Už ten vstup se příliš nevydařil, budovu viditelnou od silnice „zdobí“ ošklivé lešení a samotná zahrádka není vzhledově vůbec ničím výjimečná. Tvoří ji řady dřevěných lavic a stolů, dlužno podotknout, převážně obsazených dychtivými strávníky, mezi nimiž kmitá několik číšníků a servírek.
           
                                         Chaotická obsluha

   Na stole nacházíme lístek s víkendovou nabídkou, v našem případě tři druhy řízků doplněný o pár položek ze stálého menu. Dojem, který při porozhlédnutí člověk získá, je chaos, který vládne bohužel i personálu a projevuje se v hostův neprospěch. Po objednávce druhého nealkoholického pšeničného piva dorazí nealko klasické, malé pivo se naopak nedostaví nikdy. Máme ústa, můžeme se ozvat, a proto jsme se ozvali. S omluvou došlo k nápravě, ale na jedno posezení se podle mého soudu vyskytlo až příliš mnoho omylů.

   Výjimečnost nabídky přitom tkví právě v tom, že nabízí spojení chmelového moku vlastní provenience a poctivých pokrmů. A zrovna toto spojení dost drhne.

  Lákadlo v podobě místního piva jsem samozřejmě nakonec otestovala. Není zlé, ale určitě se sem kvůli němu nehodlám vracet, k čemuž mě nedonutí ani jídlo. To totiž vyloženě zklamalo.

                                           Ať žije supermarket

  Konfitovaná kachna s noky a zelím ležela na pekáči příliš dlouho, tudíž vypadala jako by se slunila na Sahaře. Noky zřejmě viděly brambory naposledy v továrně, která je vyprodukovala, a troška zelí se smutně krčila pod nimi. Dalo se to sníst, ale žádné oslnění ve stylu domácí kuchyně se nekonalo. Stejně tak hovězí pupek nedosahoval ani proklamované gramáže, ani kvality, kterou by zkušený jedlík očekával. Maso se opékalo určitě intenzivněji, než by si zasloužilo.
Do třetice všeho dobrého a zlého přistál mezi nás řízek s fazolovým salátem, tedy doslovná sázka na jistotu. Řízek byl opět poněkud vysušenější a salát odkazoval na sáčkovou zeleninu v příslušných pultech supermarketů. Chuť by mohl mít určitě vyladěnější, vrazit do něj červenou cibuli a majonézu zvládne i žák třetí třídy základní školy.

    Po tomto rozpačitém úvodu jsme se rozhodli, že dáme restauraci ještě poslední šanci a odhodlali jsme se k objednávce lívanečků s pivním tvarohem a borůvkovou zavařeninou. Ač ony placičky z těsta vypadaly lákavě, uvnitř byly naprosto syrové a nepoživatelné. Přitom jejich mléčno-ovocná příloha chutnala skvěle, škoda.

   Co k tomu dál dodávat, raději nic. Chtělo by se mi však prohlásit na účet podniku spolu se Shakespearem - mnoho povyku pro nic.


Foto: M. Šantrochová

Přečtěte si také: Grobiánské hody u Kokořína