Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 15.7.2020, svátek má Jindřich 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 501
Registrovaní čtenáři: 508
Publikovaných článků: 12915
Komentářů: 11144


Měření



P t a c t v o (fejeton)

23.07.2014   Dagmar Hermannová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Už nevím přesně,kdy jsem si s nimi tady ve městě začala. Jako malé robě jsem měla ve školní čítance článek s názvem "Sypte ptáčkům" s ukázkami krmítek.Prosadila jsem si krmítko na zahradě na vsi a měla jsem pak starost,jak ptáci krmení najdou.Ale moje babička řekla abych neměla péči,protože kde je krmelec, strávníci se vždycky najdou.


Dnes bydlím v bytě pod střechou starého městského činžáku postaveného před necelými sto lety pro městskou chudinu,ale během posledních pár let získaly byty i zde finanční parametry luxusních apartmánů.Ptactvo sídlící pod střechou to neodradilo.Modří, šediví, i jinak zbarvení holubi,jimiž je vyzdobeno snad každé město,jsou tady pořád.

Dlouho jsem je nebrala na vědomí,ale před dvěma lety byla dlouhá a studená zima, a když jsem je viděla prochladlé tísnit se kolem komínu na střeše protějšího činžáku,zkusila jsem jim nasypat na okenní římsu,která je zrovna u mého okna široká a je zde dostatečný prostor.
Zpočátku tu a tam zobli takřka v letu, a na římsu usedali hodně daleko z mého zorného pole.Nejspíš se báli, že si je polapím k obědu, ale postupně jsme si na sebe zvykli. Babička měla tenkrát pravdu, na prvních pár ptačích kousků se nabalovali další a teď už na mé okenní římse zobe docela slušné hejno holubů z celé ulice. Plný krmelec nejspíš dělá divy s každým tvorem napříč celým tvorstvem. Holubi se sletí jakmile okno otevřu,a kdybych jim nenasypala, procházejí se po římse, vrkají a bublají.

Nejraději mají čínskou rýži, a jakmile začnou na římsu padat první hrsti, ptáci zobou svorně a způsobně,a všem,kteří se k hejnu přidávají,dělají ochotně mezi sebou místo. Protože jim sypu na obě strany, hejno se též spořádaně rozdělí napravo a nalevo, ale jakmile krmení na římse dochází, přítulní ptačí kámoši po sobě začnou sekat zobákama,křičí, bijí se křídly, a po zbylých zrníčkách rýže dupou tak dlouho, dokud je nanahází z okna dolů. Zajímavé! Trocha peříček, v barevné hlavičce mozeček sotva centimetrový, a přesto to dokázalo odkoukat roztomilé způsoby lidské, které realizují v ptačí praxi.
Mají vžitou i jakousi ptačí hierarchii, neboť agresivním jednincům dobrovolně ustupují,a stahují se až na okraj římsy,aby sezobli alespoň pár zatoulaných zrníček. Holubí agresoři se poznají podle toho,že jsou načepýření,hlasitě vrkají a bublají.Zobou první a nejvíc,a po nových, nepoučených holubech, kteří by se opovážili zobat těsně vedle nich, vyjíždějí zobákem i pařátama, případně nováčkovi hupsnou na záda a tlučou ho křídly.
Na římsu mého okna se slétají holubi z naší ulice a z ulic přilehlých, ale běda kdyby tady přistál holubí přivandrovalec třeba odněkud z náměstí.Emigranty nesnášejí,proti nim se spojují ptáci agresivní společně s uťápnutými,a nenechají si uzmout ani jediné zrníčko. Přivandrovalcům musím sypat na kratší římsu pod vedlejším oknem.

Ze všech holubích agresorů na mé okenní římse je nejvíce dominantní jeden nejvykrmenější,modrošedý, se zelenými a fialovými lesklými peříčky kolem krku. Ten je tak nepřející, že sám nestíhá zobat, jak všechny ostatní ptáky odhání z části římsy,kterou si zabral pro sebe, a je tam vždycky první.Krmení,které sem přistane,okamžitě obkročí svými pařáty, rozloží nad ním křídla do šířky,dívá se velice zle, křičí, a každého opeřeného odvážlivce odtud vystrká a vyštípe.Proto má všechno jenom pro sebe,zatímco ostatní ptáci se musejí dělit o zrní v další části římsy. Holubí principál často ani zobat nezačne protože je přežraný, ale s ostatními se přesto nerozdělí. Dala jsem mu jméno Kalousek a nemohu přijít na to, proč se ho ostatní bojí,a proč ustrašeně uskočí,jakmile Kalousek na římsu přilétne. Sotva přistane, celé hejno holubů se ustrašeně stáhne na vedlejší římsu, a on na svém zrní vždycky trůní sám. Odlétá jen když má potřebu se napít, a tu má dost často, a jen tehdy se mohou ostatní holubi rychle nazobat z jeho hromady.Když ale přiletí napitý a přistihne je, řve,vrká jak pominutý, třepe křídly,nadýmá se, a ťape vztekle po římse sem a tam. Na Kalouska nikdo nemá.

Možná můj kocour by si s ním poradil, jen kdyby na ptáky na římse mohl.Parádně ho otravují, a proto jakmile zaznamená údery zobáků do okenního plechu, přeruší spánek, vyskočí, na okno doráží ve vztyku všemi čtyřmi tlapami, chrčí, vrčí a pouští hrůzu, než se holubí hejno konečně rozlétne. Jen Kalousek je mazaný - ten se nikým zastrašit nedá.Uskočí jen kousek dál z kocouřího zorného pole, a jakmile se kocour unaví a přestane ptákům věnovat pozornost, nafučený a naježený Kalousek hned zase přiťape a dívá se zle.

Ráno vstávám brzy, když ptáci ještě nelétají.Přesto vím, že až rozhrnu záclony, bude už Kalousek sedět na své římse.






ikonka: walljun.com


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0576 s