Možná by nebylo od věci, poučit se z jedné známé české pohádky, a nechat ty, kteří mají chuť rozdmýchávat válečné konflikty, ať si to mezi sebou ručně vyřídí v ringu. Nebo jim klidně i dát zbraň. Ono to pak zase jinak vypadá, když zíráte do hledí pistole a tím terčem, který má padnout, jste vy.

 

Když mina rozerve vaše tělo a vaše krev se zvolna vsakuje do země, zatímco klesáte na kolena a dost dobře nechápete, co se vlastně stalo. Když jsou vaše oči slepé jako v den vašeho zrození, jen s tím rozdílem, že nyní už na vás nic nečeká, jen prázdnota a tma. 
 

 

Svět jako by netušil, o co vše lze přijít. Nikdo nechce ustoupit a tak nastoupí zbraně. Jak ubohé. Když rozum selhává, jde vždy ruku v ruce s ubohostí. Proč byl člověk obdařen rozumem? Aby získal zkušenosti, znalosti, aby dokázal přežít, vytvořit si k životu podmínky tak, aby ten život obohatil krásou, radostí, štěstím, láskou a pohodlím. Zřejmě si příliš nevážíme toho, co máme.