„Ale to jsem se tak rozzlobila a vytrhla jsem mu to z ruky vší silou, a když mě nechtěl pustit, kousla jsem ho do ruky, až mu tekla krev,“ psala. Manžel se vrhl na svou ženu, ale tentokrát ji zachránil syn Jaroslav, který se před ni postavil a řekl: „Netluč tato mamu, ona má pravdu, proč jí to trháš, ona si to chtěla opsat a beztoho si musela ty pohádky vypůjčit.“
Tak nějak by se dalo v krátkosti popsat soužití Němcové a jejího chotě Josefa. Smutné soužití dvou naprosto odlišných lidí upadalo postupně do stále většího neporozumnění a agrese. Němcová, spisovatelka a múza českých vlastenců žila bohémským životem, který si ale dovolit nemohla. Její povaha byla pro zemitého Němce nepochopitelná. On jako státní úředník prahnoucí po uznání a lepší práci. Ona, absolutní antitalent na vedení domácnosti, člověk věčně v oblacích a toužící po veliké lásce.
Nelze se divit, že celé manželství skončilo v troskách a dokázala je spojit pouze taková událost, jako bylo úmrtí nejstaršího syna Hynka, do kterého vkládala jeho matka ty největší naděje. Němcům se narodily celkem čtyři děti - Hynek, Karel, Theodora (zvaná Dora) a Jaroslav.
(Božena Němcová s dětmi, vpravo její jediná dcera Dora)
O tragédii jejich svazku však věděla celá Praha. „Když jsem z Prahy odjela (30. července 1861 - pozn. aut.), byla jsem odhodlána nikdy víc k mému muži, že se nevrátím, neboť jsem ten poslední měsíc od něho tolik zkusila, a nejen já, ale i děti, že to nebylo už k snešení. Jak ráno vstal, začal nadávat a hulákal, dokud neodešel, a to mu bylo jedno, byla-li posluhovačka, anebo sluha, to mu bylo jedno. Žádný, ani ten nejsprostší pacholek nemohl by si vymyslet takových nadávek, co on nám dal, a když jsem Doru bránila, aby ji nebil, uhodil mne - a to jsem byla už churavá,“
Bylo by ale nespravedlivé ukázat Josefa Němce pouze v tom negativním světle. Byl prudké, prchlivé povahy, to ano, a historie k němu často zaujímala negativní postoj. Nebylo to spravedlivé. Dokázal ještě před zmíněnou krizí dát najevo své manželce lásku a vroucnost, což bylo u úředníka velmi neobvyklé. Také psal čtivě do novin a byl vřelý vlastenec. Jaká tedy byla vlastně jeho povaha? Sám o sobě prohlásil: „Můj obyčej je, že vždy zřejmě mluvím a jednám, za lubem si nikdy nic nenechávám.“
Přesto i toto manželství mělo svůj konec. Ne však ten papírově doložený, ale chátrající zdraví Boženy si vybralo svoji daň. Roku 1862, v lednu umírá a domů ji odváží nikdo jiný než nenáviděný manžel.
Ponechme ale život této spisovatelky stranou a zaměřme se na její dceru Doru. Jediná dívka bohužel i přes veškerou počáteční snahu matky nedosahuje takového intelektu, který by si u ní slavná spisovatelka přála. Celý život byla ve stínu své matky, a přesto se na svoji dobu osamostatnila více, než tomu bylo běžné. Jako učitelka se usídlila v Jičíně a svůj sen vtiskla do stavby vily (už jen to je naprosto obdivuhodné), v které žila až do své smrti. Podřídila tomuto snu celý svůj zbytek života, a stavbu ji nenavrhoval nikdo menší než architekt Dušan Jurkovič. Přesto zemřela sama, bez muže i dětí.
Dovolte mi ale vstoupit do tohoto vypravování s jednou drobounkou knihou, která se k tomuto tématu váže. Martina Bittnerová letos napsala útlounký literární počin, který by se dal přirovnat k nadpisu tohoto článku. Rozměry malá kniha, přesto má svoji duši. Něco tak milého jsem dlouho nečetla. Drobné střípky poskládané do příběhů slavných Češek, mezi které patřila právě zmíněná Dora. Knihu nazvala "Utajené životy slavných Češek" a já se příjemně rozplývám. Konečně někdo umí použít slovo "utajené" bez nepříjemné pachuti bulváru. Autorka odhaluje ty niterné drobnosti životů vybraných žen, které právě tvoří to kouzlo života. Tam je Dora lidskou bytostí, blízká dnešním lidem (nutno podotknout, že Martina Bittnerová nejenom skládá, ale používá do textu i vlastní myšlenky a názory.) Tak by se mělo psát dnes o historických tématech, pokud používáme lidské osudy jako literární štít pro svá díla. Niterně, lidsky, bez senzací a nesmyslného spojování. O mrtvých jen dobře, říkávala moje babička. Nevím, zda se dá jenom dobře, ale mělo by se s úctou.
Abych se ale vrátila ke zmíněné knize. Dora není tou "jedinou". Místo zde našla i Leopoldina Ortová de Pauli nebo Berta Mühlsteinová. Dívka, kde první krok do života provázela těžká nemoc deformující její tělo, přesto ne duši. Ještě těch několik dalších by tu našlo místo, ale to bych až zbytečně mnoho prozradila. Protože přečíst pouze obsah se nesluší a vyprávět místo Martiny Bittnerové si netroufnu. Ona to umí velmi příjemně.
Nečekejte ale obrázkovou publikaci, síla je v textu. Každé dívce je věnována jedna fotografie její podobenky a další už zůstává pouze na čtenáři. A rozhodně se nudit nebudete!
Anotace knihy:
Utajené životy slavných Češek odhalují pět nevšedních ženských osudů, včetně jejich stinných a méně lichotivých stránek. Básnířka Simonetta Buonaccini se dvakrát ne zrovna šťastně vdala a experimentovala s narkotiky. Obdivovaná herečka Leopoldina Ortová de Pauli žila s nevěrníkem a zároveň největším podvodníkem své doby a dcera Boženy Němcové, Theodora, dávala přednost hudbě před literaturou a pořídila si nemanželské dítě. Dozvíte se také, proč si spisovatelku Bertu Mühlsteinovou nikdo neodvedl k oltáři a kdo byl velkou láskou skladatele Bohuslava Martinů.