V návaznosti na závěr I. části se chci ještě krátce zmínit o tom, jak dopadl samotný šumperský děkan v inkvizičních procesech ve Velkých Losinách. Kryštof Alois Lautner byl obviněn Bobligem, inkviziční zrůdou a vykonavatelem církevní vůle (nebo zvůle), z čarodějnictví. Vydržel odolávat nátlaku a mučení celých pět let. Poslal žádost o pomoc olomouckému biskupovi, ale ten dal naopak, jako správný katolický vůdce, souhlas k dalším výslechům. 13. září 1685 byl vynesen ortel. Ještě na hranici volal, že je nevinen, dokud mu nevybuchl na hrdle umístěný střelný prach. A církevním vlkodlakům spadlo do klína 3000 zlatých.
Roku 2000 odhalil Lautnerovi pamětní desku olomoucký arcibiskup Graubner. Omluvil se za excesy v čarodějnických procesech, ale neopomněl alibisticky a s cynismem zdůraznit, že obviněné dala popravit světská moc. Bylo to absurdní divadlo.
Dokonce i sama takzvaná kniha knih je prošpikována hrozbami likvidace a dokonanými vraždami těch, kteří se nechtěli vzdát svého názoru a své vlastní víry.
Kterýpak rozumný člověk by mohl uvěřit v laskavost Boha, který zkouší sílu víry člověka tím, že mu zavraždí děti a ještě to konzultuje se svým zavilým nepřítelem – Ďáblem (viz Kniha Job). Navíc bible sama sobě protiřečí – slibuje odpuštění, pomoc a lásku, ráj, i když až po smrti, ale těm, kdo neuvěří než zazní hlas Polnice hrozí ohněm a sírou pekelnou a podobnými hrůzami. A do nebe se dostanou pouze vyvolení. Takže nic víc než stranické výsady nikoliv láska a spravedlnost pro všechny, jak je hlásáno. Tyto sliby a výhružky se až neskutečně podobají například heslu „Kdo nejde s námi jde proti nám“ nebo nadřazování jedné – vyvolené – skupiny či národa nad zbytkem světa.
Jakékoliv náboženství, tedy skupina lidí, která skrze náboženství uchopila moc, dobře věděla, proč udržovat své ovečky v nevědomosti a nevzdělanosti. Tito uzurpátoři moci a víry věděli a stále vědí, proč dříve upalovali vědce a zakazovali zveřejňovat vědecké objevy. Dnes některé alespoň znevažují a ženou věřící bojovat proti pokroku.
Faleš náboženství a honba za mocí se dá ilustrovat na dobře zdokumentovaných případech.
Často slýcháme, že vyvolení představitelé církve diskutují s Bohem. Ale pokud se o takových diskusích zmíní nějaká Joan de Arc, upálí ji jako čarodějnici. Takto je nám předkládáno náboženské rovnostářství.
Zpátečnictví vůči vědě můžeme dokumentovat i tím, čeho by se měla dnešní společnost vyvarovat – zásahů církve do politiky. Teprve v době kosmických lodí byly v některých státech USA zrušeny zákony, které zakazovaly na školách výuku evoluční teorie. Opět doklad o tom, jak smýšlí „neomylná“ církev o rozdílných učeních a vědeckých poznatcích.
Asi se stejným fanatismem by reagovali muslimové na vědecké poznatky, které jsou nade vší pochybnost prokázané, i kdyby se na hlavu stavěli. I když jsme zvenčí většinou rozdílní, podobáme se „zevnitř“ nejvíce praseti. Asi by se jim rovněž nelíbilo pomyšlení, že tato podobnost z lékařského a vědeckého! hlediska zachraňuje lidské životy.
Ohlupování lidí? Jen pár příkladů. Proč křesťané stále tvrdí, že vlastní originální plátno do kterého byl zabalen Ježíš po ukřižování, i když je nade vší pochybnost vědecky dokázáno, že to ani zdaleka není pravda. V tomto případě výsledky vědeckého výzkumu neuznávají. Pokud však chtěli dokázat, že mohla existovat Noemova archa, využili nejmodernějších poznatků vědy k podpoře tohoto tvrzení.
