Joshilyn Jacksonová kromě Smolného roku napsala sedm úspěšných a kritikou oceňovaných románů a je zastoupena i v několika antologiích. Její prvotina Gods in Alabama (2005) získala v roce 2006 cenu SIBA pro nejlepší tzv. jižanský román roku.



Virginia alias Ginny nebo je také nazývána Velká, to v životě neměla jednoduché, potom co se jí v patnácti letech narodila dcera Liza, byla nucena odejít od rodičů, pro které byla velkým zklamáním, a musela se postavit na vlastní nohy. A že Liza byla pěkné kvítko, to je vidět i z toho, že se jí také v patnácti letech narodila dcera Mosey. Teď je již Mosey čtrnáctiletá a Slocumbovým ženám začíná smolný rok, jak Ginny ráda připomíná. Liza zůstala po mozkové příhodě z části ochrnutá a právě v této nejméně vhodné době, se najdou na jejich zahradě ostatky malého dítěte. Ale jak je to možné? Kde by se tady vzalo další dítě? Dokáže Velká udržet rodinu pohromadě a přijít na to, co se stalo?

Smolný rok mě nadchl již svou nádhernou obálkou, v obrázku je zakomponovaná symbolika, která přesně vystihuje téma knihy, a i když to působí pochmurně, je to opravdu moc povedené a líbivé. Dále podle anotace, jsem si myslela, že mě čeká zajímavý příběh o třech generacích žen. Ale Smolný rok ještě předčil má očekávání. Kniha je psaná ve třetí osobě a střídají se v ní pohledy Velké, Lizy a Mosey. Velká alias Ginny by pro svou rodinu udělala cokoliv, neváhá ani na chvíli a klidně porušuje všechny možné zákony.

Liza je živel a i přes ochrnutí, jí zůstala stejná povaha. Její pohled mě překvapil, líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat stav ochrnuté mysli, kdy si postižený člověk nedokáže vybavit slova ani písmena. Ovšem kvůli Mosey se Liza snaží, co to jde, aby se zase dostala z temné hlubiny své mysli zpět na hladinu a pomohla Ginny celou situaci kolem nalezených ostatků pochopit. Mosey je jako každá dívka v jejím věku, je drzá, tvrdohlavá a v pubertě, ale na rozdíl od ostatních děvčat, se musí navíc vypořádat s předsudky svého okolí. Naštěstí má svého dobrého kamaráda Rogera, který ji chápe a je ochoten jí se vším pomoci.

Příběh ve vás střídavě vyvolává různé emoce a díky tomu si brzy přijdete jako na houpačce. Chvilku je to jak oddechové čtení, které záhy vystřídá napětí, pak se zase smějete, abyste za další chvilku hlavní postavy litovali nebo jim drželi palce, ať to zvládnou. Děj vás dokáže tak vtáhnout do sebe, že si pak připadáte jak další postava v příběhu. Někdy jsem přečetla velkou část knihy najednou, ale našlo se i pár kapitol, kde byly tak silné emoce, že jsem ji musela odložit a přečtený děj musela nejdříve strávit, než jsem mohla pokračovat ve čtení.

Jak jsem již zmínila, v knize se hodně řeší předsudky okolí, kdy se celé město dívá na Slocumbovy ženy s opovržením a čekají, kdy Mosey také přijde do jiného stavu. Liza jako bývalá drogově závislá, na kterou se lepili všichni chlapi z okolí, k jejich dobré pověsti moc nepomohla. Ale také se v knize řeší i problémy každé z žen zvlášť a tady se mi moc líbil návrat do minulosti Ginny, kdy někoho poznala, ale bohužel to nevyšlo. Ovšem teď se pár věcí změnilo, ona dostává druhou šanci a uvědomuje si, že nikdy není pozdě na to, být šťastná.
 
Smolný rok je sice kniha, která má ne příliš šťastný průběh děje, ale to neznamená, že ten rok nikdy neskončí. Každý má nárok na trochu toho štěstí a snad i naše hlavní hrdinky se ho dočkají. V knize se neobjevují jen negativní situace, ale také se tu setkáváme s láskou, která až hory přenáší, ať už je to ta rodinná nebo partnerská. A já hned po dočtení knihy musela obdivovat sílu, kterou v sobě všechny tři Slocumbovy ženy byly schopné najít. Zatím jsem podobnou knihu nečetla, ale Smolný rok se mi opravdu moc líbil a určitě knihu doporučuji k přečtení.

Joshilyn Jacksonová - Smolný rok 
Ikar, 2014
279 Kč, 304 s.