Podstata nelidskostiTvůrčí psaní 37 - SlangKŘÍŽE HORSKÝCH OSADÓ, rána mého dětství TAJEMSTVÍZázračně splněné přání
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustVRÁNA – TV tip – Městem se šíří zloFOTOPOSTŘEHY: Co dělá psa psemVolvo, traktor a kočárekPražské ptactvo 1800-2020: Vzlet hrdiny ve jménu ptáků a svobodySmršť: Mrazivý mysteriózní thriller, který otřese vašimi smyslyFestival světla BLIK BLIK oslaví prameny a českou hudbuHelena Třeštíková oceněna Řádem umění a literaturyMekyho hity v symfonickém hávu okouzlí O2 Švandovo divadlo uvede hru Štyrský/Toyen/HeislerRidina Ahmedová své sólové představení Sádlo i projekt MojKouzlo Svěrákova vyprávění ožívá v audioknize
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Nadějný mladý spisovatel s výjimečným smyslem pro drama. I tak by se dal charakterizovat spoluautor knihy Kafe v pět, která právě dorazila na pulty našich knihkupectví.
Nejde se hned na úvod nezeptat. Co vy a literatura? Miloval jste knihy od dětství, nebo jste si k nim hledal cestu až postupem času?
Do patnácti let jsem se o literaturu vůbec nezajímal. Povinnou četbu ve škole jsem četl skutečně jen z povinnosti a jiné knihy mě zajímaly jen zřídka. Můj postoj se postupně začal měnit ke konci základní školy, kdy naše škola pořádala literární soutěž tvůrčího psaní. Byl jsem vybrán do užšího výběru a veřejně četl své dílko v knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí. Dovedete si jistě představit ten pocit mladého, neznámého člověka, který se alespoň na chvíli ocitl v pro něj „velkém“ světě, kde spisovatelé a osobnosti čtou a podepisují své knihy.
Studujete na Filozofické fakultě UK. Mohu se zeptat jaký obor? Kam byste se chtěl po ukončení studia posunout?
Splnil se mi sen a studuji to, co mě nejvíc baví, tedy bohemistiku. Abych řekl pravdu, nevím ještě, co podniknout dál. Pokud se mi podaří úspěšně vystudovat, rád bych se uplatnil v některém nakladatelství či v redakci některých novin, samozřejmě s možností vydávat vlastní výtvory.
Jste jedním z výherců literární soutěže PANA NAKLADATELE. Kdy vás napadlo zkusit štěstí, a tušil jste od počátku, že by to mohlo vyjít?
O literární soutěži PANA NAKLADATELE jsem se vlastně dozvěděl od kamaráda, který mě na ni upozornil. Oba dva jsme poslali své povídky asi týden před koncem termínu, a na mě se usmálo štěstí. Už při posílání povídky jsem se smiřoval s tím, že nejspíš nevyhraji, vždyť je přece tolik lepších autorů, než jsem já… Když jsem si četl jména výherců na internetu, myslel jsem nejdřív, že je to jen shoda jmen, že vyhrál někdo se stejným jménem, jako mám já. Až poté, co mi přišel e-mail z nakladatelství, jsem uvěřil.
Vaše vítězná povídka „Života hra bláznivá“ na mne působila jako úžasně propracované psychologické drama. Jak přišel nápad na její napsání a co vás inspirovalo?
Jak už jsem řekl, k soutěži mě přivedl můj bývalý spolužák, a tak šlo vlastně o přátelské soupeření. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, jak téma uchopit, a bál jsem se, aby nezapadlo v záplavě obyčejných příběhů. Proto jsem povídku koncipoval tak, aby každá další věta (s drobnými výjimkami) posouvala děj dopředu. Taky jsem se snažil rozdělit povídku na dvě části, podle toho, kde má jaká postava převahu. Druhá část začíná právě v momentě, kdy první osoba převahu ztrácí.
Máte pro sebe nějaký nesplněný literární sen?
Prosadit se ve světě literatury je v dnešní době nesmírně obtížné, zvlášť když člověk nežije ve velké zemi, nemluví světovým jazykem a domácí trh neustále zaplavují knihy cizích autorů všech možných žánrů (nejčastěji detektivek). Nedělám si velké iluze o splnění svých snů, ale přesto je mám. Snažím se stoupat po malých krůčcích, abych pak nespadl z veliké výšky. První mé přání se splnilo, vyšla mi povídka v knize. Rád bych, aby mi jednou vyšla celá kniha, a třeba ne jenom jedna, ale to je ještě běh na dlouhou trať.
Kdo vás při psaní nejvíc inspiruje? Máte nějaké literární vzory?
V konkrétní osobnosti inspiraci nehledám, spíš si z každého vezmu to podstatné a pro mě zajímavé. Když už mám nápad, dlouho ho nosím v hlavě a upravuji ho nejprve ve své mysli, než ho skutečně napíši. I poté ale hodně škrtám a obměňuji slova, věty nebo odstavce, které se mi nelíbí, nebo když mám pocit, že narušují průběh děje. Mým velkým literárním i osobním vzorem je Milan Kundera, jeho sešity Směšných lásek jsou prostě úžasné. Mám pocit, že v jeho knihách se s námi hraje jedna obrovská hra, kde je nejsložitější rozpoznat, kdo je kdo.
V dnešní době se hodně diskutuje vztah mladých lidí/dětí k literatuře. Nečtou… knihy je nezajímají. Je podle vás něco, co by zásadně pomohlo, aby si ke knihám znovu našlo cestu více lidí?
Podle mě je tento problém zbytečně zveličován a zdaleka není tak závažný, jak se nám předkládá. Děti a mladí lidé čtou. Čtou to, co je baví, a taky to, co čtou jejich kamarádi, aby byli v obraze. Nečtou například to, co jim je předkládáno ve škole, čemuž se nedivím. Některé knihy jsou příliš náročné na to, aby jim porozuměl mladý člověk a správně je interpretoval. Knihy zkrátka potřebují čas. V dnešní době je čtení navíc značně zjednodušeno: Při cestě do práce nebo do školy stačí člověku čtečka, nemusí se tahat s těžkou bichlí, při běhání a jízdě na kole si pustí do sluchátek audioknihu. Čtení ze skutečné knihy však podle mě nic nenahradí.
Koho vy sám nejraději čtete a jakou knihu byste čtenářům doporučil?
V nových autorech se většinou moc neorientuji, spíše se zaměřuji na českou i světovou klasiku. Kromě Milana Kundery mám rád Bohumila Hrabala, Ivana Klímu a další spisovatele z druhé poloviny dvacátého století. Čtenářům, kteří se zajímají o dobu normalizace či události sametové revoluce, mohu doporučit velmi zajímavou knihu Moje pařížská revoluce od Andrey Sedláčkové. Události probíhající revoluce v Československu jsou zde popisovány z jiného úhlu pohledu, člověkem, který je daleko od místa dění.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.