Hudba se ve výtvarném zpracování objevuje v různých žánrech a kontextech: v baroku jsou zobrazovány koncerty pod otevřeným nebem jako doprovod velkolepě koncipovaných zahradních banketů urozené společnosti, v umění 19. století je tento námět spojen s národním obrozením či dekadentními náladami přelomu století, ve 20. století jsou zakomponovány hudební nástroje do kubistických zátiší a současné umění již pracuje přímo se zvukem či jeho grafickým znázorněním. Na výstavě nechybí význační umělci – Josef Václav Myslbek, Josef Mánes, Emil Filla, Pablo Picasso, Georges Braques či František Kupka.

V úvodní části je lektorským oddělením připraven interaktivní prostor, v němž se nachází pět tematických zastavení spojených se zvukovou a pohybovou aktivitou.
Výstava začíná přehlídkou děl ze 16.–18. století a jejím mottem je „Hudba jako symbol – alegorie a metafora“. V renesanci a baroku představovala díla s hudebními motivy v přenesené podobě různé myšlenky. Hudba symbolizovala jednak oslavu Boha, mohla být také alegorickým vyjádřením hudby samotné v rámci sedmi svobodných umění a současně značila neúprosné plynutí času (vytvořený tón v danou chvíli dozní). Jednotlivé hudební nástroje pak nesly bohatý význam – například dudy byly vždy spojovány s jistou chlípností a vulgaritou, loutna byla zase stvořena k opěvování lásky. Tyto a další aspekty jsou prezentovány v malbách a grafických listech, přičemž nejvíce jsou zastoupeni nizozemští umělci – Jan Miense Molenaer, Cornelis Saftleven, Gerrit van Honthorst a Crispijn van de Passe.
Část věnovaná umění 19. století je inspirována tématem „Píseň v průběhu století“. Dvě desítky obrazů doplněné kresbou, grafikou i plastikami je začleněno do několika tematických celků – píseň jako útvar klasické hudby s portréty skladatelů či interpretů, lidová píseň odkazující zvláště k národnímu obrození a Rukopisům, píseň lásky i smrti, často inspirována českými pověstmi, tanec, náboženství i alegorické výjevy.

Přelom 19. a 20. století přinesl nové vztahy mezi hudebníky a výtvarníky, kteří hledají společné principy obou umění. Vznikají nejrůznější teoretické i praktické koncepty – barevná hudba, orfismus, známé jsou i úvahy Paula Klea o hudbě a výtvarném umění, hudba byla také důležitou součástí rozvažování světového výtvarníka českého původu Františka Kupky.
Vzhledem k velké šíři možných témat a přístupů je prezentován pestrý vztah hudby a výtvarného umění ve 20. a 21. století ve třech oddílech: kubismus, který definitivně rozrušil tradiční prostor v obraze, analogicky s postupným objevováním možností atonální hudby (Pablo Picasso, Emil Filla); abstraktní práce, pro něž byly inspirací specifické vlastnosti hudby, nebo díla, jejichž autoři prováděli pokusy s vizualizací hudby (s barevnou hudbou Zdeněk Pešánek a Arne Hošek); partitury jako grafický návod nebo záznam provozování hudby (Milan Grygar, Dalibor Chatrný, Stanislav Diviš). Malou podkapitolu tvoří projekt Akustikon – pokus o synestezii architektury a hudby. Ukázku současné výtvarné scény zabývající se vztahem zvuku a obrazu představuje instalace Federica Díaze a Jiřího Suchánka.


Výstava je pořádána v rámci programu ROK ČESKÉ HUDBY 2014, který je programem podpory české hudby se státní veřejnou pobídkou Ministerstva kultury ČR. Opírá se o výročí významných českých umělců
(B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, J. Suk, V. Novák, J. B. Foerster a další).
 
Se vstupenkou Pražského jara na výstavu
Po předložení vstupenky na kterýkoliv z koncertů festivalu Pražské jaro 2014 získáte slevu 20% z individuálního vstupného na tuto výstavu.

Pražské jaro a česká hudba

Česká hudba se již od prvních ročníků festivalu stala pevným pilířem dramaturgie Pražského jara. Premiérová uvádění děl českých skladatelů jsou očekávanou událostí každé sezóny, s kladným ohlasem se rovněž setkává zařazování komorních a orchestrálních skladeb českých autorů, jejichž jména v abonentních řadách dalších pořadatelů nalézáme spíše výjimečně. Je nám velkou ctí, že letošní ročník Pražského jara nabízí tak širokou nabídku koncertů, kterými se přihlašuje k Roku české hudby.

