A i když mi při pohledu na všechny ty exponáty naskakovala husí kůže, cítila jsem se tu jako doma. A věděla jsem, že život strávený v muzeu není jako životy ostatních. Někdy se mi ve snu zdálo, že se nádoby rozbily a po zemi se roztéká nazelenalá břečka plná soli a formaldehydu, a když jsem se pak z toho hrůzného snu probudila, měla jsem lem noční košilky mokrý. Jak vzdálený je náš skutečný svět od světa snů.                           ~Str. 8-9~