Millie si brzy všimla, že všechno kolem umírá - brouci, pomeranče i vánoční stromky, domy a poštovní schránky, cesty vlakem, fixy a svíčky, staří lidé, mladí lidé a všichni mezi tím. Tehdy ještě netušila, že až si do své Knihy mrtvých tvorů zaznamená dvacet sedm různých bytostí - například pavouka, ptáka, babičku a sousedovic kočku Gertrudu -, stane se Mrtvý tvor i z jejího tatínka.

Že si ho zapíše k číslu dvacet osm písmeny tak obrovskými, že zaberou celou dvoustranu: MŮJ TÁTA; že po jistou dobu bude nesmírně těžké vymyslet, co si počít se svým časem, tedy kromě civění na ta písmenka tak dlouho, až jí jejich smysl začne docela unikat, což bude provádět usazená v chodbě před ložnicí rodičů s baterkou v ruce a přitom naslouchat, jak její maminka uvnitř předstírá spánek.