Tajemství mají čtenáři v oblibě a spisovatelé jim ho rádi ve svých dílech dávají. Kolik knih se točí kolem záhady UFO, mimozemských civilizací, toho, zda Hitler přežil konec války či kde je proslulá jantarová komnata? V poslední době se stále více rozšířily pohledy do historie lidstva třeba hledání Svatého grálu, Ježíšova hrobu či cesty za tajemstvím pyramid. Jejich scénář bývá podobný - vždy stačí vzít jeden bod, jedno tajemství a kolem něho rozvinout dramatický příběh – organizace (či celá církev s Vatikánem v čele) nebo sekta něco hledají, k čemuž se většinou omylem dostane někdo nepovolaný. Jde o tajemství, jehož odhalení by mohlo ohrozit nejen existenci sekty, ale i celé církve či dokonce celého lidstva. &Sílenci a fanatici neváhají obětovat své životy a bez slitování likvidují všechny, kdož se k podobnému nebezpečnému tajemství nějakým způsobem přiblíží. Často to bývá osamocený hrdina, který za pomoci kamarádů, známostí (hlavně z dřívějšího zaměstnání v tajných službách) vyhraje, ovšem tajemný artefakt bývá zničen a  čtenář si musí položit otázku, zda to tajemství stálo za to, aby kvůli němu někdo vraždil... Nevím jak koho, ale důkaz, že třeba Ježíš byl ženatý s Maří Magdalenou mě nedokáže nijak šokovat.
 
Kolem jednoho tajemství se točí i romány těch nejslavnějších a nejpopulárnějších spisovatelů tohoto žánru. Filosoficky i historicky erudovaný Umberto Eco vylíčí jako detektivku střet s inkvizicí a nalezení (a zničení) Aristotelova pojednání o komedii ve JMÉNU RŮŽE či představí neobyčejně obsáhlou přehlídku spikleneckých teorií a tajných řádů, řídících náš svět ve FOUCOULTOVĚ KLADIVU. Philipp Vanderberg zase líčí strach Vatikánu před nalezeným „Barabášovým“ PÁTÝM EVANGELIEM či před vyvrácením jednoho ze základních dogmat církve (zázrak Kristova zmrtvýchvstání) na nápisu Michelangelova obrazu v Sixtínské kapli. Nejpopulárnějším autorem se stal Ian Brown, jehož román &SIFRA MISTRA LEONARDA rozvířil otázku Svatého grálu a úlohu Převorství sionského. Jindy Brown hledá důkazy o znovuobnovení starověkého tajného bratrstva Iluminátů – nejmocnější tajné organizace v historii, která chce zahubit církev i za pomoci moderní zbraně – antihmoty -  v knize ANDĚLÉ A DÉMONI. Dokonce se mluví o novém subžánru tzv. konspiračním thrilleru – viz také díla třeba Steva Berryho či Raymonda Khouryho.
 
 Prostě scénář a tanec kolem jednoho tajemství – na výběr je ještě řada dalších možností. Román PŘÍPAD PEGASUS je jakoby vystřižený z výše uvedeného vzoru a autor by se rád dostal na úroveň tří výše zmiňovaných. PŘÍPAD PEGASUS je prvním ze – zatím devítidílné - série románů s hlavním hrdinou – právníkem Langem Reillym. Gregg Loomis píše zřejmě ve zběsilém tempu – připomeňme si  nakladatelskou poznámku „Než Dan Brown vymyslí novou knihu, Gregg Loomis ji napíše.“ Ovšem srovnání bývají vždy ošidná. A srovnávat Loomise s Brownem bych se zatím příliš neodvažoval – je to jiná liga.
 
Podívejme se blíže na děj románu: Když se atlantský právník Gregg Reilly dozví o smrti své sestry v Paříži  je rozhodnut. „Ten, kdo tohle provedl, za to zaplatí. Nejde o to, jak dlouho to bude trvat, kolik času si to vyžádá, jak daleko bude muset cestovat, najde ho. Nebo je.“ Hlavním vodítkem pro pátrání se stává obraz (či jeho kopie) francouzského klasicistického malíře Nicholase Poussina (1594 - 1665), Les Bergers d'Arcadie, známý pod názvem Arkádští pastýři (viz obrázek). Od začátku si někdo nepřeje, aby Lang pátral a hned v úvodu je pokus o jeho odstranění. Langova cesta za tajemstvím vede přes Řím a Londýn až k ruinám templářského hradu v podhůří Pyrenejí. Smrt a neznámí vrahouni (kryti multimiliardovou korporací Pegasus) jsou mu stále v patách. Řád templářů (Chudí rytíři Krista a &Salomounova chrámu), který měl původně za úkol ochraňovat nově založené Jeruzalémské království proti nepřátelským muslimským sousedům a bránit poutníky putující do Svaté země, totiž nezanikl v roce 1312, jak se všeobecně soudí, ale přežívá dodnes a snaží se řídit běh světa. Na činnost dostává dostatek finančních prostředků přímo z Vatikánu za slib, že nikdy neprozradí střežené tajemství...

