Módu období protektorátu tehdy limitoval především přídělový systém. Změněné situaci se museli přizpůsobit prestižní salóny i běžná krejčovství, obuvníci a výrobci látek. 

„Takže se řešily i zbytky. Například existovaly živnosti, které se specializovaly na vybírání zbytků od krejčích, a z těchto drobných kousíčků látek a kůží pak vyráběly například tašky na nákupy,“

vysvětluje kurátorka Národního muzea pí. Burianová. 

Druhý měl ženskou štíhlou siluetu s odhalenými pažemi a rameny. Délka sahala minimálně po kotníky. Oblíbeným doplňkem společenského oděvu byly kožešinové kabátky, peleríny a přehozy.(obr.1)
Střihovou novinkou z nouze byly kombinované šaty, často vzniklé ze dvou starších odložených oděvů. Na začátku války se u nás také poprvé objevily boty na klínu, vzhledem k nedostupnosti kůže často s platformou ze dřeva či korku. Ty se od té doby vracejí do módy s železnou pravidelností. 

Základem šatníku mužů všech sociálních vrstev byly kalhoty a sako. Samozřejmě rozdíly byly v materiálu, střihu, provedení, ale stejně jako ministr, tak i rolník a dělník vlastnil tento základní pánský oděv. Krásné, nemyslíte?!

Ale vraťme se k ženám. Kde si nechávali šít šaty takové hvězdy jako Adina Mandlová, Hana Vítová, Nataša Gollová, ale třeba i Hana Benešová nebo automobilová závodnice Eliška Junková? Ty nejslavnější (a také nejbohatší) se nechávaly hýčkat v salónu Hany Podolské (obr.2). Mít šaty z tohoto salonu patřilo k dobrému bontonu.
Jaká byla sama majitelka věhlasného salónu? V osobním životě to měla trochu jako na houpačce. Narodila se jako Johanna Vošahlíková v roce 1880. Poté, co předčasně zemřel její otec, architekt a stavitel F.Vošahlík, musela rychle začít pomáhat matce živit rodinu. Vyučila se tedy švadlenou a začala šít po domech. Její štěstí bylo, že se seznámila s Viktorem Podolski − akademickým malířem, v jehož žilách dokonce kolovala polská zemanská krev. Vzali se již po krátké známosti a díky manželovi si mohla v roce 1908 otevřít svoji první dílnu, kterou nazvala U Pěti králů. Začínala velmi skromě, jen se dvěma švadlenami. Podniku se ale dařilo, a tak se rodina už v roce 1914 mohla přestěhovat do luxusního bytu v paláci Lucerna na Václavském náměstí. Tamtéž si otevřela i módní salon. Manžel ji velmi miloval a ve všem ji podporoval. Po otevření nového salonu v Lucerně dokonce nechal malování a začal pracovat v podniku své ženy – to rozhodně nebyla na počátku století běžná věc. Salón dostal název Modelový dům Hany Podolské a jeho zlatá éra nastala po první světové válce, kdy se proměnil na opravdu luxusní modelový dům, jehož součástí bylo i kloboučnictví a kožešnictví. Také počet švadlen se rozrostl na několik desítek.

Byla synonymem elegance první republiky. Kdo tehdy něco znamenal, šil

právě u ní. Podolská skvěle ovládala to, co by se z dnešního pohledu dalo

nazvat uměním marketingu a PR. Její modelový dům se svého času psal

francouzsky Maison Podolská a také názvy všech modelů byly ve

francoužštině.
 

Kromě módních přehlídek také vydávala vlastní časopis, v němž komentovala své modely, podávala rady a popisovala trendy. A nejen to − spojila se s jedním z nejlepších fotografů své doby Františkem Drtikolem, který fotil její modely. Pravidelně s ním a se svými modelkami navštěvovala dostihy v Chuchli, a jedenkrát ročně s nimi také jezdila do Mariánských lázní. Proč? Scházela se tam tehdejší smetánka a manekýny od Podolské měly za úkol projít se vždy několikrát po kolonádě − samozřejmě vždy v jiném modelu. Spolupracovala také s filmem − kostýmy pro nejeden z dobových trháků se šily právě u Podolské. Právě v jejím kostýmu učarovala Oldřichu Novému Adina Mandlová ve filmu Kristián, nebo Lída Baarová Gustavu Nezvalovi ve filmu Maskovaná milenka. Ve filmu Katakomby zase v jedné scéně Adina Mandlová otvírá krabici se šaty, a kamera poměrně dlouho zabírá zřetelný nápis “Modelový dům Hany Podolské”. 

Pokud Vás zajímá víc, zkuste zalistovat v nové knize "Móda v ulicích protektorátu" od Miroslavy Buriánové (nakl. Grada, 2013) . Najdete mnohem více fotografií, které opráší veškerou eleganci ukrytou ve sbírkách Národního muzea.