Patnáctiletá Kim dva roky bojuje se svým strachem z kluků a vážek, který si vypěstovala po té, co se dozvěděla o násilné smrti své starší sestry. Chová se nespolečensky, spolužáci ji považují za blázna a snaží se ji vyprovokovat k nějaké nepředloženosti. Právě při jednom takovém pokusu o šikanu se seznámí s tajemným Lukášem, o němž v škole kolují pověsti, že poslední roky strávil ve vězení. Na první pohled se do něj zamiluje, a přesto má pochyby, jestli dělá dobře. Srdce říká jedno, ale rozum mu odporuje. Koho z nich má poslechnout?

Chvíle pohody se v rychlém sledu střídají s těmi plnými napětí a tajemství. Kim se neváhá projevit jako samostatný tvor, nebo jde dokonce proti proudu, jen aby si prosadila svou. Není to sice způsob, který by jí zaručil úspěch, ale pořád lepší, než sedět na zadku a nic nedělat. Tak to alespoň Kim připadá, dokud se nedozví, že beze stopy zmizela její kamarádka Marie. Trvá jen několik dní, než policie objeví prvního podezřelého. Čtenář by skoro podlehl dojmu, že jde o epizodní událost, která na další vývoj příběhu takřka nemá vliv. Pravdou je však pravý opak, s čímž je nutné neustále počítat. Od tohoto zlomového okamžiku děj začíná být napínavější a samozřejmě také brutálnější, než by se původně mohlo zdát. Vede k závěru, při němž tuhne krev v žilách – kulisa opuštěného lesního zámečku k tomu ostatně svádí – když Kim odhalí tajemství své mrtvé sestry a pozná i druhou, skutečnou tvář vraha.

Je až s podivem, jak nenásilně Kahrin Lange přechází od zamilovaného románku k napínavým, akčním událostem a s jakou lehkostí řeší problémy typu alkohol, násilí nebo šikanu. Právě s touto trojicí nešvarů mají hlavní hrdinové bohaté zkušenosti a je jenom na nich, jestli se do budoucna poučí.
 
Ukázka z knihy:
 
„Posaď se,“ požádal ji bezbarvým hlasem poté, co ji zavedl do kuchyně.
„Co je?“ Její vlastní hlas jí zněl cize, byl vysoký a pronikavý. Podlaha se jí houpala pod nohama. „Co je s Marií?“
(…)
„Našli Marii, Kim,“ opakoval, co už jí řekl do telefonu. A teď, když mu viděla do tváře, pochopila, co to znamená.
Nacpala si pěst do úst a kousla se do ní. „Ne,“ zašeptala.
 

_{Lange, K.: Dvojí tvář. Praha: Fragment 2013, s. 123.
Obrázek: Fragment.cz}