Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Kopíruje naše zahrada naši duši?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyBirgusovy kontrastySestry a stíny minulostiSurfování, rafting nebo kayak cross v centru PrahyZkroťte divokou šelmičku s láskou a trpělivostí
Že když dva dělají totéž, není to totéž, zná asi každý. Ale že když dva vidí totéž, nemusí vždy vidět totéž, už asi každého nenapadne. Chcete příklad? Proč ne? Kdysi jsem jeden četl… Učitel vzal do ruky velký bílý list papíru a doprostřed namaloval malé černé autíčko. Na otázku, co vidí, většina žáků odpověděla, že „autíčko“. Jen jedna odpověď byla jiná, jen jeden z žáků viděl „velký bílý list papíru“… Čím to je? Možná proto, že… „Lidé však, uzavření do vlastních životů, často minou i perlu a zlato, pohozené v prachu všedních dnů.“ (Antonín Liška)
To co vidíme, záleží často na úhlu pohledu. Vzpomínám si na krátký kreslený film, který jsem viděl již hodně, hodně dávno… Dvě postavy, před nimi vodní plocha, jejíž konec nelze dohlédnout, a syn slyší slova svého otce: “Toto, můj synu, je moře“. Vodní plocha se postupně zmenšuje, syn se dozvídá, že před nimi je jezero, až nakonec jen malá louže. Pak se již vodní plocha nemění, jen kamera zabere detail u jejich nohou… Dvě drobné tečky se zvětšují a divák se jen domýšlí, kdo to je, snad jen dva mravenci, z nichž jeden zdá se o něco větší, a slyší stejná slova jako na začátku: „A toto, můj synu, je moře“.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.