K životu tato díla přivedly naše přední soubory zabývající se rekonstrukcí historického hudebního a tanečního repertoáru: barokní orchestr Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble. „Obě díla měla velký význam jednak v době svého vzniku, jednak významně ovlivnila další vývoj. Současně jsou lukrativní i v dnešní době, jelikož umožňují interpretům rozvinout širokou škálu interpretačního mistrovství,“ připomíná choreografka a historička Helena Kazárová, umělecká vedoucí souboru Hartig. Uvedena budou v jednom večeru pod společným názvem Umělec a jeho dílo. 

Pygmalion jako jevištní dílo je často považována za první melodram 18. století. Jean-Jacques Rousseau (1712–1778), slavný francouzský filosof, spisovatel a hudebník jej napsal v roce 1762 a dílo bylo poprvé uvedeno v roce 1770 v Lyonu. Ovidiovský mýtus o řeckém sochaři Pygmalionovi, který se zamiluje do jedné ze svých vlastních soch, byl na jevišti 18. století velmi populární, nicméně Rousseauva verze vyvolala v době premiéry naprostou senzaci. Tímto neobvyklým komorním kusem pro dva účinkující a malý orchestr chtěl autor vytvořit nový druh hudebního dramatu, které by dojímal srdce diváků více než tehdejší francouzské opery.
 
Text jeho Pygmaliona se spíše deklamuje než zpívá, ale hercova akce je doprovázena instrumentální hudbou. Krátké orchestrální mezihry, které zrcadlí každou hercovu pohnutku a vyjadřuje jeho vnitřní pocity, zkomponoval pod Rousseaovým dohledem jeho lyonský žák Horace Coignet (1735–1821). Jeho partitura, která byla pokládána za ztracenou, byla nalezena v roce 1995, a proto je nyní možné reinterpretovat toto tak, jak ho Rousseau zamýšlel.
 
Novodobá světová premiéra je výsledkem spolupráce mezi umělci, specialisty na jevištní a hudební provozovací praxí 18. století a akademickými pracovníky, sdruženými v mezioborovém výzkumném projektu Performing Premodernity při Stockholmské universitě (www.performingpremodernity.com). Provedení orchestrem Musica Florea s mezinárodním obsazením účinkujících pod taktovkou Marka &Stryncla a v nastudování Marka Tatlowa slibuje nevšední zážitek. V hlavních rolích vystoupí sopranistka Laila Cathleen Neuman (http://www.lcneuman.com/) a Jo?o Luís Paix?o.
 
 
Ke kořenům baletu
 
Balet Le Départ d´Enée, ou Didone abandonnée, tedy Aeneův odjezd aneb Opuštěná Didó měl premiéru na carském dvoře v Petrohradě 29. září 1766 a autorem hudby i choreografie byl Ital Gasparo Angiolini (1731–1803). Angiolini, sólový tanečník, choreograf i hudební skladatel, který do Ruska přicestoval z Vídně, si vybral oblíbený námět o nešťastné lásce královny z Kartága a řeckého hrdiny Aenea. Inspirací mu byla stejnojmenná opera libretisty Pietra Metastasia, jeden z největších „hitů“ 18. století. V Petrohradě byla uvedena hned několikrát, šlo o populární námět. K baletní verzi Angiolini zkomponoval vlastní hudbu. Vznikl přibližně půlhodinový opus, který si získal oblibu diváků, dvora i odborníků, své uznání projevil dokonce i sám autor libreta opery, v té době již žijící legenda operního světa. K fenomenálnímu úspěch baletu přispěla novátorská choreografie, hudba a interpretace.
 
Gasparo Angiolini byl jedním z nejvýznamnějších reformátorů baletu 18. století. Spolupracoval se skladatelem Christophem Willibaldem Gluckem a libretistou Ranierem de Calzabigim. Přelom padesátých a šedesátých let 18. století ve Vídni byl z uměleckého hlediska skutečně revolučním obdobím: Gluck s Calzabigim vytvářeli novou podobu opery, v níž byl kladen důraz na expresivnost hudby a emotivní herectví, G. Angiolini do těchto oper vytvářel balety. Gluck byl také autorem hudby k jeho prvnímu významnému baletu Don Juan aneb Kamenná hostina (1761).
 
Ten je baletními historiky považován za první tzv. „ballet d’action“ nebo „balet-pantomima“, nový žánr tanečního umění, který měl dle Angioliniho vyprávět velké příběhy a tragédie slavných autorů. Nová témata si vyžadovala nový taneční slovník a nové pojetí herecké akce, a právě zde jsou kořeny baletu tak, jak jej známe dne. Bez průkopnické práce této generace by dnes nebylo ani tak slavných baletů, jako je notoricky známé Labutí jezero. Pro milovníky tanečního umění je tedy jedinečnou příležitostí vidět živě podobu baletu tak, jako vypadal v počátcích svého svébytného žánru.
 
 
Dlouholetá spolupráce
 
Umělec a jeho dílo je novým společným projektem renomovaného orchestru Musica Florea a souboru Hartig Ensemble – Tance a balety třech staletí. Musica Florea, založená v roce 1992 violoncellistou a dirigentem Markem &Strynclem, patří v České republice ke špičce v oblasti stylově poučené interpretace hudby od raného baroka po 20. století. Ve spolupráci se souborem Hartig vznikla od roku 2007 již celá řada rekonstrukcí hudebně dramatických děl. Mezi tyto projekty patří rokokový balet Josepha Starzera La guirlande enchantée, dílo Ch.W. Glucka La Danza (2009), česká premiéra Terpsichory G. F. Händla s hostující primabalerínou Barborou Kohoutkovou v hlavní roli (2010), opera Henryho Purcella Dioklecián (2013) nebo Armida Giuzeppe Scarlattiho (2014).
 
Umělec a jeho dílo / The Artist and his Work
 
Komponovaný program
 
PYGMALION (1770)
Libreto: J. J. Rousseau
Hudba: H. Coignet, J.J. Rousseau
Inscenátoři: Jed Wentz, Jo?o Luís Paix?o
Hudební nastudování: Mark Tatlow
Choreografie: Helena Kazárová
Kostýmy: Roman &Solc
 
Obsazení:
Pygmalion: Jo?o Luís Paix?o
Galathée: Laila Cathleen Neuman
Hraje: Barokní orchestr Musica Florea řízený Markem &Strynclem
 
 
OPU&STĚNÁ DIDÓ / DIDONE ABBADONATA (1766)
Libreto: Gasparo Angiolini
Hudba: Gasparo Angiolini
Choreografie a režie: Helena Kazárová
Choreografie africké scény: Monika Rebcová
Odborný asistent: Petra Dotlačilová
Kostýmy: Roman &Solc
 
Obsazení:
Didó: Blanka Ferjentsik Wernerová
Aeneas: Miroslav Stehlík
Jarba: Karel Ferjentsik
Tančí: Hartig Ensemble
 
Vstupenky: http://musicaflorea.cz/index.php?goto=y5GVo329&sekce=y5GVo329&lng=cz
 

8. září 2015, Praha, Letní scéna AMU, Florea Theatrum