Oškliví se mi frázovitost „upřímné“ předvolební kampaně sociálních demokratů, ve které se řada kandidátů do senátních voleb v čele s předsedou této strany Stanislavem Grossem nechává na billboardech zvěčňovat vedle hesla: „Myslím to upřímně.“ Podobný obrázek v nadživotní velikosti vídám pravidelně při cestě od domu na nádraží tak často, že si čím dál naléhavěji kladu otázku: Co vlastně myslí pánové z plakátů upřímně? Ale neskončím jen u obsahu libozvučných slov o upřímnosti. Záhy se musím ptát, jaké morální podklady za sebou vůbec skrývají předvolební hesla různých stran? Nejprve bych tedy řešil tuto otázku.
Jistě, je pochopitelné, že strana se v blížícím se čase voleb snaží ukázat občanům-potenciálním voličům v co nejsympatičtějším světle. Nemůžeme čekat, že se strana na akcích souvisejících s kampaní bude veřejně doznávat k chybám a omylům nebo dokonce k závažným morálním hříchům v životech nejvýznamnějších představitelů. To by šlo proti smyslu politického boje; taková totální upřímnost by byla pro stranu sebevraždou. A proto se na billboardech s tvářemi předáků politických stran těžko objeví „Napravíme své omyly“ nebo „Nejsme dokonalí, ale jsme menším zlem.“ Nevím, čím to je způsobeno, ale strany se vůbec nerady přiznávají k nějakým politickým omylům či jiným prohřeškům, ačkoli by jim pokání u voličské obce spíše přidalo na sympatiích. Zvláště z období těsně před volbami je zřejmé, že strany ve své rétorice, kterou vypouštějí na oči široké veřejnosti, snaží vyhlížet dokonale, jako by ony byly tou nejlepší volbou mezi všemi ostatními. Jednou ze zásad předvolebního boje, zdá se, je: nepřiznávat si žádné slabiny. Ani v dosavadní politice strany, ani v charakteru jejího programu. Až potud nalézám pochopení pro to, že strany se při ucházení o přízeň voličů uchylují ke krátkým, a proto účinným sdělením, které mají za úkol oslovit jich co nejvíce a co nejvlídněji. Ještě bych pochopil, že pro potřeby stručnosti je takové heslo vyzdviženo na co největší míru abstrakce, protože musí působit na velkou masu anonymních lidí. Ještě chápu, že heslo politické strany tu nikdy nebylo ušito jen dle mého vkusu nebo dejme tomu dle morálních kritérií mého dědečka. Má oslovit neurčitý „lid“, proto ta všeobjímající abstrakce, která zkouší co nejméně zkazit. Ale „Myslím to upřímně“ je již v tomto ohledu překročením hranic, které nelze přehlížet.
Měli jsme tu čest, nechat zlákat na různá hesla různých politických seskupení. Vyjmenujme například cynické „Normální je nelhat“ v podání někdejší Čtyřkoalice anebo spekulativně odvážné „Konec vlády růže s ptákem“, ale sociální demokracie a její: „Jsem sociální demokrat“ a „Myslím to upřímně“ či naivně vyzývavé „S Grossem proti skepsi“ seriálu podivných politických hesel nasadila korunu a právem roznítila v médiích rozsáhlejší debatu. Ne náhodou se stala Grossova větička s upřímností bohatě propíraným pojmem. Uvažoval jsem, jak bych mohl s tímto dosti smířlivým souslovím působit na lidi ve svém nejbližším okolí. Co kdybych přišel ke své nejlepší kamarádce, kterou jsem chvíli předtím bezcitně zradil a řekl jí: „Tak se na mě nezlob, já jsem přeci hodný člověk a myslím to uřímně“ a jako mávnutím kouzelné hůlky bych si ji tímto řečnickým výkonem získal zpátky? A podobně, co kdybych oslovoval náhodné kolemjdoucí v pražských ulicích a všem vykládal na potkání že jsem dobrý člověk hodný vaší náklonnosti, a že to myslím upřímně. Mohl bych si snad od toho slibovat, že mě desítky lidí začnou mít rády. Stejně vyznívá plakátové heslo sociálních demokratů s tím rozdílem, že to je v celostátním měřítku. Jedná se o vyprázdněnou frázi necudně vystavenou na oči veřejnosti. A to nemám už zapotřebí řešit otázku, která mi zpočátku také vrtala hlavou: Co vlastně myslí Stanislav Gross upřímně – podle mě to vyplývá z rozložení hesel na billboardech: Snad mi to došlo: Myslí přeci upřímně, že je sociální demokrat. To nakonec jen přidává na bezvýznamnosti tohoto slovního spojení. Každý člověk s trochu větším politickým přehledem ví, že Gross je sociální demokrat. Tím neřekl nic nového a v konečném výsledku tím sociální demokracii výrazně nepomůže. Ke špatnému pochopení toho, co myslí upřímně c přispělo zbytečné rozdělení souvisejících hesel „Myslím to upřímně“ a „Jsem sociální demokrat“ na dva různé billboardy.
Zmíněný slogan na mě má zřejmě trochu neočekávané účinky, protože se mi zdá, že tón, který volí, zní jako by se chtěl omlouvat za něco pokaženého, jako by si chtěl zpátky naklonit a udobřit ty voliče, které sociální demokracie zklamala. A máme to tu: onen smířlivý tón, který je špatně maskovaným doznáním, sociální demokracie k selhání při plnění volebního programu. Mám pocit, že s námi hlavy sociální demokracie skrze billboardy jednají, jako bychom byli jednoduché naivní bytosti s téměř pudovou důvěrou ve všechno, co se na první pohled tváří mile a příjemně. Jenomže právě na naši myšlenkovou krátkozrakost se spoléhají ti, kdo vedle takových krátkodechých hesel vystavují své usměvavé obličeje. Oni snad přehlížejí, že ta vnitřně vyprázdněná slova přebírají myšlenkovou jednoduchost a krátkozrakost těch, které klamají. Naštěstí se najde spousta lidí s pronikavějším náhledem – a doufám, že jich je to většina z českého voličstva - kteří z této primitivity stručná hesla usvědčí. V tom právě spočívá ona veřejně vystavovaná trapnost, která mi neschází z mysli. A můžete mi věřit, že tohle myslím upřímně.