Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 13.8.2020, svátek má Alena 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12927
Komentářů: 11145


Měření



UPÍR NOSFERATU aneb SYMFONIE HRŮZY – TV tip – klasika stále živá

25.10.2013   Stanislav Polauf   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Přes devadesát let uplynulo od natočení legendární první filmové adaptace románu Brama Stokera DRAKULA. Dodnes patří snímek UPÍR Z NOSFERATU ke zlatému fondu kinematografie a má zcela určitě působnost a zajímavost i pro dnešního diváka.

           Předem je třeba podat několik základních informací. V titulcích filmu se nikde nedočtete,že podkladem byla Stokerův román poprvé vydaný v roce 1897.To proto, že produkční firmě Prana-Film se nepodařilo získat autorská práva. Přesto se režisér Friedrich Wilhelm Murnau o zfilmování už téměř zapomenutého románu pokusil. Stokerova vdova po zhlédnutí filmu filmaře zažalovala a soud v roce 1925 přikázal zničit negativy. Dílo se však přesto díky velkému množství kopií podařilo zachránit.

            Murnau ve svém filmu změnil jména postav. Kdo zná Stokerův román může si dosadit: Orlok=Drakula, Hutter byl v románu Harker, Ellen nahrazuje Minu a Knock=Renfeld. Příběh v základní kostře zůstal zachován. V první části je mladý úředník Hutter vyslán svým zaměstnavatelem, obchodníkem s realitami Kockem za klientem až do dalekých Karpat na Orlokův zámek. S majitelem se setká ale jen ve dne. V druhé části pozná, že Orlok je upír, živící se lidskou krví. Omdlelého ho zachrání sedláci. To už ale Orlok nakládá bedny, do jedné z nich tajně uléhá a vydává se na dlouhou cestu lodí do fiktivního německého města Wisborg, kde žije Hutterova snoubenka Ellen, do jejíhož portrétu se zamiloval. Ve všech přístavech, kde loď zakotví i na vlastní lodi propuká epidemie moru. Když si Ellen přečte v knize o Nosferatovi, že proti němu není záchrany, „ledaže by žena prostá všeho hříchu zdržela upíra přes první kokrhání a dobrovolně mu poskytla svou krev.“ Zamilovaný Nosferatu se nechá nachytat, Ellen mu otevře svou náruč, slunce mezitím prorazí mraky a krvelačný zkázonosný upír se rozpadne v prach...

            Možná si řeknete, že tento příběh dávno znáte – naposledy byl k vidění ve filmu DRAKULA (1992) předního amerického režiséra Francise Forda Coppoly s Gary Oldmanem v titulní roli. Předtím pak ve snímku UPÍR NOSFERATU (1979) Wernera Herzoga s Klausem Kinským v roli upíra. Ale těch filmů s Drakulou napočítali autoři Guinessovy knihy filmových rekordů vydané v roce 1993 přes 160 a nepochybně k nim řada dalších upírů či vampírů dodnes přibyla. Zajímavé je i to, že první snímek, obsahující atributy upírského filmu vznikl již v roce 1897 a jeho autorem je průkopník kinematografie Georges Mélies.

            Murnauův Drakula/Nosferatu je dnes řazen mezi vrcholná díla němé éry filmu, konkrétně do série německého filmového expresionismu (dalším slavným dílem je třeba KABINET DOKTORA CALIGARIHO). Mimořádně zajímavý je z hlediska formálního ztvárnění. Poskytuje důkaz, že ani absence zvukové stopy nebránila tehdejším tvůrcům v dokonalosti výrazu a v hledání nových výrazových možností. Určitě si všimnete osvětlení scén, bizarní hry světel a stínů, triků jako dvojexpozice či zrychlených negativních záběrů a zaujme vás užívání nezvyklých úhlů kamery. Odpustíte divadelní gesta herců ale na druhou stranu oceníte „prkennost“ pohybů herce Maxe Schrecka v démonickém vzezření netvora s holou lebkou, temně podmalovanýma očima, zahnutými drápy, špičatýma ušima a vyčnívajícími krysími řezáky (paradox: nikoli špičáky). Umně se daří vyvolat stísněnou  náladu, napětí a strach. To ostatně bylo příznačné i pro jiné filmy německého expresionismu, reagující na podobnou krizovou náladu po prohrané válce.

            Pozoruhodné je také natáčení v exteriérech, což nebylo příliš obvyklé. Navíc v exteriérech slovenských – natáčelo se na Oravském zámku, ve Vysokých Tatrách (Vrátna Dolina), na řece Váh a najdete zde i Dolný Kubín. A ještě je důležité poznamenat: tak zvaný němý film, opatřený mezititulky, nebyl při promítání nikdy úplně němý. Vždy hrál v kině minimálně jeden muzikant (někdy i celý orchestr) a projekci mohl slovně doprovázet promítač. Dnes je pochopitelně ke kopii trvale přiřazena zvuková hudební stopa.

            Závěrem  se podívejme jak zajímavě se ve své době zmínil o filmu Vítězslav Nezval (citát přebíráme z dobového programu pražského filmového klubu), když dokazoval, že UPÍR NOSFERATU se v mnohých rysech velmi blíží surrealistickému pojímání hrůzy: „Film si počíná tak, jako by pověra byla pravda, předpokládá se pravdivost této pověry. Tím, že jsme nuceni vzít na vědomí existenci upíra, všechny fantastické děje ztratí svou nepravděpodobnost... Materiálem pro fantastiku upíra jsou reality, skutečné objekty, objekty zastaralé, proto schopné dotýkat se našich vzpomínek a našeho snění a v této věcnosti upíra Nosferatu je jeho surrealistický půvab.“
Foto: ceskatelevize.cz
***********************************************************
UPÍR Z NOSFERATU (Nosferatu, eine Symphonie des Graues)
Německo 1922, režie F.W.Murnau,
uvidíte na CS film ve čtvrtek 31. října od 22,00 hodin 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2451 s