Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 7.12.2019, svátek má Ambrož a Benjamín 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12779
Komentářů: 11044


Měření



Rudolf Mentzel a Dana Mentzlová: Piráti na Marsu

22.11.2013   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Už jsem to odklep,“ zašklebil se ďábelsky. „Když zachraňuješ svět, na korektnost se nekouká.

1.
Nakladatelství Aldebaran Group for Astrophysics, které tímto vřele doporučuji nejen pozornosti čtenářů Sardenu, letos vydalo zbrusu novou českou sci-fi. A to dílo ryzího kalibru. Upomene až na starého dobrého Františka Běhounka, ale i na modernější borce, na Arthura C. Clarka a Isaaca Asimova. I duchové těchto tří mužů asi nahlíželi autorům Pirátů na Marsu nezkaleným zrakem přes tři ramena. Přes rameno čtvrté hleděl pak snad i Kir Bulyčov. A vážně netuším, jestli nepřeháním, nicméně určitou mírou poetičnosti - a taky líčením světa dětství ve světě kosmu - mi autoři i onoho Rusa připomněli...
A když už jsem začal odvážně srovnávat, neměli bychom opomenout ani světy filmů, jako byl Armageddon (což je ten s Bruce Willisem) anebo Hvězdná pěchota (podle Roberta Heinleina). Jistěže: u Mentzlových se neválčí s pavouky, nicméně dech poměrně podobné atmosféry nás ovane. Země je ohrožena. K tomu, aby nezanikla, je třeba vědecké úvahy. Ale i techniky. A lidí, i právě mladých, kteří se realizace ujmou ve studeném kosmu.
Do třetice pak ale ještě něco. Nutno je i potřít jisté Piráty s velkým P. A ti mi zas připomněli tzv. Pirátskou stranu (nezlobte se), a kdybych se dnes na rynku dověděl, že vydání této brilantní knížky ta strana podpořila, ani bych se moc nedivil. To ovšem žertuji, jak mívám ve zvyku, i vraťme se na Mars. A do budoucnosti.
Rudou planetu tam, zvíme, spravuje Švýcarsko - a běžně ji navštěvují školáci: díky speciálním programům výuky spojeným ovšem i s manuální, zdravou prací (a neplijme po Marsu, vážení, zato jej plejme).
Toto lidem - původně nepřívětivé – těleso, zosobňující boha války, bude lidmi jednou, máme-li věřit své knížce, geologicky formováno, doplňováno i o úrodnou zeminu a... Chtělo by to už snad jen kapku vody. Existuje na to plodný recept?
Jistě. Na povrch Marsu se totiž nechá řízeně dopadnout kometa, neboť právě komety, jak jste možná stejně jako já nevěděli, často či pokaždé obsahují značné množství H2O. Byť H2O v pevném skupenství. A v dovětku knihy se doslova dočteme: „Jedinou opravdovou fikcí, které se autoři dopouštějí, je myšlenka, že by na terraformaci Marsu někdo uvolnil peníze.“
2.
Spoluautorství, s jakým se setkávám u Mgr. Dany Mentzlové a ing. Rudolfa Mentzla je aktem poměrně neobyčejným na poli české a slovenské science fiction, ale i uvnitř literatury jako takové – a v prvém okamžiku si vybavuji jen asi čtyři podobné páry spolutvůrců.
Vrbenskou a Medka, Renatu a Jaroslava Malinovy, kteří napsali knihu Zasáhli mimozemšťané a katastrofy do vývoje lidstva? (Profil 1988), za třetí manžele Lenkovy, známé to autory řady poctivě záhadologických publikací, a Karla Tony Neumanna a Ninu Neumannovou, taktéž manžele a chrabré autory knih Údolí myšího řevu (1936, 1948, 1990) a Šest dobrodruhů (1932). 
