"Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit“. Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! (Iz 14, 12 )"

Těžko dnes tvrdit, kde původně vznikla legenda o krásném a chytrém andělovi Luciferovi a jeho svržení z nebe. Známe ji převážně z knihy knih, Bible, jenže i ta pramení z mnohem starších spisů a legend.
Navíc, kde se zrodil Lucifer, tam došlo díky zjednodušení k transformaci do Satana, ďábla. Samotné slovo Lucifer pochází z latinského "Lux" (světlo) a "fero" (nesu), nebo také "Světlonoš", tj. "Jitřenka" či Venuše. Planetu Venuši pravděpodobně římští astrologové nazývali Lucifer, než dostala v křesťanské sféře dnešní jméno.
V původním významu nemá nic společného se Satanem, ale z hlediska křesťanské mytologie, která se rozvinula po sv. Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu ovšem se postavil proti Bohu a ten jej srazil k Zemi i s anděly, kteří jej následovali.
Křesťanská tradice udělala z Lucifera padlého anděla, který ztratil svou slávu jitřní hvězdy. Na rozdíl od pozdější tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Satana nehovoří. Tato legenda má své kořeny především v apokryfní židovské a raně křesťanské tradici a literatuře.

Líbí se vám obrázek při kraji článku? Nakreslil ho jistý pan Escher a dokonale odhalí několik psychologických pravd. Podívejte se na něj pozorně a řekněte, co jste viděli, anděle nebo demony? Ano, je tam oboje, jenom si všimnout. Svět je totiž naplněn jak dobrem, tak zlem (první pravda). Hranice mezi nima prakticky neexistuje (druhá) a poslední - kdo je andělem, může se stejně tak dobře vyvinout v demona (cesta vede oběma směry).
Kniha Luciferův efekt představuje tyto tři pravdy v mnohem širším měřítku. A brzy v ní začnete přicházet na všechny pochybnosti s tím spojené. 

V Miltonově Ztraceném ráji se můžeme dočíst o vynalézavosti dalšího padlého anděla Belzebuba. Jelikož nelze dobýt nebe a božský trůn, zkazí ďábel spolu s věrnými nejvrcholnější dílo Pána - člověka. Tak trochu se nabízí otázka, zda pýcha nepostihla oba představitele znepřátelených stran, ale to se zřejmě již rouhám.

Dalo by se rozebírat a povídat o pradávném boji mnoho hodin, ale vraťme se zpátky ke knize. Philip Zimbardo se v ní pokouší vysvětlit mechanismy, které normální a milé lidi mění v posluhovače zla. Zimbardo vychází ze svého klasického experimentu ve stanfordském vězení. Jeho základem byl modelový žalář a dobrovolníci rozdělení na dozorce a vězněné. Experiment musel být po několika dnech ukončen, protože i uměle navozená situace vedla k eskalaci zneužívání moci a reálného násilí.

Připravte se na objemnou knihu, která vám ale nedá spát. Pročítáte ji a kladete si otázku, zda je možné, aby se člověk nepoučil ani z těch nejhorších období lidstva, absolutního chaosu a morálního úpadku. 
Přečtěte si něco absolutně unikátního. Možná budete v knize listovat, a až po delší době ji začnete číst souvisle, přesto nezalitujete. Odhalí i taková místa lidského podvědomí, kde opravdu zůstává rozum stát. A to doslova!

Luciferův efekt
Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí
Philip G. Zimbardo