Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 9.12.2019, svátek má Vratislav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12780
Komentářů: 11044


Měření



Příběh Ďábelského doktora QQ a Mořských vlků (dokončení)

09.03.2015   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jako průvodce vystoupí s Mořskými vlky na povrch země osobní rádce krále Kleofáše, trpaslík Dodo, ale je pomalý, má krátké nohy a Emil ho posléze bere záda. Při skoku přes potok Dodo bohužel spadne do vody a přestane dýchat, ale Emil jej vzkřísí rychlým točením své kouzelné oháňky.
Odpočívají a snese se tma. Dodo by se rád stal člověkem. V dutém pařezu naslouchá QQ jeho vyprávění o dějinách trpasličí říše a šramot Emil považuje za vliv myšky a Šilhoun za červotoče.

První trpaslík, vypráví Dodo, se narodil z pštrosího vejce. Příroda byla v těch časech živá, a to stromy, lyže, domy i míče. Což bylo za vlády Velkého Trpa. Ten ovšem nepanoval odnepaměti. Původně stál na zahrádce, až ho nechtěně polil kropič. „Odcházím,“ sestoupil Trp z podstavce a za pomoci rýčem vybudoval podzemní říši trpaslíků! Od nás, z horního světa si ovšem vzal i učenou knihu Abraka, plnou „strašlivých tajemství a receptů“, kde lze najít způsob, jak vyrábět zlato (se zárukou roku) i způsob, jak se převtělovat ze zvířat včetně opic v člověka. Ale nejdůležitější recept, ten prý jedná o proměnách mezi člověkem a trpaslíkem. Než Trp zemřel, ukryl prý knihu Abraka kdesi na hradě.
Jak to slyší doktor QQ, hned se ji rozhodne najít a stát se „nejbohatším člověkem“. Ano, ano, už se vidí na haldě dukátů. Hrad leží severozápadně, ví Dodo, a QQ tedy může (doslova) vystartovat. Taky Emil by vyrazil hned nocí, ale Vlci ho přesvědčí, že se všichni nejdřív vyspí, následkem toho všichni „zaspí“ a právě Emil se probouzí nejhůř, tak ho polijí.
Podle tří chmurných havranů na větvi v lese zatím soudí QQ, že je už hrad blízko hradu, i vyšplhá na strom, aby se rozhlédl. Jeden z havranů mu sebere cylindr, asi jako kdysi Emil, a teprve poté, co QQ sletí na zem, je mu klobouk hozen zpátky.
Emil zatím vede Mořské vlky a Doda po čichu. Trpaslík vyleze Šilhounovi za krk a spatří skutečně kýžený hrad. Ale Šilhoun je zasažen do hlavy kokosovým ořechem. Kdo ho hodil? Jedna z opic v korunách tzv. Ráje opic nad nimi.
Ořech se roztříští a vyteče mléko. Na Emilův štěkot opice reagují nejprve vtipnými cedulemi „ticho léčí“ a „zachovejte klid“, pak hotovou smrští kokosů. „To jsou ale nápady, balit mléko do ořechů,“ míní Šilhoun.
Doktor QQ zatím zvyšuje náskok. Taky on spatří hrad, jenže ho zajmou dotyčné opice, což moc nekoresponduje s jeho vizí náskoku. Jak se ukáže, opice mluví a všechna jejich slova začínají písmenem G, což je tedy jakousi obdobou Marťanštiny.
Jako „lumpa“ a vyzvědače nese doktora jedna z opic ke králi. QQ mu prozradí, že je vynálezce, a panovník mu ukáže nitro jedné chýše plné ořechů. Chce, aby vynalezl mlékárnu na kokosové mléko a QQ tedy rýsuje, zatímco netrpělivé opice už začínají reptat. Už díky nákresu se ovšem QQ jeví opičímu králi (vyzbrojenému cvikrem) jako geniální. Což je otázka, vymyslil totiž jen dřevěný mlýnek s bočním kohoutkem.
Ale opicím to stačí. Mohutný král třese křehkému intelektuálu QQ pravicí a při poklepání na rameno jej zarazí až po pás do země.

A Dodo, Emil a Mořští vlci? 
Vyzbrojeni baterkami zatím prohledávají hrad, kde je vyděsí socha draka, na útěku před níž se trpaslík málem ztratí. Emil by poklad vyčenichal, musel by však mít jeho část, a tak si braši nakonec hrad rozdělí na čtyři díly a každý kope na svém.
