Bylo to dohodnuté manželství bez lásky. Nellina rodina utápěná v dluzích našla možnost, jak tíživou situaci vyřešit, provdat svoji téměř dospělou dceru za movitého kupce.
Ve chvíli, kdy Nella stojí na prahu svého nového domova, přivítat ji přijde jen přísná sestra manžela Marin. Nellin smutek neulehčí ani manželovo chladné přijetí. Přesto od něj dostává svatební dar - krásnou a precizně zpracovanou miniaturní repliku jejich domu. Když ji přijde i zařízení celé miniatury počítaje několika malými kousky nábytku a drobné figurky, které představují skutečné lidi žijících v domě, v Nelle se začnou mísit obavy a zvědavost. Zdá se, že miniaturista ví víc, než ona sama.

Mnohé čtenáře, které v podobném typu literatury láká především vyhlídka na vyluštění záhady, bohužel zklame vyústění celé knihy. Tam, kde příběh táhne s sebou plno dobře rozehraných myšlenek, dějových zvratů i magické prostředí Amsterodamu 17. stol., tam by se očekávalo velké finále. 
Jenže, co když není podstatné ukončení celého příběhu, ale průběh samotný. Když finále předchází plnohodnotná cesta, vždy naplní i konec samotný.
 

 "Když dosáhnou Herengrachtu, Ottu přemůže pohled na dům. Uchopí klepátko ve tvaru delfína jako podpěru, která mu brání v zhroucení, a v obličeji se mu sváří sebeovládání s utrpením.
V Nelině nitru se jako záludný květ rozvíjí představa toho, co ho čeká za dveřmi, neboť se zdá nemožné, že by nějaký člověk mohl snést takovou dvojnásobnou bolest." 

Neříkám, že Miniaturista nabízí velkolepé dílo. Na to mu přece jenom chybí určitý díl profesionality a mimořádnosti. Přesto nápad a potencionál v něm rozhodně je. Jessie Burton umí vykreslit jemné detaily, symboly provázejí hlavní hrdinku bok po boku, emoce ožívají velice často a vy aniž si stačíte v první chvíli všimnout, nedokážete knihu odložit.
Rozporuplné reakce si kniha vysloužila i u českých čtenářů. Nadšené ohlasy na barvitost vyprávění, melodičnost i symbolismus čišící z každé strany střídají rozpaky nad překombinovaností děje a právě již zmiňovaným závěrem.
 

Nutno ještě říci několik věcí závěrem. První se týká inspirace reálným modelem domečku Petronelly Oortmanové ze 17. století – miniaturní replika domova bohatého kupce, kterou obdivovala v amsterodamském Národním muzeu (Rijksmuseum). V závěrečných poznámkách se čtenář dozví, že finanční náročnost vybavení vnitřních prostor „hračky“ se v té době dost blížila částce za pořízení skutečné domácnosti.
Na konci bych také ráda pochválila velice povedený přebal knihy jak v českém, tak i anglickém vydání. Pro výtvarné chuťové pohárky naprosto dokonalé!

Miniaturista
Jessie Burton
Knižní klub, 2015