Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 9.12.2019, svátek má Vratislav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12780
Komentářů: 11044


Měření



Dokořán v barvách podzimu

02.10.2013   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Když jsem byl mladší a všechno se mě hloub dotýkalo, dal mi otec jednu radu, která se mi od té doby pořád honí hlavou. „Vždycky, když dostaneš chuť někoho kritizovat,“řekl mi, „vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.“ Víc neřekl, ale byli jsme k sobě vždycky jistým zdrženlivým způsobem neobyčejně sdílní a já pochopil, že měl na mysli daleko víc.

Když Francis Scott Fitzgerald napsal svůj jazzový román Velký Gatsby, sklidil za něj pramálo úspěchu. A jelikož byl román vydán ještě před hospodářskou krizí a druhou světovou válkou, zapomnělo se na něj
Svět zbohatlíků, nekonvenční zábavy, kdy slovo sex a alkohol bylo na denním pořádku, nepřitahoval ve 30. letech takřka nikoho. Co čert nechtěl, v následujích letech příběh znovu obživl, a to natolik, že se stal povinnou četbou na středních školách.
A o čem je celý příběh?

Těžko popsat několika větami. Snad jen to, že vypravěčem a hlavní postavou zároveň je nějaký Nick Carraway, který ve snaze rozšířit nemalé rodinné majetky přijíždí do velkého města, kde se osudově, ale bohužel velmi nešťastně zamiluje. Propletenec vztahů, jak sám čtenář tuší, nemůže dopadnout dobře, přesto bych nechala na každém, ať jej najde na konci této knihy sám.

Nakladatelství Dokořán znovu vydalo tento oblíbený román, který byl již dříve zfilmován (hlavní roli tehdy hrál Robert Redford) v souvislosti s novým filmovým zpracováním. Zde si hlavní roli pro změnu vystřihl Leonardo di Caprio. Stará dobrá klasika holt nikdy neomrzí...



......Proto také bývám zdrženlivý v úsudcích; ten zvyk mi otevřel mnoho podivuhodných povah a učinil mě rovněž obětí hezké řádky notorických otravů. Vyskytne-li se totiž podobná vlastnost u někoho normálního, abnormální mysl ji rychle objeví a přimkne se k ní, a tak se stalo, že jsem byl na univerzitě neprávem obžalován z politikaření, protože jsem byl zasvěcen do tajných bolů neznámých výstředních lidí. Většinu těch důvěrností jsem nevyhledával – často jsem předstíral spánek, zaměstnání nebo nepřátelskou lhostejnost, když jsem podle nějakého neklamného znaku zjistil, že důvěrné sdělení je na obzoru, neboť důvěrná sdělení mladých mužů, nebo alespoň způsob, jakým je vyjadřují, mají obvykle sklon k plagiátorství a brzdí je zřejmá vnitřní cenzura. Být zdrženlivý v úsudcích vyžaduje nekonečné naděje. Pořád se ještě trochu bojím, že o něco přijdu, zapomenu-li – jak otec snobsky poznamenal a já snobsky opakuji – že smysl pro základní pravidla slušnosti je novorozeňatům rozdělován nerovnoměrně.
(ukázka z knihy Velký Gatsby, Dokořán 2013)
 

 
"Strom jako symbol provází člověka od nepaměti – vlastně od rajské zahrady. Objevuje se v mnoha pověstech a mýtech, často se stává 
ochráncem domu. Symbolizuje spojení země a nebe, dle Platóna spojením říše nebeské, pozemské a podsvětní.
 Slovanům byl strom „osobou, která má duši jako člověk a s níž sluší zacházeti jako s člověkem“.  Pod stromem odpočíval Isaac Newton, stromy byly inspirací pro renesančního básníka Francesca Petrarku, strom se stal symbolem rodokmenu – našeho sepjetí s historií. A je taktéž dávnou a stále živou inspirací pro architekturu"

Impulzem k sepsání této obdivuhodné knihy byl dokumentární film "Aleje jako součást naší krajiny", který vznikl režisérským vedením Ljuby Václavové v roce 2007, na němž se oba autoři spolupodíleli.
A o kterou knihu vlastně jde? Dovolte mi předem jednu malou otázku. Už se někdo z vás procházel starou alejí? Takovou, kde se vám až tají dech.
V naší zemi jich bývalo plno, dalo by se říct "na každém kroku" . Bohužel každý krok je součástí chůze, a každá chůze může být procházkou. a že se dnes tak málo lidí prochází. A že tak málo z nás vůbec umí odpovědět na moji otázku? Kterou? No, tu o tom procházení alejí. Pokud si přece jenom vzpomenete na nějaké to své oblíbené "stromořadí", zkuste zalistovat novou publikací Aleje české a moravské krajiny. Třeba ji tam objevíte. Možná najdete mnoho dalších. 
Autoři si dali obrovskou práci, aby zdokumentovali taková místa, která byla a nebo jsou obklopena stromy velikány. Tento knižní tip se nakladatelství Dokořán opravdu zdařil. Milá a tak trochu cílkovská kniha je příjemná do každé ruky na podzimní čtení.


Aleje české a moravské krajiny
Markéta a Petr Veličkovi a kol.
Dokořán,2013


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.3023 s