V Ráji opic byl mezitím zkonstruován mlékostroj a opičí král svolá lid. QQ je propuštěn, utíká a čas kontroluje na náramkových hodinkách. Měl je vždycky? Zajímavá otázka.
Za tmy bloudí lesem a zahnutý kmen, na němž v sedě usne, je vlastně chobot spícího slona, který však se nepovažuje za „kanape“. I rozběhne se rozdurděně s doktorem a pustí ho svým chobotem z výšky. Ale na rychlou žádost je QQ zachycen, licoměrně slonu lichotí a chce vyzvednout, aby si prý zvíře prohlédl v celé kráse. Nahoře ovšem pátrá dalekohled po hradu.
Tam zatím vše rozkopali, asi už nedbají ani na díly, a Šilhoun jen sní, že by on sám poklad  ukryl do tří bedniček pěkně pod svou postelí. Při horlivé práci Emil zasype bezděky Doda a Šilhoun se trpaslíkovi směje, že je malý. Roztrpčený leze na zeď zříceniny a tam udeří krumpáčem do balvanu, aby viděli, co prý dokáže trpaslík. Kámen se řítí krajinou, zatímco QQ byl už propuštěn i slonem a vidí na obzoru „kýženou“ zříceninu.
Zazní ovšem balvan a valí se již z kopce. Vymrští doktora, který vystraší ptáčka, a „udělí“ doktorovi „rotaci“. QQ končí v rybníce oplývajícím rybami. Má za to, že balvan uvolnili Mořští vlci. Vyleze na břeh a v cylindru objeví mluvící, blýskající se zelenou rybu, kterou si chce upéci na časopisem Ohníček. Ten vskutku po zafoukání vzplane, ale rybka slibuje, že plní přání. Sekvence už je předzvěstí závěrečné, pohádkové série ságy Sněhurka trpaslík Dodo a také toho, že se budou pohádky měnit. Po setkání s Mléčnou dráhou je i jedním z mála momentů, v nichž se hrdinové seriálu jakkoli stravují.
Rybka je dokonce zlatá a QQ po ní chce sedmimílové boty. Napochodují z rybníka a doktor tam rybku propustí. Je to jeden z mála jeho šlechetných činů v seriálu, nebo tedy vlastně jediný.
Přes luka a temný hvozd urazí doktor QQ zbylých jedenadvacet mil a při třetím kroku se mihne nad hlavami našich přátel, takže ho poznají. Nevšiml si ji a již ukládá do země rozbušku. Odpálit ji hodlá za pomoci velmi dlouhého doutnáku, což Velký Pirát pozoruje dalekohledem. Exploze vymrští balvany, které opisují balistické křivky, a Mořští Vlci se kryjí. Šilhoun má chvíli za to, že došlo k zemětřesení. Jeden z kamenů spadne doktorovi na hlavu a způsobí mu lehký a těžký otřes mozku najednou. QQ ztratí vědomí a dokonce i slunce na nebesích výslovně žasne. Už tady sledujeme jisté infantilnění ságy.
Výbuch kupodivu odhalil obrovskou šachtu. Na dně opravdu spočívá blýskavá truhla. QQ měl štěstí, ale je to Emil, kdo truhlici vytáhne poté, co se „ukrutně“ zvětší a do jámy vstoupí. Je to jeho už poslední, a pokud jsem dobře počítal, tak desátá velikostní transformace (dvakrát z toho se zmenšil a zvětšil těsně za sebou).
Dodo urazí krumpáčem visací zámek. Uvnitř je kniha Abraka. A QQ? Probere se a za už tradičním kamenem naše hrdiny špehuje. Točí se mu hlava, ale vidí, že otevřeli knihu s podrobným popisem „čárů“ a kouzel „sepsaných jeho Jasností králem Trpem“. Je tu skryta „tisíciletá moudrost trpasličího krále“ a hned prvé kouzlo umožňuje si opatřit stroj k pronikání do minulosti. I chtějí do pravěku a Dodo by rád krotil mamuta. Na touhu být člověkem už patrně zapomněl a čte zaklínací formuli. Nad stránky vyletí staré zelené autíčko „Abraka“ s poznávací značkou 0123, ale postrádá kola. Tento „časostroj“ prostě trčí v prostoru, ale sotva Dodo dočte poslední čtyři zapomenutá písmena formule (kuku), kola se objeví a auto dosedne na pevnou půdu. Velký Pirát usedne za volant, vedle se usadí Emil a Pirát nečekaně rozhodne (asi došlo na další redakční zvrat), že vlastně pojedou do pravěku pohádkového a vystrnadí odsud lumpy podobné doktoru QQ, aby se děti už nebály. A pravěk s dinosaury tím Steklač vlastně odsunul až do seriálu Karáskova dobrodružství, na kterým Ohníček tehdy teprve čekal.