Již v prvním festivalovém týdnu zazní šest skladeb českých autorů ve světové premiéře. Ve čtvrtek 15. května v Obecním domě v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Altrichtera uslyšíme premiéru Houslového koncertu, který na objednávku Pražského jara zkomponoval Adam Skoumal. Sólového partu se zhostí vynikající Roman Patočka. I další skladby tohoto večera jsou poctou české hudbě – od Leoše Janáčka zazní &Sumařovo dítě, Otče náš a Příhody lišky Bystroušky (meziaktní hudba). Koncert uzavře monumentální Te Deum Antonína Dvořáka. Na koncertu 19. května v inspirativních prostorách Anežského kláštera uslyšíme v podání ansámblu Konvergence pět českých skladeb ve světové premiéře. Zaznějí díla Petera Grahama, Tomáše Pálky, Pavla Zemka-Nováka, Ondřeje &Stochla a Marka Kopelenta.

Jsme potěšeni, že lotyšský houslista Gidon Kremer s nadšením přijal výzvu festivalu k zařazení skladby Luboše Fišera Crux pro sólové housle, tympány a zvony do programu svého vystoupení. Vždyť Gidon Kremer se řadí k nejlepším a nejvěrnějším interpretům tohoto díla, které mj. uvedl na svém pražském recitálu v 70. letech i přes zákaz tehdejší ideologické cenzury. Uvedením skladby na letošním ročníku chceme rovněž připomenout patnáctého výročí úmrtí tohoto skladatele.
Ryze českou, jiskřivou a neotřelou dramaturgii nabízí koncert Moravské filharmonie Olomouc, s violoncellistou Mischou Maiským. Ve středu 21. května vedle děl českých skladatelských „stálic“ šhy;- Antonína Dvořáka a Bedřicha – zazní rozšafná Serenáda Iši Krejčího a Intermezzo Bohuslava Martinů. Program koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK zase nabídne symfonickou báseň V Tatrách Vítězslava Nováka a Variace na téma a smrt Jana Rychlíka od Otmara Máchy.

Skutečnou dramaturgickou perlou je potom koncert 2. června, kdy pod taktovkou Vladimíra Válka zaznějí díla Luboše Fišera, Jaroslava Ježka a Bedřicha Smetany. Luboš Fišer je znám spíše jako autor filmové hudby (Smrt krásných srnců, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech). Nicméně i na poli hudby tzv. "vážné" patří jeho díla k naprostým vrcholům české tvorby 2. pol. 20. století. Double pro orchestr z roku 1969 je nádhernou a snad i trochu rozvernou syntézou moderny a hudebních stylů klasických, která ukazuje mistrovství tohoto bohužel předčasně zesnulého skladatele. Stejně tak Jaroslav Ježek je veřejnosti znám spíše jako autor písní Osvobozeného divadla. Klavírní koncert napsal v roce 1927 jako svou absolventskou práci na Pražské konzervatoři. Zkušební komisi jím poněkud šokoval, protože celý koncert zkomponoval v jazzovém rytmu - jak napovídá i název druhé věty "Tango", či náznak charlestonu v první větě. Jedná se o velmi svěží dílo, které odhaluje nesmírnou invenci a talent tohoto skladatele. Bohužel i Jaroslav Ježek umírá velmi mladý ve věku 35 let. Klavírní koncert je jednou z mála koncertních skladeb většího rozsahu, kterou nám stihnul zanechat. Spojení hudby Richarda Wagnera a Bedřicha Smetany ve druhé půli koncertu je pak skutečným dramaturgickým bonbónkem, vždyť Smetana bývá někdy označován za „českého Wagnera“. A Smetanova Triumfální symfonie je v českých hudebních kruzích snad kvůli pohnutým okolnostem vzniku značně opomíjena.
Je-li letošní ročník Pražského jara českou hudbou prostoupen, pak jeho komorní řada na tomto fenoménu stojí. Ba co víc, festival během posledního květnového víkendu nabídne esenci české komorní tvorby výhradně v podání domácích interpretů. Na deseti koncertech se tak představí vedle mladých hudebníků soubory prověřené časem a repertoár rozpjatý od klasicistních děl až po kompozice zcela současné. Víkend české komorní hudby nadto posluchače zavede do míst, která s koncertním provozem nejsou tak často spojována. Diváci budou moci zavítat do nádherných prostor Toskánského paláce či zahrady paláce Černínského.

www.festival.cz

---

Výstavu připravila Národní galerie v Praze – Sbírka starého umění,
Sbírka umění 19. století, Sbírka grafiky a kresby a Sbírka moderního a současného umění

Autorka koncepce a kurátorka:  Andrea Rousová
Doprovodný program: Lektorské oddělení Národní galerie v Praze
Místo konání: Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
Datum konání: 25. dubna – 2. listopadu 2014