První dny v Paříži nebyly pro Marii Luisu snadné. Oblíbená Josefína zůstávala ještě v povědomí ostatních a mlaďounká dívka zdaleka neměla její šarm. Luisinu chuť k milování si Napoleon zaměňoval za lásku, té k němu ale Marie Luisa zas tolik necítila. Napoleon se jí velice věnoval a téměř se od ní nehnul. Jeho štěstí dostoupilo vrcholu, když se dozvěděl, že čeká dítě. Po únavném porodu spatřil světlo světa jediný Napoleon II. zvaný Orlík. (obr.2)

Vojenské štěstí mělo Napoleona brzy opustit známým tažením do Ruska. Prohrával jednu bitvu za druhou. Po vynucené abdikaci neměla Marie Luisa se synkem v úmyslu doprovázet Napoleona do exilu. Když vyhověla svému otci a vrátila se do Vídně, zpřetrhala veškeré styky s Napoleonem. Přestože nebyla zpočátku ve Francii akceptovaná, loučila se s ní těžko. 

A jak skončila Luisa a Napoleon? Marie Luisa "dostala" od vídeňského dvora Parmské vévodství. Orlíka nechala ve Vídni. Jak to bylo v dobře vychované společnosti zvykem, průvodcem po všech cestách se stal hrabě Adam z Neippergu, který se všemožně snažil, aby na Napoleona jednou provždy zapomněla. A úspěšně. Jejich vztah, který byl v Parmě veřejným tajemstvím, nezůstal bez následků. Postupně z něj vzešly dvě děti. Jenom Orlík trpěl, matka měla jiný život a on zůstával sám  pouze s příbuznými. Nebyl mu dopřán dlouhý život – zemřel v pouhých 21 letech, jeho matka, kterou nadevše miloval, přijela jen pár hodin před jeho smrtí.

Marie Luisa po smrti Adama z Neippergu uzavřela ještě jeden sňatek. Jejím manželem se stal o hodně mladší, ale pro mladou ženu nudný hrabě Charles-René de Bombelles.
Napoleon sužován bolestí a křečovými záchvaty zemřel v podvečer 5. května 1821 v 17:49 hodin ve věku jednapadesáti let ve vyhnanství.