Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 13.12.2019, svátek má Lucie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12783
Komentářů: 11044


Měření



Milovníkům tvůrčího psaní - Kafe v pět

30.10.2014   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Není to tak dávno, Pan Nakladatel spojil několik talentů do jedné knihy. Těžké hodnotit tento titul jako celek, protože samotné snažení nakladatelství je naprosto jedinečné. Hledat nové potencionální spisovatele české kotliny je určitě chvályhodné. V době, kdy je náš literární trh přehlcen cizí literaturou a mnohdy i brakovou, je důležité dávat příležitost domácím autorům.
Tak, jako učitel nehodnotí třídu, ale jednotlivce, tak si dovolím recenzi na knihu zpracovat formou dopisu jednotlivým autorům. Snad prominou místy příliš přísné hodnocení. Jejich snahy si i tak velmi vážím.

Radce Sloukové - Začínat Vaší povídkou "Fika" bylo příjemné uvítání do útlé knihy. Příběh o síle "matrixu" v našich životech lze brát jako první krok ke psaní. Tam, kde jsou kroky, je i počáteční snaha. Pokud Vám vydrží, lze Vaší pílí dojít ke psaní delšímu než je jedna povídka.
Přesto Vás čeká ještě mnoho práce, než bude chůze plynulá. Nevím, zda Vám nevyhovovalo téma nebo rozsah, ale pro jeden krátký příběh příliš mnoho otevřených cest. To, co začíná lehce, v klidu, zakončujete příliš rychle a násilně.
Píšete o těžkém životním údělu, ale to chce trochu toho spisovatelského zapracovaného umu nebo zainteresovanost. To druhé Vám samozřejmě chybí, časem nikdo nepohne a v tomto případě "díky Bohu".
To druhé může přijít. Základ jste momentálně vytvořila. Nezoufejte nad kritikou jedné bytosti, zkuste v ní najít chuť pokračovat.

Martinovi Maniaque - Přiznám se, že vstřebat Vaši povídku "Nespavost" a napsat na ni hodnocení bylo pro mě komplikované. Dočetla jsem podobnou knihu, kdy hlavní hrdina z knih vraždí a řeže do všeho, co se pohne, souběžně. Srovnání, ač jej člověk vědomě odmítal i tak nastalo.
Rozumím, že mužské vidění světa je zřejmě o něco drsnější, ale i to by mělo mít svůj důvod. Pokud vulgarismy neplní žádnou funkci, jsou zbytečné. Tak jako v případě Vaší povídky. 
Uvědomuji si, že stojíte na počátku psaní, ale Vašim povídkám chybí laskavost, tak příznačná pro velké spisovatele. Hrubostí a strohostí nejde "zaplácnout" ani spojit příběh v celek.
Připomíná mi to můj osobní příběh a studium kresby. Studenti přešlapovali u stojanů a v rukou připraveny uhle. Tak dobře rozmažou a vyplní místa v kresbě, kde si není někdo jistý. Kantor přišel a první co udělal bylo, že vyměnil uhel za mikrotužku. Kdo neumí kreslit, aniž by rozuměl pravidlům, pouze maže. 
Tak je to i s Vaším příběhem. Pokud mu nedáte pevné základy i kostru a neporozumíte umění písařskému, budete stále pouze "mazat". 

Terezce Dobšovičové - Snad to způsobil styl psaní s názvem "Jako broky", ale z Terezy mám u Vás Terezku. Četla jsem a tiše se usmívala. Jak blízké mi bylo to žvatlání hlavní hrdinky. Stvořila jste dětskou bytost a dala jí duši, i světu kolem ní. 
Koketuji, abych Vás požádala o pokračování, rozšíření, probarvení celé postavy i okolí. Uchováváte velký poklad. Jediné, co lze vytknout a nebo nadhodit jako výzvu - čeština je velice krásný jazyk, plný barev. Obohaťte i styl svého psaní, propojte s dětským světem a vznikne milé dílko. Takové, které možná nebude řazeno mezi velikány světové literatury, ale které pohladí každého. Takové, které pomůže čtenáři najít své vnitřní dítě. V dnešním světe tolik hledané.

