FOTOPOSTŘEHY: Když lyže nahradí kola
27.08.2016
Radim Cejnar
Společnost
Zimní biatlon zná asi každý, jeho letní varianty jsou již známé méně. Kromě možnosti vyměnit lyže klasické za ty na kolečkách je tu i možnost, že lyže zcela nahradí kola, většinou ta horská. Rozdílů je ale více, podstatný je i počet diváků. Protože v areálu, kde jsem v březnu dlouho před začátkem exhibice podupával na sněhu, snažil se nezmrznout a uhájit v davu ostatních diváků místo na fotografování, jsem měl najednou před začátkem dopoledních závodů možnost volného pohybu…
Slunce dosud nestihlo vysušit ranní rosu a tak kapky, lesknoucí se na trávníku, smáčely špičky mých bot a já zatím chvíli pozoroval je a chvíli zase první postavy v cyklistických přilbách… Můžete hádat, kdo byl mezi prvními. Kdo biatlon sleduje pravidelně, ten hádat nemusí, ten to ví…
Nejen z přítomnosti trenérů v místech, které byly ještě během jarní exhibice vyhrazeny divákům, ale i z připravených stojanů s dalekohledem a tabulkou, zaznamenávající úspěšnost střelby bylo jasné, že tentokrát již půjde o „skutečné“ závody a že nejsem jediný, komu výhled z místa podél střelnice vyhovoval…
A tak zatím, než hlasatel se začátkem závodů „vyprovodil“ diváky do míst pro ně vyhrazených, snažil jsem se využít možnosti dosud relativně volného pohybu a pořídit ještě několik fotografií…
Malorážka, každá je originál a nejde jenom o tvar pažby a umístění zásobníků, ale i o barvu. Ani hlaveň nemusí zůstat neosobní a její kovový lesk lze vylepšit barevnou páskou, omotanou po celé její délce… V zimě tvoří s biatlonistou nerozlučnou dvojici, během závodů na kolech čeká připravená ve stojanech na střelnici a nebýt startovních čísel, je biatlonista v lese od „běžného“ cyklisty k nerozeznání…
Na střelnici se kola vedou a sedlo má i druhý účel, aby šlo kolo rychle zavěsit na konstrukci zbudovanou z lešenářských trubek podél střelnice…
„Jestli chcete hvězdy, odměňujte jednotlivce. Jestli chcete týmové hráče, odměňte výsledek týmu.“ (Michael Leboeuf) A jestli vám jde o výsledek, myslete i na zdánlivé maličkosti. A tak pokud prst na spoušti vyžaduje cit, rukavice se musí přizpůsobit. Někdy celá, jindy stačí jenom kousek.
„Většina z nás nevyhraje zlatou medaili. Nestaneme se milionáři ani filmovými hvězdami, nezvolí nás prezidentem a neobdržíme Nobelovu cenu. Ale můžeme si užívat malých radostí života. Pohlazení ruky, polibku na tvář, měsíce v úplňku. Volného místa na parkovišti. Praskotu ohně. Krásného západu slunce. Těš se z malých rozkoší, které život nabízí. Pro každého z nás jich chystá bezpočet.“ (B. Ferrero)
Text i fotografie: Radim Cejnar