Piráti ovšem nejsou tábornická literatura a špikují je četné vědní obory, i stálo právem za námahu je vedle (částečně barevných) ilustrací Ivana Havlíčka doplnit i topografickými mapami obou polokoulí Marsu a slovníčkem jmen, kde nechybí rakouský parašutista Felix Baumgartner, jenž loni realizoval dech beroucí stratosférický skok skoro ze čtyřiceti kilometrů. A na místě je zrovna tak slovníček pojmů, v němž narazíme i na tzv. Césarovu šifru, a také s šifrováním se v knížce setkáme. Vytkl bych vlastně jediné. V názvu Poeovy povídky Zlatý Skarabeus užili autoři chybně velké S, ač i hned na vedlejší stránce píší o muži, který „stál na povrchu měsíce“ s malým m. Tolik však hnidopich, a pokud i k Pirátům přistoupíme vědečtěji, tak zbývá podotknout, že mají pevnou, lesklou vazbu a sestávají z následujících sedmi částí: Noctis Labyrinthus, Valles Marineris, Astro-Aqua, Krysař, Eros, Seskok a Carolus Rex.
Krysařem udělali tvůrci existující planetu Eros 433, pojmenovanou po řeckém bohu lásky a... Disponující rozměry jako z Malého prince: 13x13x33 kilometrů.
Dráha této drobnůstky protíná náhodou dráhu Marsu a 14. února 2000 sem i navzdory jejím minimalistickým rozměrům dosedla pozemská sonda NEAR Shoemaker, s níž se setkají i hrdinové našeho příběhu. Ale nemají mnoho času a musí je víc zajímat Eros jako takový, prvořadě pak jeho gravitace. Tu totiž hodlají využít jako krysařovu píšťalu pro tzv. gravitační prak. Ale neprozrazujme všechno. A když jsem již výše zavedl řeč až na katastrofické filmy, tak vězte, že i s aktuálním snímkem Gravity najdou as Piráti na Marsu ledacos společného.
Zda i s láskou?
To bych se jinak takto řečnicky neptal. Ano. Zaujme i vás hluboký vztah Eliase s Lucií, ale nejde tu o jediné city.
A co se vyprávěcí techniky týče?
Pro změnu zaujme metoda střídajících se perspektiv. Děj střídavě sledujeme očima šestnácti postav. Zdaleka sice není to střídání natolik oprávněné, jako tomu kdysi bylo ve slavném románu Měsíční kámen od Wilkie Collinse, ale pokud vám nedělá problémy „přeskakovat“ mezi vnímáními individualit, což by vám problémy dělat nemělo, přijmete i tohle jako oživení.
Asi se nezmýlím, budu-li teď předpokládat, že si oba autoři figury úvodem rozdělili, aby se poté každý snažil pracovat na těch svých. Nějaké kvalitativní rozdíly, neřkuli švy tu však nevidím. Snad to ani tak nebylo. Nemohu se nicméně zbavit otázky, jak by asi vypadal výsledek celého psaní, kdyby Mentzlovi udrželi od začátku do finále perspektivu jen jednoho jediného subjektu.
A nemohu se zbavit otázky, který ze šestnácti subjektů by se k tomu hodil ideálně.
A který třeba vůbec. Jistě, uznávám, jedná se o čistě modelovou a snad i nadbytečnou otázku, nezajímavá však není a každý ať si odpoví za sebe. Letmo však upozorňuji, že tu narazíte i na pasáže líčené jen očima autorů. A není navíc jednoduché je „skalně“ definovat. Já sám třeba jednu z nich vnímám jako pohled policisty Voronova, kterým nesporně je, i když to titul kapitoly nesdělí - na rozdíl od všech ostatních případů.
Namnožení perspektiv je možná i jedinou Achillovou patou práce - a dřív nebo později autoři narazí na kritika (ale Umberto Eco to nebude), který jejich přístup označí za neobratnost.
Já sám tu vidím jen důsledné dodržení systému, ke kterému se tvůrci s rozvahou rozhodli, a buď i navzdory onomu „rozsekávání“, anebo právě díky němu, se mi výsledný text jeví...
I jako značně filmovatelný. Možná spíše pro děti, ale rozhodně se jedná o „klasicky“ pojatou sci-fi, jaké se bohužel produkují méně a méně.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2774 s