Děj románu Mise zapomnění zavádí čtenáře do Kalifornie, kam se – po zklamání a ze zoufalství kvůli manželově nevěře – uchýlí profesorka Blanca Pereová. Citově nevyrovnaná, zmatená a deprimovaná Blanca doufá, že najde útočiště na malé univerzitě v Santa Cecilii, kde přijme práci na katalogizaci pozůstalosti starého krajana, profesora Andrése Fontany. Ne nadarmo se říká, že práce je nejlepším lékem na smutek a všechny nešvary. Něco o tom ví i naše hlavní hrdinka, které spisy zapomenutého hispanisty, zesnulého před desítkami let, zcela pohltí. V Blančině životě se kromě starého hispanisty, se kterým "tráví" téměř veškerý čas, objeví také další muž: šarmantní a tak trochu záhadný americký kolega Daniel Carter, který toho skrývá víc, než kdokoli – natož Blanca – tuší. Pomalu se Blanca začne zamotávat do sítě vztahů a skrytých intrik a nezbude jí nic jiného než hledat odpovědi na spousty nezodpovězených otázek, které se jí honí hlavou a především, které nesouvisí jen s oběma muži, ale i s ní…
 
María Due?asová a její knihy jsou jakousi extravagancí v mém knižním repertoáru. Často se mi nestává, aby se mi do rukou dostala kniha španělsky píšícího autora či autorky. Podobně jako u jejího prvního románu Čas mezi šitím, musím i u Mise zapomnění pochválit sympatickou hlavní hrdinku, zajímavé prostředí včetně neotřelého námětu.
 
Děj se táhne napříč staletími a pouze u &Spanělska autorka a její hrdinové také nezůstane. Prolínání současnosti a minulosti bylo bezesporu působivé. Autorka píše poutavě a zajímavě. Přesně tak, že ani na posledních stránkách jsem netušila, jak kniha nakonec skončí.  I autorčin vypravěčský um nelze opomenout. Mistrně dokázala vykreslit povahové vlastnosti a citové rozpoložení hlavní hrdinky a poskytnout tak čtenářům hlubokou sondu do jejího nitra – ztrátu, bolest a pocit zmaru na straně jedné, ale i šanci na lásku a znovunalezení samy sebe zase na té druhé.
 
I několik výtek si však u tohoto „velkého“ románu vyprávěným výrazným ženským hlasem dovolím. Čas od času příběh narušovaly zbytečně zdlouhavé popisy, stylisticky neohrabaná souvětí a sem tam i klišoidní fráze.

I přesto, si však Mise zapomnění zaslouží vaši pozornost. Vřele jej doporučuji právě vám i vám, milé čtenářky i čtenáři.