o sobě vzbuzuje zvídavost, do jaké míry se budou sbírky od sebe odlišovat. Autorův rukopis je pro zasvěcence ihned rozpoznatelný. Kdo četl první sbírku, ihned vidí podobné principy a stejně zvolený humor. Sbírka je rozdělena do čtyř částí – Blues o tajemství ženského rodu, Blues o tramvaji, co uronila jiskru, Blues o jablku v Evině županu a Blues o ledových očích.
 
Z názvů je jasně rozpoznatelné, že se autor zabývá nejen literaturou, ale i hudbou. Přesto, že bluesové opakování se v knížce nevyskytuje, hudba se nachází v autorově vyjadřování podprahově. Josef Pepson Snětivý má neuvěřitelný cit pro tvorbu neotřelých metafor a sousloví. Mnohé z nich utkví v paměti nadlouho. V básni Srpen začíná větou: „Srpen, ten kolaborant s podzimem..," dále se ve stejné básni objevuje „teorie velkého netřesku." Hra se slovy, různé propojování na základě slovní podobnosti, nikoli pojmové, patří ke stylu a pojetí autora. Ve stejnojmenné básni se sbírkou je napsáno: „Emocemi vycpán jsem jak lidmi ranní metro."
 
Právě kvůli výše uvedeným zajímavým slovním spojením se sbírka řadí mezi jednoznačně svérázné, netuctové a zábavné. Občas si autor hraje s cizími citacemi a slovy, takže si čtenář sbírku nepřečte jen v klidu na zahradním lehátku, ale hezky rychle poběží a dohledá si podstatné části básní. Autor se tematicky zaměřuje na ženy, erotičnost, lásku. Dívá se však na ni vlastním pohledem i s humorem.
 
Objevuje i formu haiku (pouze formu) například v Haiku o náhradní touze (str. 12):
„Nemáš sestřičku –
jednovaječné dvojče,
zadaná krásko?“
Jediná, vtipná otázka zpracovaná do uspořádání slabik podle vzoru haiku, se kterými si často vyhrává, s sebou nese jasnou pointu. Ta většinou nechybí v žádné z básní. Myšlenku potvrdí i báseň Chybující rodiče, jejíž část říká: „Maminko přírodo, když jsi tak dokonalá, proč jsem se Ti nepoved?“ Pointa se často vytváří ve shodě textů samotných básní a jednotlivých názvů.
 
Ještě bych se vrátila k samotnému počátku. Autor vybral tři citáty - od B. Pascala, F. Nietzscheho a L. Wittgensteina. Především výběr druhého citátu se ke sbírce velmi hodí: „Co konáme, není nikdy chápáno, nýbrž vždy jen chváleno nebo haněno." Těžko říct, zdali autor vybral právě tento citát jen proto, že se mu líbil, nebo tím chtěl na čtenáře přenést poselství.
 
Ve srovnání s prvotinou však sbírka lehce zaostává. Přeci jen ve sbírce Z deště pod opak bylo více zajímavých a barevnějších částí, které ještě více utkvívají v paměti, a čtenář se k nim s chutí vrací. Například i obálka u prvotiny byla více nápaditá. I přesto nová sbírka nachází vlastní místo v poezii. Jeden z nejlepších počinů tuto pozici obhajuje sám:
„Vodoměrky ztratily se v příšeří,
noční směna hladinu už neměří.
A já mám trochu strach,
že je to na vážkách.“ (U rybníka, str. 23)

Josef Pepson Snětivý: Retroperspektiva
Nakladatelství ČAS, Řitka 2012, 67 str.

Foto: nakladatelstvicas.cz