Na čtvrtý příběh série jsme si museli chvíli počkat. Autor prvních knih podlehl nečekaně infarktu ve svých padesáti letech (1994) a nedočkal se ani vydání svých knih. A rozhořely se spory o autorská práva (ty nakonec získali Stiegův otec a bratr) spolu s dohady o tom, jaký podíl měla na výsledné trilogii jeho žena a zda doma v notebooku ukrývá již napsaný čtvrtý díl MILÉNIA. Nás tohle martýrium nemusí zajímat, podstatné je, že Larssonův nakladatel neváhal a nečekal na pomalu se vlekoucí soudy a zadal pokračování jinému autorovi. A tím se stal švédský novinář a spisovatel David Lagercrantz (*1962) proslulý zejména bestselerovým životopisem populárního fotbalisty JÁ JSEM ZLATAN IBRAHIMOVIČ (česky Host 2014).

Vznikla kardinální otázka, jak si nový autor poradí s převzatými postavami z předchozích částí, jak dokáže na Larssonův obdivovaný styl navázat a zda se jeho románu dostane stejného uznání jako autorovi těch předchozích. Tyto spory se vedou hned po vyjití DÍVKY V PAVOUČÍ SÍTI a asi hned tak nezmlknou, ale zabývat se jimi nemá valného smyslu - názor nechť si udělá každý čtenář sám.

Zvolené téma je nadmíru aktuální. Mezinárodní špionáž, která vyslídí převratné vynálezy a objevy a ty se stanou předmětem obchodu v síti organizovaného zločinu a dostanou se do rukou těch, kteří se nikterak nerozpakují je zneužít. Ve Spojených státech pracuje přední švédský vědec Frans Balder na programu umělé inteligence a poté, co mu jeho převratný patent zveřejní o den dříve neznámý ruský vědec, je mu jasné, že se mu do jeho programu někdo naboural. Proto utíká domů do &Svédska, kde má syna, ale je mu jasné, že gang je mu v stopách. Požádá proto známého investigativního novináře Mikaela Blomkvista, aby ho navštívil. K setkání nedojde, smrt Baldera dostihne dříve.

 

To je začátek celé další série událostí, do nichž se Mikael, dnes na výsluní bývalé slávy, začíná zamotávat. Impulsem je mu i to, že má zřejmě spojence, o němž už delší dobu neslyšel, ale jehož metody průniků do počítačů jednotlivců i institucí mu připomenou geniální hackerku Lisbeth Salanderovou. Třetí postavou, kterou Lagencrantz zapojuje do dění je syn Baldera, osmiletý autistický chlapec August, týraný otčímem, který jediný viděl vraha. Má  - jak je čtenářům důkladně vysvětleno – tak zvané savantské nadání, což u něj znamená mimořádnou fotografickou paměť a téměř nadpřirozené matematické nadání. Protože i Lisbeth ve volném čase řeší matematické problémy, tentokrát třeba výpočet poloměru nerotující černé díry ve vesmíru, je jasné, že dokáže jako jediná proniknout za hradbu chlapcova mlčení pro rozhodující svědectví…

Hlavním motivem knihy je počítačová špionáž, pronikání i do přísně střežených a dokonale zabezpečených sítí. Americký expert v NSA – Národní bezpečnostní agentuře USA - Ed Needham si nedokáže nijak vysvětlit, jak se mohl do jejich počítačů dostat vzkaz: „Kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi budou šmírovat jeho.“ Což je vzkaz adresovaný oprávněně, neboť právě NSA nechvalně proslula systematickým shromažďováním osobních údajů o kdekom, odposlechy politiků i občanů a snahou o omezení osobních svobod ve jménu boje proti terorismu. Čtenářům je od začátku jasné, že jde o Lisbeth Salanderovou krytou jménem WASP.