„Přes hory a doly“ vyrážejí i díky rozcestníku „do pohádky“ a QQ místo do trysky naskočí tentokrát dozadu do kufru vozu. Ten uhání rychlostí dvě stě kilometrů v hodině.
Na hranicích je čeká cedule podepsaná Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, přičemž Dlouhý chce vidět řidičák, takže Dodo musí modrou knížečku vyčarovat pomoci formule z knihy. Průkaz nad stránky skutečně vystoupí a do pohádek jsou vpuštěni, i když Bystrozraký dodatečně zbystří vzadu z auta vykukujícího černého pasažéra QQ. Ale pohraničníci nezasáhnou.
Vetřelci v pohádkové říši dorazí na rozcestí a lze pokračovat třeba k čarodějnicím. K chaloupce na muřích nožkách, k Babě Jaze (nevlastní babičce doktora QQ) či k perníkové chaloupce. Dodo ovšem chce do Zimního království. Nejen Šilhoun ovšem nosí jen tričko, takže je to zavrženo. Polární kraje kdysi, pravda, tak nevadily.
Nakonec pokračují po hlavní, což bylo osudové (asi jako ve známé knize Neználek ve Slunečním městě). Stopne je totiž holčička. Stojí prostě uprostřed žluté cesty (asociující možná někomu cestu ze země Oz). Je to Sněhurka, nu, a figur pro štětce Věry Faltové tedy už nepříjemně přibylo.
Jako příznivkyni trpaslíků uvolní Dodo dívce místo, i když ji Pirát má za podvodnici. Navíc... „Mořští vlci - a holka, kdo to kdy viděl?“ Setmí se a všichni s výjimkou šoféra usnou za jízdy. Nad lesy vyjde tucet mluvících srpků měsíce a za „nenormální úkaz“ se prý rozhodně nepovažují. Malá hvězda jim nese míč na obláčku a dojde k utkání v „nebeském hlavobalu“, které ovšem nespatříme. Kdepak „důstojní starci“. I tato pohádka je zkažená.
Pak spatří Šilhoun dalekohledem hrad, jehož okno září. Najde se nocleh pro „ubohé poutníky“? Útulné jim to místo nepřipadá a dva strážní s kopími sice prý rádi veršují, ale to se nikdy nijak neprojeví. Poutníky prý dovnitř pustí až se svolením královny, která se zrovna nahoře ve věži ptá živoucího zrcadla, kdo je nejkrásnější.
Zrcadlo nejprve omylem ukáže Doda, pak se však „posune“ a vidíme spící Sněhurku. Královna zrcadlo rozbije o zem. Hodlá svou krásnější konkurentku vypátrat. A tu... Ano, přímo oknem vstupuje QQ a udává dotyčnou. Nachází se přece přímo na nádvoří.
Královně QQ zalichotí, že to ona je nejkrásnější, zatímco Mořské vlky označí za „nebezpečné výtržníky“. Panovnice je přijímá na trůně, za kterým doktora skryje. Po draku Maděrovi slouží padouch proti svým úhlavním nepřátelům i jí.
Královna nechá připravit hostinu a Sněhurce nabízí husí stehýnko. Dodo tuší, že je otrávené. Předstírá, že si je bere, a hodí je pod stůl s dlouhým ubrusem. Královna vede hosty do komnat a tu nejhezčí přidělí Sněhurce. Utíká ale zpátky se zlým tušením. Oprávněně. QQ spočívá pod stolem otráven, pleť má okurkově zelenou a ze rtů mu trčí stehenní kost.
„Takový skvělý padouch a tak hrozná konec,“ sklesne královna, ale... Již míchá protijed. Polije skvělého padoucha a ten začne jednat. Ovšem potřebuje „špetku muřích nožek, kapku utrejchu a drobet cyankalim,“ což zaslechne Dodo ho ukrytý pod královninou černou vlečkou.
QQ chystá lektvar zelené barvy a z baňky tam přidá i kyselinu sýrovou. Dodo vše sleduje zpod stolu. Už je ráno a trpaslík se spouští po vlečce oknem. Prosí u vozu knihu Abraka o kouzlo, ale se zlou se potáže. Moc knihy v říši pohádek skončila. Abraka pláče, ale přece Dodovi šeptá „poslední tajné heslo“. Trpaslík se po vlečce vrátí do věže.
