I tak by mohla znít zásadní otázka, kterou si kladou vyšetřovatelé Hjelm a Holmová. Všechno začíná vraždou fotbalového fanouška. Byl ve špatný čas na špatném místě, nebo jde o něco víc? A co viděl čtenář, který si nečetl? Možná víc, než je ochotný při výslechu přiznat… Bojí se? Ale čeho a proč? Od zdánlivě obyčejného hospodského násilí už je jen krůček k výbuchu  v jedné z nejlépe hlídaných švédských věznic a válce gangů. Policie odhaluje neobvykle spletitý případ, v němž jde o život všem zainteresovaným osobám.

 O Hjelmovi a Holmové anotace mluví jako o ústředních postavách. Při bližším zkoumání tomu tak není – hrdiny a hybateli děje se stává celá vzkříšená skupina A, nasazovaná jen na ty nejsložitější případy. Policisté nejsou jen knižní postavy, figurky bez vlastního života. Právě naopak, za jejich chováním se skrývá životní příběh, který by měl být (a je) vyprávěn. Jednají jako lidé, ne jako neomylné stroje na spravedlnost a na knize to je hned poznat. Emoce ovládají vyšetřování i výslechy a nejeden zásah se neobejde bez touhy po pomstě... Podobně je to také v případě zločinců. Neštítí se ničeho, ale přesto – možná – se u nic projevují obyčejné lidské vlastnosti, ačkoli je nezbytné počítat s jistým zkreslením.

Všechny cesty vedou do Říma! Tady by se skoro chtělo říct, že všechny cesty vedou k majiteli Edenu a Tartaru. Kdo jím vlastně je? Schopný majitel restaurací, na kterého policie nikdy nic nezjistí – není co – nebo zločinec toho nejhrubšího zrna? To ať posoudí jiní. Jedno je jisté: každý, kdo žije na hraně zákona, jednou udělá chybu. Na jeho poklesky se dřív nebo později přijde a odpovídající odměna na sebe nenechá dlouho čekat…

Protože jsou jednotlivé postavy jako živé, mají i svoje lidské nedostatky. Arne Dahl neváhá některé scény popsat do detailu,a tak nezbývá než dodat, že nejde o čtení pro slabé povahy.


Ukázka z knihy:

Ano – hrouda zůstala civět. V neforemném kuse nepojmenovatelné matérie vězelo oko. Naprosto neporušené. Jako by dosud vidělo.
Připadalo mu, že se na něj dívá trochu vyčítavě.
„Porcelánový,“ prohodil technik a široce se zazubil.


Dahl Arne: Až na vrchol hory
Praha: Mladá fronta, 2013, s. 45.
_{ikonka: heureka.cz}