Těmito slovy uvádí čtenáře do svého příběhu spisovatelka Eva Urbaníková, zřejmě nejúspěšnější slovenská autorka. Kniha "Za facku" je příběhem o tom, že protiklady se možná přitahují, ale nedokážou spolu žít. O tom ví své i knihovnice Zuzana, která jednoho dne při besedě poznává spisovatele Matúše. Zaujmou ji nejen jeho originální názory, ale i to, že vzbuzuje respekt a zejména něha, se kterou k ní zpočátku sbližování přistupuje.


Sžívání dvou zcela odlišných lidí se však velmi brzy dostává na hranu střetů, něha se mění v aroganci a Zuzana poznává, že to, co zprvu obdivovala, se změnilo v cosi, co ji nutí potlačovat své touhy, představy o společném životě a dusit v sobě svůj postoj ke společnému žití. A pak přijde první facka...


Eva Urbaníková píše o tom, co prožívá každý z nás - o každodenních vztazích mezi ženami a muži, o tom, co obsáhnou slova "všední život", leckdy ne zrovna nabitý dobrodružstvím a romantikou. Jak jistě každý ví, je rozdíl mezi počáteční zamilovaností a láskou. To, co ty dva spojuje, nemůže stát pouze a jen na pověstné jiskérce přitažlivosti, protože ta časem ztrácí na své intenzitě. Člověk druhého musí milovat i s jeho chybami, postoji, které se mu třeba moc nelíbí, musí mít rád jeho nedostatky a brát je s nadhledem, musí se těšit na každé ráno, kdy se vedle druhého probouzí, i na každý večer, kdy vedle něj bude usínat. Musí mít pocit, že jen s ním dokáže být úplný. Že všechny radosti i starosti má s kým sdílet, že ten, kdo vedle něj sedí večer u televize, je člověkem, bez nějž by jeho život už nikdy nebyl stejný...

Jenže tyhle pocity velmi rychle berou za své, pokud se z muže, kterého milujete, stává násilník... Co všechno se dá odpustit? A pokud i odpustíte - dá se zapomenout? Bude tento muž stále tím, do kterého jste se zamilovaly? Nebo už za stejnou tváří vůbec není ten, kdo vám šeptal slůvka něhy při horečnatém, vášnivém milování? Kde zůstala láska ve chvíli, kdy napřáhne dlaň a beze špetky studu ji nechá dopadnout?

Den za dnem se přesvědčujete, že to byl jen omyl, chyba, která se už nebude opakovat, a každý si přece zaslouží druhou šanci. A možná i třetí, čtvrtou.... Desátou... Kolik těch šancí život nabízí? A stojí to vůbec za to?

Zuzana si uvědomuje, že takový život žít nechce. Když se jednou překročí určité hranice, už nikdy se nedá vrátit zpět a začít znovu. Ale co si počít, když už nejde jen o vás dva, ale ve hře je i dítě? Zřejmě každá žena, která si prošla podobnou situací, ví dobře, o čem mluvím. Děti jsou důvod, pro který zůstáváme. A děti jsou i důvodem, proč nakonec, přece jen, odcházíme...

Ale, ženy, přiznejte si to konečně - nezapomněly jsme na něco? Na ten důvod, který opomíjíme, přehlížíme a často vůbec nebereme v potaz? Kde jsme v tom rozhodování zůstaly my?

Když si přečtete příběh Evy Urbaníkové, možná mnohé pochopíte... Možná konečně pochopíte to, co jste už dlouho tušily, jen si to odmítaly připustit. Možná pochopíte, proč je to rozhodování tak těžké a proč trvá zbytečně dlouho. Možná....

Každopádně jde o příběh, který je navzdory krátkému rozsahu silný. Kniha Za facku rozhodně nezklame ani ty, kdo ještě od téhle autorky nic nečetli...



_{Eva Urbaníková, Za facku
Motto 2013
Obálka: kosmas.cz}