Královna nasaje ďábelskou zelenou směs do stříkačky a spolu s doktorem vstupuje do ložnice nebohé holčičky. QQ pak dá Sněhurce injekci. Ale pod postelí už naštěstí čeká Dodo a vysloví slova ABRAKA, BABRAKA FUČ. Načež Sněhurce začne růst ohon jejích vlasů a královna doktora QQ považuje za podvodníka. Sněhurka totiž není mrtvá a jen spí. S dlouhými vlasy. Královna pronásleduje doktora, chytí ho za šos a zavolá stráže. A Sněhurka? Potřebuje živou vodu.
Výpravu za ní povede a řídit bude Emil, protože „má orientační smysl“, a jak uvidíme, hrdinové za putování ještě pozmění báchorky o perníkové chaloupce i Červené karkulce. Ale nepředbíhejme. Královna uvrhla doktora do hladomorny na nádvoří a on stojí na dně svázán mezi kostmi a krysami. Slyšel ovšem odjíždět auto. Královna vytuší, že Mořští vlci jeli pro živou vodu, doktorovi odpustí a posílá ho na koni za nimi.
Mořští vlci mezitím už dorazili k perníkové chaloupce a ten nejlepší perník je na střeše. Je s mandlemi a objeví ho Dodo. Vtom vyjde bába s deštníkem a prý jim ukáže, zač je v Pardubicích perník. Provází ji zubatá modrá kočka.
Bába chce všechny začarovat v havrany a Dodo se jí klidně vysmívá, že to prý neumí. Doletí si pro něj za pomocí svého otevřeného fialového deštníku, což připomene metodu Mary Poppins, ale tady se jedná o „tryskovou čarodějnici“. Svým cvičeným parapletem Mořské vlky, Emila i Doda znehybní a nechá je napochodovat do kůlny přilepené k chalupě. Už tam jsou Jeníček s Mařenkou, aniž tuší, co je čeká. Tou informací je rozbrečí Šilhoun, ale Dodo dá Jeníčkovi jeho dudlík a Emila, jehož ocásek v pohádkách nefunguje (ale není to zmíněno), nechá vyhrabat podzemní chodbu pode zdí. Rorýs psovitý ovšem zvládne jen úzkou.
Dodovi stačí. Oknem chalupy zjistí, že paraple neposlouchá jen bábu, ale každého, kdo ho otevře, a když čarodějnice usne, zmocní se ho a poručí nu, aby ho vyneslo na střechu. Tam jeho násadu umístí do perníkového komína v centru stavby, deštník (s okem) tak ovládne chalupu neviditelnými paprsky a nesmí bábu na Dodův pokyn pustit zpod červenobílé duchny.
Pod její postelí trpaslík objeví klíč velký skoro jako on sám. Klíč pasuje do zámku kůlny. Pirát se ujme volantu a vezou Jenička s Mařenkou až na hranice pohádkové země, odkud už prý najdou domov. Ten se tedy, jak vidno, nachází v reálném světě.
Na zpáteční cestě čeká další stopařka, a tentokrát i s košíkem a v červené čepici. To, kde je k dostání živá voda, sice neví, ale snad to našim hrdinům řekne její babička.
Když se holčička vzápětí představí, přestane Pirát v šoku řídit, úplně snad v mrákotách. Vůz Abraka kličkuje lesem, nabourá do stromu a Emil i Dodo jsou vymrštěni na jeho kmen. Velký Pirát pak Karkulce prozradí, že ji sežere vlk, a chce vyprávět pohádku, ale přeruší ho sténání. Spatří v lese vlka. To, že ho bolí šestka vpravo dole, odhalí Karkulka. Ta šelmě dá i tři neuralgeny a Pirát jí musí odevzdat svůj věčný šátek. Karkulka jím vlkovi zaváže tlamu a Piráta už poté sledujeme až do konce ságy prostovlasého.
Karkulka káže zvířeti, že musí k zubaři. „A jak to bylo dál?“ vrací se k pohádce. „Na tom už nezáleží,“ mýlí se Velký Pirát.
Doktor QQ zatím spatří z koně stopy auta. Koně sice zastaví, ale přeletí mu přes hlavu. Objeví chrápajícího vlka, který ho informuje o všem. QQ nechce dovolit, aby jeho nepřátelé pohádku zkazili, a vlk po něm posílá Pirátův šátek, což je motiv, který vyšuměl do vytracena.
