Emil Holub
Cestovatel, etnograf, sběratel
Martin &Sámal
Vyšehrad, 2013

Postava Emila Holuba patřila v 19. stol. k nejvíce obdivovaným. Co se týká zahraničních exponátů nebo etnografických záznamů, daroval Holub nejobsáhlejší sbírky muzeím. Jeho přírodovědná sbírka dodnes patří svým množsvím k největším (obsahovala původně přes 10 tis. sebraných výstavních kusů).

Kniha Emil Holub cestovatel, etnograf, sběratel nespadá sice k absolutním novinkám, ale můžeme ji přiřadit k novějším titulům. Nejsem si jistá, kolik potencionálních čtenářů prvotně zaujme tato kniha, pokud ji objeví v regálu knihkupectví či na internetovém obchodě.

Pro milovníky historie je postava známého etnografa jistě zajimavá a najdou si zmíněný titul sami. Kdo ale neholduje dějepisným vědomostem, přesto se rád začte do biografických knih, tomu možná doposud uniká. &Skoda!
Velice sofistikovaně zpracovaný život jedné významné české osobnosti. Ono totiž je z čeho "brát". Samotný osud Holuba je protknutý cestami do Afriky, kterou si již ani zdaleka neumíme představit v původní podobě. V 19. stol. se stále jednalo o kontinent, kde "bílý muž" procházel opravdu velice sporadicky a příroda vypadala netknutě.
Přesto vás chci upozornit, že se nejedená o žádné suché vypravování ve stylu "narodil se a roku raz dva, odcestoval roku tři čtyři. "
Velice příjemným způsobem sledujete nejdříve život otce Emila, Františka, abyste se postupně s jeho synem dostali až na černý kontinent.

Martin &Sámal zvládl práci s archiváliemi i spisovatelské řemeslo s přehledem. Kniha je psána poutavě, bez nudy pročítáte jednotlivé stránky.
Samozřejmě zatvrzelé nadšence komiksu nebo severských detektivek s knihou asi neohromíte. Přece jenom jejich záběr čtení je poněkud jiným směrem. Pokud ale přemýšlíte, co koupit milovníkům dobrodružného čtení, obdivovatelům biografií nebo "jenom" znalcům dobrého čtiva, pak sáhněte po knize Emil Holub cestovatel, etnograf, sběratel .


Mé první léto v Sieře Nevadě
John Muir
Paseka, 2015

V případě, že doma "vlastníte" jeden exemplář přírodomilce, botanika, dobrodruha, indiánského fandu, zrodila se kniha přímo pro takového jedince.
Mé první léto v Sieře Nevadě, tak zní titul nakladatelství Paseka, který chytí za každé toulavé srdce.
Je to již více než sto let, kdy zemřel autor této drobné publikace, John Muir. Při svých cestách, zejména po Kalifornii, zapisoval veškeré poznatky, drobnosti a jemnosti okolního dění. Jeho talent vystihnout přírodu v proměnách času je dnes již znám nejenom mezi přírodovědci, ale i běžnými čtenáři, kterých si za celý svůj život získal nepočítaně. Velice aktivně se podílel na  zachráně Yosemitského údolí, národního parku Sequoia a dalších oblasti severoamerické divočiny.

"Nacházel jsem se v rozpoložení, kdy bych přijal jakoukoliv práci, která mne zavede do hor, jejichž nádheru jsem předešlého léta okusil v oblasti kolem Yosemitského údolí. Pan Delaney mi vysvětlil, že stádo budeme postupně, jak bude roztávat sníh, přemísťovat výše, překonáme přitom několik pásů lesa a na těch nejlepších místech se pár týdnů zdržíme."

Měl jsem to štěstí, že jsem získal za společníka skvělého bernardýna. Jeho pán – lovec, kterého jsem trochu znal – za mnou přišel, jakmile se dozvěděl, že se chystám strávit léto v Sieře Nevadě, a poprosil mě, abych jeho oblíbence Carla vzal s sebou, neboť měl strach, že pokud by pes musel zůstat celé léto dole v nížině, mohla by mu tamní příšerná vedra přivodit smrt. „Myslím, že vám můžu věřit, že na něj budete hodný,“ řekl, „a jsem si jistý, že on bude hodný na vás. Zná dobře horská zvířata, pohlídá vám tábor, pomůže se sháněním ovcí, a uvidíte, že je ve všech ohledech schopný a věrný.“ Carlo věděl, že mluvíme o něm, sledoval naše obličeje a poslouchal tak pozorně, až mi připadalo, že nám rozumí."

Drobná kniha jeho zápisků a postřehů vydaná tento rok přivede čtenáře na místa horské krajiny se všemi vjemy autora. Cit pro detail velice dobře působí na fantazii čtenáře. Jemnost básníka, narůstající přírodovědné zkušenosti, láska i úcta k přírodním jevům, to vše je obdivuhodné. Na nic si tento titul nehraje, nemanipuluje se čtenářem, prostě plyne a vy s ním.
Velikou poklonu je nutno složit i překladu. Jan Hokeš pomocí bohatého českého jazyka velice mistrně dokreslil Muirovo vypravování. V češtině se tak kniha objevuje poprvé. Pevně věřím, že potěší nejedno čtenářské srdce.