K ranní kávě i zlomek své duše ti přichystám.

Usměješ se na mě s příslibem něžností

a já se přesto cítím sám.

Postavil jsem mezi nás neviditelnou zeď.

Nemůžeš vědět, co se tam odehrálo, co jsem musel udělat,

i když ne tady ani teď.

Kapky deště jak muzikant po flámu líně bubnují do oken.

Líbám tě, ale má mysl bloudí daleko odtud, v písečných dunách,

kde čas neubíhá, ale táhne se krok za krokem.

Svýma drsnýma rukama hladím tvou jemnou tvář.

Dávno sem nepatřím, ale pořád tě miluji

a těší mě, že se na mě usmíváš.

K ranní kávě i zlomek své duše jsem ti dal.

Není celá, jen kousek a já chci vytrvat,

dokud nezískám zpět vše, co jsem nám vzal.


Zdroj fotografie: pixabay.com