Myslím, že bylo naznačeno to nejdůležitější z mnoha motivů, které na 468 stranách knihy naleznete. Jako každou detektivku, kde proti sobě stojí nebezpečný gang a proti němu Mikael, Lisbeth, Ned i policie ji budete číst s napětím a očekáváním řešení. Možná, že zločince autor odhalí o něco dříve, takže čtenář bude vědět víc než pátrači, ale na napětí to neubere. Nejde v podstatě ani tak o detektivku, jako spíše o kriminální politický román, kde odhalováním zločinu se spíše než policie zabývají dvě ústřední postavy a tím zločinem není ani tak vražda švédského vědce jako mezinárodní organizovaná špionáž a její možný dopad. Jen závěr, kdy jsou viníci jasní, někteří pak potrestáni, jde tak trochu do ztracena. Jakoby si autor nechával prostor pro případné pokračování, v němž bude jasné, že Lisbeth se opět dostane do značných nesnázi…

Čtenář, který zná předchozí knihy bude mít výhodu, protože postavy jsou mu důvěrně známy. Ale lze ji číst i jako samostatné dílo. Lagencrantz sice občas upozorní na některé minulé okolnosti, ale třeba v této knize vůbec nevysvětlí, proč Lisbeth vtrhne do nemocnice a chirurgovi zlomí tři prsty. Od Lisbeth, která už dokázala vstát z hrobu a nyní přežít průstřel ramene (s nímž, mimochem, chodí boxovat) se to v podstatě čeká. I Mikael je stejným novinářem jako dříve, jen s tím rozdílem, že už mu média nedávají žádnou budoucnost a že jeho časopis MILÉNIUM je ve vlastnictví nového nepříliš přejícího nakladatele a čeká na znovuzrození v podobě sólo kapra. &Skoda je jen, že tihle dva spolu komunikují převážně přes počítač a nemůže to zajiskřit v osobním vztahu, čehož bychom se rádi dožili.
 

Lagercrantz rozdal karty dobře, umí rozehrát děj, čtenáře vést k odhalení, a dodat i kousek poučení - třeba o umělé inteligenci, mimořádném nadání či černých dírách. Stupňování děje má logickou stavbu, nebezpečí, které hrozí z průsaku informací do rukou, které mohou (a také jsou připraveny) je zneužít ve svůj prospěch je skutečně obrovské. Možná oceníte, že samotný vědec Balder, vědom si nebezpečnosti zneužití svých výzkumů je raději zničí (pak je ale otázka proč musel zemřít?) Kladem hodným ocenění je návaznost na předchozí vývoj postav, k němuž Lagercrantz dokázal přidat i nové podrobnosti ze života Lisberth Salanderové, kterých jistě využije v dalším pokračování série.
 

 Ale také je třeba říci, že Lagercrantz vychází z až neuvěřitelných předpokladů. Jistě, autističtí jedinci mohou mít schopnosti, které se vymykají našemu chápání. To, že má August schopnost rychle násobit mnohaciferná prvočísla a dokonce jejich součin rozložit (což dělá problém i počítačům) lze přijmout, stejně jako jeho fotografickou paměť a kreslířskou zručnost. Jak však osmileté dítě může zvládat rozklad pomocí eliptických křivek (N=3 034 267. E: y² = x³ – x – 20; P=(3,2) – viz str. 444 – když by k tomu logicky potřeboval řadu let podrobného studia - to už je těžké přijmout. Nemluvě o tom, jak tento výsledek přispěl Lisbeth k pochopení toho, kdo za vším vězí? A když už si autor vybral současný mezinárodní zločin, tak proč si jako zlosyny vybírá jen Rusy?  To bylo aktuální v době, kdy Ian Fleming psal svého Agenta 007 Jamese Bonda. Dnes je geopolitická mapa Zla ve světě mnohem složitější. 

 „Pro tohle jsem se narodil. Líp to nikdo neudělá,“ tvrdí Lagencrantz. Sebevědomí mu nechybí. Tak ať to nyní dokáže v dalším dílu, na který se budeme jistě všichni těšit. Brněnské nakladatelství Host nám ho brzy naservíruje v českém překladu Azity Hajdarové.
 

***************************************
David Lagercrantz: DÍVKA V PAVOUČÍ SÍTI
(Milénium 04 insirováno sérií Stiega Larsena)
Ze švédského originálu přeložila Azita Haidarová.
Vydal Host – vydavatelství, s.r.o., Brno, 2015