Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 12.7.2020, svátek má Bořek 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 501
Registrovaní čtenáři: 508
Publikovaných článků: 12914
Komentářů: 11143


Měření



Jak je těžké nebýt

21.01.2015   Jiří Holický   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Mírně satirické zamyšlení nad fenoménem facebooku a tím, jak se to s člověkem, který v dnešní době není připojen na socíální sítě, vlastně má.

             Znáte to. Dojde na to prakticky při jakémkoli běžném rozhovoru a při jakémkoli tématu. Zeptáte se dotyčné osoby například: "Aha, to zní fajn, kde že to na tom netu najdu?", nebo "Já ty materiály nemůžu najít, kde jsi to sehnal?", či "Kde ses to, krucinál, dozvěděl, já nic takového neslyšel...". A odpověď je vždy stejná. "No přece FACEBOOK."
           Nemá cenu rozepisovat se o tom, jakým fenoménem sociální sítě (s všemocným "fejsem" v čele) dnes jsou, protože již natolik prorostly všedním životem obyčejných lidí, že se staly  jeho nedělitelnou součástí. Mnohem zajímavější (a také čím dál vzácnější) je setkat se s někým, kdo... a teď pozor... NEMÁ žádný účet na sociální síti. Takový člověk je anomálie. Je to sociální kuriozita. Je to rebel a vyvrhel. Je to chyba v Matrixu. Takovýto "člověk" se dostává do velice zvláštní a nepohodlné pozice, neboť výše uvedené příklady rozhovorů jsou pro něj/ní na denním pořádku. Fejsbukově negativní člověk se dříve či později setká s tím, že prostě nebude ostatním stačit v novinkách, všeobecné informovanosti, a vůbec se bude za chvíli cítit jako zkrachovalá firma, o kterou nikdo ani nezavadí, protože "už prostě není v oběhu". S trochou nadsázky lze říci, že kdo nemá sociální účet, je automaticky sociální mrtvola. Samozřejmě že existují způsoby jak sociální sítě obejít a sem-tam se někomu bez Facebooku dokonce povede žít plnohodnotný a dlouhý život, ale jistá sociální nevýhoda je u takovýchto individuí evidentní.
             Mnoho lidí může namítnout, že Facebook není jen o chatování a fotografiích, mohou namítnout, že jej vlastně potřebují k vykonávání vlastní práce. A budou mít pravdu. Diktatura Facebooku již totiž dosáhla takové úrovně, že se do její sítě chytají i takoví lidé, kteří nestojí o 500+ zaregistrovaných přátel a nějaké kecání po netu jim může být ukradené. Facebook se totiž stal i gigantickým zdrojem opravdu nutných informací všeho druhu a v mnoha případech člověk doopravdy musí daný účet mít, aby lépe dostál pracovnímu závazku. Lidé, kteří tedy žádný účet nemají, dobrovolně toto riziko podstupují.
            To, co na diktatuře "fejsu" shledávám nejděsivější, je její nevyhnutelnost. Stejně jako diktatury  historie, i tato virtuálně-sociální diktatura se stala něčím, k čemu v podstatě není alternativa. Bez facebooku lze žít, ale vždy se tím odkážete krok za ostatní. A jakmile vás Facebook jednou chytí (a je jedno zda to bylo kvůli práci, či touze virtuálně se profilovat celému světu), už vás nepustí a stejně začnete každý den slavnou modro-bílou stránku spouštět  a kontrolovat nejnovější příspěvky. A pak přihodíte pár fotek. Třeba z dovolené. Nebo svojí vymakané postavy. "Ty jo, a tohle je taky super téma, to musím lajknout!"  Při tom samozřejmě nevadí, že jakýkoli obsah a informace na vašem profilu má Facebook k plné dispozici a může s nimi svobodně nakládat. Billboard s reklamou na jogurt s vaší tváří u silnice na jiném kontinentu? Není problém, případy se staly. Že existuje ochrana údajů? Že má Facebook proti zneužití informací smluvní podmínky? Má a jsou mnoho platné. Zkuste napsat do diskuze, že máte doma bombu a jedete na výlet do USA a uvidíte (poznámka: tento článek se nijak nepokouší nabádat, aby jste tak opravdu učinili). To, že je vaše veškerá aktivita monitorována je bez diskuze a ten, kdo tomu odmítá věřit, pouze obelhává sám sebe. Chápu, může to mít i pozitivní dopad, ten, kdo tu bombu opravdu má, bude chycen, ale pouze za cenu nabourání soukromí každého člověka, vinného i nevinného, o možnostech zneužití takové moci ani nemluvě. Otázka, zda taková věc za to opravdu stojí, by nejspíše vydala na celý nový text.
          Zde také mnoho lidí namítne: "No a co, že mě monitorují? Vždyť já tam přece nic nemám!" A to může být velká chyba. Ochranu soukromí stranou,  mě samotnému by vadil už samotný fakt, že by se mi v mých věcech někdo bezostyšně hrabal a četl si můj deníček. Je to samozřejmě názor velice subjektivní a jistě se najdou i adekvátní názory proti, nicméně není ani zcela neopodstatněný.
         Co naplat! Tento text je pouhou kapkou v sociálním oceánu, přičemž Facebook má sílu řeky Amazonky. Na závěr tedy zbývá než říci, že, Facebook není sám o sobě špatnou věcí (má dokonce mnoho dílčích funkcí, které mohou člověku pomoci prorazit do "velkého" světa), je však třeba dodat podstatnou věc: Člověk ještě nemusí mít Facebook, aby mohl být člověkem.
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: I.P. - 2.3.2017 - 11:14

Zpětná kompatibilita
Mimo jiné by se dalo říct, že zde není zpětná kombatibilita s lidmi, kteří Facebook nemají. Projevuje se to tak, že lidé, co Facebook mají, komunikují pouze přes něj a přes e+mail komunikovat odmítají, i když e-mail mají. Člověk bez Facebooku má smůlu.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2403 s