A co bychom nakonec mohli zjistit, kdybychom spočítali na různých místech světa ostatky některého svatého? Třeba to, že mají 128 zubů, 17 prstů na každé z deseti rukou, atd., atd. Lži, lži a svým způsobem vymývání mozků, které následně slouží k prosazení „vyšších“ cílů. Tento systém se používá stále jak u ideologií tak i, a to především, v politice.
Když jsem se v první části zmiňoval o náboženských masakrech, mohl by se někdo ze zavilých ochránců církve snažit zlehčit tyto hrůzy konstatováním, že je to již dávná minulost a od té doby…Nemylte se! Vždyť ještě v 2. polovině XX. století existovala náboženství, kde týrali malé chlapce, aby se učili zpaměti celé litanie náboženských blábolů. Existovala a je docela možné, že ještě existují náboženství, která u malých hochů provádějí kastraci, aby z nich vychovali mnichy. Další náboženský fanatismus dovolí ukamenovat ženu, která je byť i jen podezřelá z nevěry. Dovolí a vyzývá k znetvoření ženy v oblasti genitálií , když porodí dítě jako svobodná. Jak chápat v kulturní společnosti obřízku novorozených židovských chlapců než jako zrůdný výmysl náboženství, kdy je lidské mládě degradováno na úroveň štěněte, kterého se také nikdo neptá co říká na módu utínání ocasů a kupírování uší. Kde jsou ochránci života a práv dětí? Tyto děti již žijí,oproti shlukům buněk, které církev prohlašuje za tvory.
Křesťané nezůstávají pozadu! Před několika lety vypuklo v zemi třetího světa, jak je to, bohužel, obvyklé, ozbrojené povstání. Dvě křesťanské misionářky namluvili vesničanům, že je ukryjí v místním kostele. Tam je uzamkly a udaly povstalcům, kteří kostel i s vesničany podpálili. Co pomohla těm upáleným následná exkomunikace misionářek? A to jsou pouze střípky takřka současnosti v náboženství.
A současnost? Každý z nás vidí takřka denně co dokáže náboženský fanatismus. Odsuzujeme terorismus, však nikoliv jeho příčiny. Téměř všechny války v historii lidstva byly náboženské. Smazáváme rozdíly mnoha staletí a sami sobě dokazujeme, že jsme v některých, velmi zásadních otázkách, pořád stejní, nízce myslící živočichové. Jediný existující živočišný druh, který je schopen vyhubit sám sebe. A k tomu nám dopomáhej bůh ať už kterýkoliv.
Katolická církev poslední dobou exkomunikuje ze svého středu taktéž kněze, kteří se vzdali celibátu a oženili se. S fanatickým zápalem bojuje Vatikán proti homosexuálům a jejich rovnoprávnému postavení coby rodiny. Ale na druhou stranu se snaží všemožně ututlat nárůst případů převážně homosexuálního zneužívání věřících, především dětí. A to i v tak puritánské (puritánské, podle toho jak se jim to hodí) zemi jako je USA. Tato země vůbec působí jako zářivý příklad farizejství a pokrytectví. Pomodlit se a zaútočit na svrchovaný stát se smyšleným odůvodněním, hřmíc při modlitbách:„Nezabiješ!“ Že by se národ, který v mnohém nadřazuje sebe nad druhé vracel ke křižáckým válkám?
Na závěr douška z oblasti kultury; Papež Jan Pavel II. po shlédnutí filmu Umučení Krista rozhodně prohlásil, že přesně tak to bylo. Nemám sice informace z první ruky jako papež, přesto oponuji a tvrdím, že to klidně mohlo být tak, jak o tom hovoří kniha Roberta A. Heinleina – Job: Komedie spravedlnosti. Úžasné dílo! Doporučuji k přečtení i těm pro které jsem od této chvíle antikristem.

P.S. Dovedete si představit co by mohlo vyplynout na povrch, kdyby byly zpřístupněny vatikánské archívy?
Kdyby jen papežka Jana…