Vlk chce ovšem Vlkům poslat i dárek. QQ navrhne, že by se Pirátovi jistě zamlouvala vlčí kožešina. Vlk má jednu po prastrýčkovi. QQ ji přes sebe brzy nato přehodí. Domek Karkulčiny babičky je prázdný a vnikne tam oknem. Přes hlavu kožichu si nasadí babiččin čepec a vlčí čelist ováže jejím modrým šátkem. Venku už slyší motor vozu Abraka, takže skočí do postele. Karkulka vstoupí sama.
QQ huhňá, že ho bolí zuby, má se za génia. Něco na tom je, protože Karkulka ho považuje za vlka. Ale QQ se vymrští a sám se odhalí. Dodá: „Holoto, zachraňuji pohádku!“ A Karkulku unese. Naši přátelé venku ovšem mají za to, že je nese vlk.
Ale ještě než začnou zvíře pronásledovat, Emil podle žluté polobotky identifikuje pod kožichem doktora QQ. Všichni skočí do autíčka Abraka, ale to se rozbilo a sdělí jim, že musí do „pohádkotechny“. Uhnali ho a zbytek pronásledování se tedy odehraje pěšky, přičemž Emil doktora cítí.
Tu se však objeví i pravý vlk a považuje doktora za svého cizího soukmenovce, který „ukradl“ Karkulku. Běží za nimi a Karkulka na něj zavolá, že ji unáší QQ. „Zneuctil jsi kůži mého prastrýčka,“ zlobí se vlk a chytí onu kůži za ocas. A Mořští vlci a spol.? Stále ještě mají za to, že se tu perou vlci. Chtějí zasáhnout, ale Karkulka je zadrží. Vlk už totiž točí doktorem QQ. Mořští vlci tedy doktora přivážou na tyč, odnášejí ho a vlk zatím svolí, že vstoupí do služby ke Karkulčině babičce a bude jakýmsi hlídacím Punťou. Původní Alík ovšem byl jezevčíkem a bouda je mu tedy víc než těsná. A kde je živá voda?
Pojedou li Mořští vlci cestou necestou, na konci najdou kýženou studánka, radí Karkulčina babička. Jet ovšem nelze, a tak auto Abraka tlačí i se spoutaným doktorem - po cestě E14. Konečně dorazí k mluvící pumpě živé vody a natočí si do cylindru. Polijí kapotu a vůz je vyzve k nasednutí. Na klíně v doktorově cylindru pak veze Dodo živou vodu Sněhurce, auto se na Pirátův pokyn vznese a letí k věži s královnou. Ta má nové zrcadlo a ptá se opět, kdo je nejkrásnější. „Sněhurka,“ sdělí Pirát oknem, které vzápětí vozem Abraka poněkud rozšíří. Přímo před panovnici potom vysadí doktora a královna ho chce udělat černým havranem, ale Pirát jí vnukne, aby si ho vzala. Dodo pokropí Sněhurku a táhne ji na dotyčnou svatbu, kterou doktor QQ absolvuje spoután provazem, za který si ho nevěsta vede. A Dodo?
Nechá se protentokrát na královnině vlečce (teď už bílé) nést Sněhurkou a rozhodne, že se všichni vrátí z pohádek do normálního světa a Sněhurku vezmou s sebou.

A čtenáři Ohníčku? Těm řeknou na shledanou.
Jenže na pokračování dosud nedošlo a musel by ho dnes už kreslit někdo jiný.
A ještě pár slov k nepodařené druhé verzi téže ságy. Ta vycházela v polovině devadesátých let (1994-1996) a tehdejší šéfredaktorka Ohníčku, která znala časopis už jako dítě, chtěla recyklovat aspoň něco z toho, co ji jako nás všechny fascinovalo. Ve 45. ročníku byl už Ohníček opět jen měsíčníkem a uveřejňování Mořských vlků se tomu tedy muselo přizpůsobit. Vzpomínám, že číslo 10/1994 má obálku tvořenou dvěma obrázky ze série Mořští vlci a sedm trpaslíků, a právě ta mě přivedla svého času k jeho koupi. Tehdejší páté pokračování (ze října 1994) je typicky tvořeno hned čtyřmi stránkami malebného komiksu, ale do bublin i obrázků bylo porůznu nově vpisováno a král Maděra se zpočátku jmenuje Nervák.
A pak se začalo i překreslovat a ještě víc s novým uvedením Mořských vlků ve vesmíru (a tedy od čísla 8/1995). Originály nebyly už k dispozici skoro žádné.