Tadeáši Hodesovi - Těžké je číst Vaše vypravování, příliš těžké. Ne snad pro tíhu informace, ale hlavně pro tíhu Vašeho stylu. Někdy méně je více, staré zlaté pravidlo. Jeden z velikánů české literatury, Bohumil Hrabal, uměl vystavět větu mnohem delší než Vy, ale s větší jistotou. Vám chybí zkušenosti a styl psaní tuto nejistotu bohužel podpořil.
Stavíte věty a plníte je slovy, přesto je to tragicky málo. Nefunguje to, Tadeáši.
Raději bych četla Váš osobní příběh, než něco uměle vystavěného. Pořád věřím, že by Vám "sedl" mnohem více. K němu totiž člověk nepotřebuje plno zbytečných kliček a obrazů jako tomu v příběhu Papíroví čerti je.

Lukášovi Vlasákovi - Berete mi moji kávu, Lukáši, a to žádný kávo milec nesnese. I tak Vás ušetřím. Bavíte svoji historkou "Kde je Juan Valmez?". Je lehká, dávkovaná k jednomu hořkému posezení. Zároveň neurazí pijana, ani čtenáře. Umíte si se slovy hrát a zvládáte to i bez zbytečných testosteronů.
Buďte ještě lepším, jazyk Vám patří.

Miloslavě Veselé - Jako jedinou povídku " V lobby", tu Vaši, čtu několikrát, alespoň úryvky. Z příběhu čiší žena, rozum, důvtip i ucelenost. Jako jedna z mála autorů jste příběh zapouzdřila, dala mu určitou formu. Ne jenom počátek a konec, ale i určitý tvar. 
Přesto mi to nedá a poprosím Vás o jednu důležitou věc. Vaše story si zaslouží i kvalitní češtinu, respektive různorodost tohoto jazyka. Velmi často se opakují slovesa i formulace. Umíte vystavět příběh velice dobře, darujte mu i luxus češtiny a její různorodosti. 

Milanovi Jánošíkovi - Tak jsem si Vás představila, jak kvapně utíkáte před všemi dívkami (včetně té Vaší), po vstřebání své povídky "Života hra bláznivá".
Vzpomněla jsem u Vaší story na vyprávění pana Horníčka, kde s tak milou samozřejmostí tvrdíval, že u nich v rodině byly role rodičů vždy pevně stanoveny. Tatínek vždy rozhodoval o všech důležitých věcech, jako záplavy v Bangladeši. Maminka o těch méně důležitých - co si koupí za sedačku do obýváku nebo kam se pojede na dovolenou. 
Věřte mi, ženská intuice bývá mnohem silnější než v ni doufáte v příběhu a chytrost jakbysmet. Uvidíme, co se z Vás vyklube. Možná by to mohlo i vyjít..

Martině Perlíkové - Tý jo, zůstala jsem s pusou otevřenou a ještě chvíli nevěděla, co si myslet. To upřít nemohu. Vaše počáteční cupitání se slovy se změnilo v docela silné kafe. Jako jediná jste mě osobně dokázala ohromit, ne stylem, ale absurditou příběhu. Raději bych zkusila přečíst ještě něco jiného, od Vás. Chci znát, jak píšete bez šokování čtenáře. Chci se soustředit i na Vás jako spisovatele. Na Váš styl, češtinu, která tak nějak za příběhem jenom dobíhá. Je to výzva.

V závěru knihy lze natrefit ještě na dvě autorky, spisovatelky, ženy, které sice onu velkou kávovou pouť zakončují, ale rozhodně nestojí na pomyslném posledním místě - Kateřina Hejlová a Martina Bittnerová. Tvoří příjemnou tečku za všemi příběhy. Málo místa i je svazuje na krátké vyprávění. Lehkost s jakou tvoří je z jejich stylu psaní cítit, a tak by to mělo i být. Zkušenosti, které do "Kafe v pět" donesly, by měly ukázat mladým nadějným autorům cestu. Mnohdy totiž nestačí pouze talent, ale i léta dřiny, jak se říká, psaní a neustálého vzdělávání. 
Snad mi každý na závěr prominete určitou příkrost nad povídkami a jejich hodnocení. Vím, že slova občas berou chuť dál tvořit. Tak by to rozhodně nemělo být. Ze srdce vám přeji plno radosti v dalším psaní a doufám, že kniha Kafe v pět najde hrdé místo nejenom ve všech knihovnách, knihovničkách, regálech i kavárnách. Rozhodně si to zaslouží!

Kafe v pět
Kolektiv autorů
Pan Nakladatel, 2014





 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 1.3038 s