Vraždy s monogramem
19.10.2014
Lenka Martinková
Literatura
Patřím mezi obdivovatele Agathy Christie. Líbí se mi styl jejích knih i jistá laskavost, se kterou její hrdinové vystupují, přestože řeší tak závažné problémy, jako je vražda. Právě proto jsem – jako mnoho dalších – netrpělivě čekala, až se Hercule Poirot opět objeví na scéně, v knize Vraždy s monogramem, jež na motivy původních detektivek napsala Sophie Hannah.
Patřím mezi obdivovatele Agathy Christie. Líbí se mi styl jejích knih i jistá laskavost, se kterou její hrdinové vystupují, přestože řeší tak závažné problémy, jako je vražda. Právě proto jsem – jako mnoho dalších – netrpělivě čekala, až se Hercule Poirot opět objeví na scéně, v knize Vraždy s monogramem, jež na motivy původních detektivek napsala Sophie Hannah.
Kdybych nevěděla, jak to s autorstvím ve skutečnosti je, s klidným svědomím bych knihu připsala královně detektivek. Hannah v knize nechala všechno, co malého Belgičana charakterizuje – od posedlosti dokonalým pořádkem, přes výrazný knírek a „malé šedé buňky“ až po nezvratnou potřebu mít během případu po ruce zdánlivě nezkušeného „Watsona“. Tím se tentokrát stal Edward Catchpoole, jemuž Poirot vlastně sebral jeho případ. Tak bych s detaily mohla pokračovat takřka do nekonečna, pro čtenáře je ale daleko důležitější něco jiného.
Do kavárny, kde právě detektiv usedl k večeři, vrazí žena obávající se o svůj život. Hercule se dozví možný důvod jejích obav, když jí však nabídne pomoc, odmítá. Na spěšném odchodu prohlásí, ať nikdy neotvírají jejich ústa a toto věta se Poirotovi neustále vrací na mysl. Obzvláštní důležitosti nabyde, když Belgičan promluví se svým přítelem a dozví se o trojici vražd v nedalekém hotelu. Vražd s monogramem, jinak se o nich ani nedá mluvit.
Vykazují známky jistého pachatelova záměru. Chce tím Scotland Yardu něco naznačit, to je jisté, ale která z domněnek vyšetřovatele je ta jediná správná? Sophie Hannah čtenáře poněkud vyděsí popisy místa činu. Nejsou sice nijak zvlášť naturalistické, přesto mají něco do sebe a zapůsobí na podvědomí. Co si pomyslet o mrtvých, pečlivě uložených tělech, připomínajících nebožtíky vystavené před pohřbem? A co vůbec znamená ta věta, která se opakovaně dere na mysl Catchpoolovi: vezmi ho za ruku, Edwarde? Komu by nezačal běhat mráz po zádech, když si dá dvě a dvě dohromady?
Oproti originálním knihám z pera Agahty Christie se Vraždy s monogramem mohou pochlubit nečekaně temným příběhem. Detektivové musí rozplést události starší víc než deset et a poradit si s nejednou záhadnou narážkou. Kdo bude další na řadě a jak do příběhu zapadá útok na zdánlivě bezmocnou stařenku?
&Skoda je, že se v českém vydání vyskytuje tolik překlepů, které při čtení ruší a takřka tahají za oči. Čtenář sice lehce pochopí, jak mají vytisknuté znaky jít za sebou, ale kam zmizel nějaký požitek z četby? Sophie Hannah za to nemůže, když se dál budu zabývat dějem a zpracováním, jednoznačně musím dát „palec nahoru“.
Ukázka z knihy:
„Ano, monsieur. Jména Harriet Sippelová a Idy Gransburyová – jsou vám ta nějak známa?“
„Jsou to ty dvě, co byly…?“ Henry Negus se zarazil, když se Fee Springová přiblížila se šálkem čaje, o který po svém příchodu požádal.
Jakmile odešla, Poirot potvrdil: „Ano. Harriet Sippelová a Ida Gransburyová byly včera večer rovněž zavražděny v hotelu Bloxham.“
„Jméno Harriet Sippelová mi nic neříká. Ida Gransburyová a můj bratr byli před lety zasnoubeni.“
„Takže jste mademoiselle Gransburyovou znal?“ Zaslechl jsem v Poirotově hlasu náznak vzrušení.
Hannah, S.: Vraždy s monogramem.
Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub 2014, s. 86.
Obrázek: ebux.cz