Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Čerti nejsou
Sedím tu sama, jen měsíc tichý to společník vnímá mou bolest, sedím tu sama s kocourem stuleným v klíně, bolest a prázdnota se do mé duše vloudili jako společníci nezvaní, snad ........, snad brzy mé trápení odezní. Sedím tu v tichu a poslouchám, sedím tu v noci, hlavu plnou myšlenek mám. Kam život můj dál bude se ubírat,
jak budu dál životem proplouvat.
V jednu chvíli člověk má rádoby jistoty, v druhou pak večer plný prázdnoty. Přesto klid do života dění dokázal vstoupit, teď naučit se žít i s pocitem samoty. Tak věřím, že život mi pár odměn dá, prázdnota odezní a vše zase hezčí bude se zdát. autor obrázku: http://smutneobrazky.blog.cz/0709/samota |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.