Přechod od Sedmi trpaslíku k Vesmíru je nově tvořen značně trapným oslím můstkem, kdy prostě Emil říká: „Doktor QQ je fuč. Hrome! Vzteky jsem se zase proměnil v ptáčka…“ A hlavně slovo „zase“ tu právem udiví.
Na konci Sedmi trpaslíků skočil QQ, jak víme, do vodního příkopu, ale teď se vynořuje v moři a dva obrázky parafrázují tu sekvenci série Ďábelský doktor, kde se památně setkal s rejnokem. Tentokrát však jeho elektřině uniká a objeví u dna zdárně svou kosmickou loď, jíž odstartuje do vesmíru. Přitom mu ovšem „upadne raketka“ a Mořští vlci to zpozorují a doletí k ní zapůjčeným královským balónem. Opakuje se i propíchnutí balónu z původní třetí části Vlků ve vesmíru, ale z koše teď hrdinové skočí rovnou na trysky oné ztracené rakety.
Pak se už děj začne blížit původní verzi a jen při startu proletí Mořští proletí mořem – prostě v důsledku toho, že raketa startovala špičkou dolů. Nu, a když pak pokračují do vesmíru (od čísla 9/95), už tam cíleně hledají QQ. „Mars byl bůh války,“ vzpomene dokonce Šilhoun, „a našemu doktorovi, známému válečnému štváči, by jistě byl velmi blízký.“
Kupříkladu třetí díl ze října 1995 (číslo 10) - a stále ti hovoříme o částech majících po čtyřech stranách – je pak třeba parafrází pátého (a ovšemže ještě dvoustránkového) pokračování původního. Ale i jednoho obrázku původní šesté části. Konkrétně se tu jedná o trable se stavem beztíže, srážku s nápisem Mars i momenty přistání. A tak bychom mohli v porovnávání pokračovat. Např. číslo 12/1995 obsahuje původní pátý díl Mořských vlků ve vesmíru a na první straně i původních pět obrázků. Té původnosti však rychle ubývá a do očí přímo bije úpadek kresby. V šesté (kdysi osmé) části je z rorýse na Marsu znovu tvořen pneumatický pes, ale předtím ovšem omylem tygr, což se mu zalíbí. Rád by takto sežral i doktora QQ, nicméně Šilhoun jej ujistí, že nad ním „vyhrají silou ducha“.
Následují další a další nové verze původních pokračování a vždy jsou vyrobeny hned čtyři strany ze dvou, ale jsou vždy horší než ty původní. Zvlášť od pokračování číslo deset (původně dvanáct), tedy od května 1996 je už komiks oproti původní verzi jen čmárán a od tohoto dílu je taky Faltová náhle uváděna i jako autorka scénáře. Přitom ovšem jen parafrázuje původní verzi.
Jedním z mála původních dílů je ten o prohlíce Marsu a tamní zoo. Jen ten prvý obrázek byl doplněn nově. A taky to notně drhne. Na druhou stranu nelze popřít, že třeba návštěva Mléčné dráhy je docela zajímavě rozvinuta.
Kupříkladu v dubnu 1996 je vše ještě jaksi prokládáno původními obrázky (únos zeleným paprskem), ale od pokračování číslo 11 (kdysi 14) vše upadá do ubohé zkratky. Třeba 12. díl z července 1996 (původně 15. a 16. díl) je tak ochuzen o památnou scénu s pádem do propasti v jeskyni a kresba je stále zoufalejší. Ale skutečně odbytá je teprve počínaje „moderní“ verzí původního 14. dílu, kdy Emil vzpomíná na příjezd doktora na mamutovi.
Vše skončilo v srpnu 1996 dílem, který už byl je zoufalou zkráceninou původní verze, a finále všeho se liší prvořadě tím, že v původní variantě se QQ ukryl v trysce a letěl s Vlky k „sedmi trpaslíkům“, zatímco tentokrát si jej Marťané „nechají“ a umístí ho, ano, do Ústavu pro vylepšování osobností, jak bylo původně jenom nadhazováno. Bude zajímavé sledovat, zda bude i druhá varianta Mořských vlků někdy reeditována. Fakticky v ní postrádáme úvodní i závěrečné dvě série příběhu, přičemž ty centrální jsou podstatně rozvinuty. Až na několik logických lapsů to není učiněno tak špatně. ale kvalita kresby bohužel zbavila novou verzi veškerého kouzla.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.4207 s