Vedle pátrání Langa Reillyho, vedené s pomocí přátel i milenky Gurt, je v knize vloženo svědectví dobového mnicha Pietra ze Sicílie z roku 1310, svědectví o konci členů templářského řádu upálených u kůlu v Paříži mezi léty 1307 až 1310 a o jeho objevu v jeskyni, který silně otřásl jeho vírou v Krista.

Greg Loomis zjevně zná své předchůdce a nesnaží se nijak od nich odlišit. Nemá ovšem erudici a znalosti Umberta Eca ani smysl pro napětí a dramatické situace jako Philipp Vandenberg. Loomisův hrdina Lang Reilly je vykreslen vcelku zdařile, to, že stále miluje svoji zemřelou ženu mu přidává na lidskosti. Jde za svým cílem pomsty tvrdě a nelítostně, má k tomu náležitý výcvik v tajných službách (což se ale dozvíte až někde ve třetině knihy) a dobré pomocníky. Ti by si zasloužili možná větší prokreslení. Že se dostává do zdánlivě neřešitelných a život ohrožujících situací je specifikou tohoto subžánru. Musí to však být situace uvěřitelné. Tady ani čtrnáctiletý kluk, který poprvé sedne na silnější motorku, neuvěří tomu, že v horských serpentinách najíždí na Langovu motorku těžký náklaďák, ani tomu, že za plné jízdy se Gurt dokáže trefit na první ránu. Podobně je tomu v sídle templářů, kde pomocí třísky od zlomeného prkna dokáže Lang zamezit zavření dveří a utéci. Je jasné, že venku bude mít pomocníky, o nichž zatím neví, ale proč tam přijíždí policejní inspektor Fitzwilliam, který do děje nezasáhne a je zde zbytečnou figurou? A to nemluvím o tom, že máme věřit tomu, že na toulouském letišti tajně přistane v noci letadlo, aniž by je někdo naváděl a někdo se o tom dozvěděl (překvapuje to u autora, který ve svém životopise má napsáno, že se živil jednak jako závodní automobilový jezdec, tak i jako pilot komerčních letadel).
Pochybnosti můžete mít i ohledně hlavního motivu románu, onoho tak pečlivě střeženého tajemství, které zde nelze vyzradit. Něco podobného se už objevuje ve Vanderbergově SIXTÍNSKÉM SPIKNUTÍ a i tady po přečtení může v čtenáři vzniknout (možná oprávněný) pocit, že toto není tím tajemstvím, jehož odhalení by ohrozilo celou Svatou stolici. Možná by ranilo pár skalních věřících, ale my skeptici, byť věřící, bychom se s ním dokázali srovnat.  To, že pro uchování tajemství dokáže fanatik zemřít, tím není zpochybněno.

Kladem knihy je snaha o humor – třeba když při neochotě recepčního v lékařské ordinaci Lang zmiňuje svoji teorii „že existuje škola, kde recyklují pacienty po lobotomii na místa recepčních u lékařů.“ Nebo jiná Langova teorie při otázce „Proč Amerika vyváží jen šunty?“ zní „Jednoho dne celá Evropa bude vypadat jako Kansas, nebo ještě hůř, Kalifornie. Kdo by měl s takovou perspektivou v oblibě globalizaci?“ Bohužel – zřejmě vinou trochu kostrbatého překladu – řada podobných sarkasmů nevyznívá tak, jak by měla, stejně jako v knize narazíte na věty, kterým je těžko rozumět, nebo máte pocit, jakoby nesouvisely s tím ostatním. Posoudit by to bylo možné jen s anglickým originálem v ruce.

Loomisovu knihu milovníci tajemství možná zhltnou a budou se těšit na další díla s Langem Reilym, které autor – mezi stáními u soudu – v rychlosti napíše.  Další případ The Julian Secret už nakladatelství Mystery Press připravuje.