Počátek byl u producenta Edwarda Pressmana, který připravoval snímek k osmdesátinám amerického filmu. Od scénáristy Lloyda Fonvielleho měl nástin scénáře a ke spolupráci vyzval již proslulé italské filmaře. Bratři Tavianiové zpočátku váhali. Nakonec nabídku přijali s podmínkou,  že scénář dopracuje zkušený Tonino Guerra (1920-2012), který již spolupracoval s řadou světově uznávaných režisérů jako byl Antonioni či Fellini (Zvětšenina, Červená pustina, Amarcord).

Bratři Tavianiové (proslulí třeba filmy Padre padrone či Noc sv. Vavřince (naposledy jsme psali o jejich filmu Caesar musí zemřít - viz http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=15065) vycházejí v tomto díle ze skutečných událostí roku 1914. Tehdy se jeden z průkopníku filmu režisér D. W. Griffith rozhodl natočit výpravný velkofilm Intolerance. Od počátku snil o filmu, který by dosavadní primitivní zábavu pro prosťáčky povýšil na umělecké dílo. Inspiroval se italským velkolepým filmem Cabiria režiséra Giovanniho Pastroneho, který měl nečekaný úspěch ve světě. Chtěl přetrumfnout všechny dosud natočené filmy a velkolepě pojmout svoji fresku o „věčném zápasu dobra a zla“ spojující evokaci dávné Babylónie s decentním příběhem Krista (ve spojení ještě s příběhem Naděje – matky s dítětem a současné stávky dělníků). Film je dodnes považován za předěl v historii filmu a mluví se o něm jako o prvním dílu, jež je možno nazvat uměním.  „Otec filmové režie“  D.W. Griffith stále pokukoval po sanfranciském výstavišti, jemuž dominoval nádherně osvětlený italský pavilon. Pro scény z Babylonu potřeboval monumentální dekorace a tady našel inspiraci. Jenže dělníci, kteří pavilon stavěli, již odjeli domů. Naštěstí zde potkal trojici stavitelů z Itálie, kteří se protloukali Amerikou, jak mohli. Ve filmu z nich zbyla dvojice nerozlučných bratrů, potomků slavného řemeslnického toskánského rodu, kteří opustili rodnou Itálii, když skončila restaurátorská firma jejich otce. Svůj um chtěli prodat právě v Americe – a měli to štěstí, že si jich režisér všiml. Z dekorací, které dokázali vytvořit, zaujmou především obrovští sádroví sloni. Bratři se v Americe posléze ožení. Jejich osudy završí první světová válka, do níž oba nastupují na opačných stranách bojiště a setkají se opět v heroickém finále při posledním filmu „pro potomky.“ DOBRÝ DEN, BABYLÓNIE je divácky zajímavým filmem. Má vše, po čem divák v kině touží – mísí se v něm realita a mýtus, obsahuje pohled do zákulisí filmařiny, pečlivě vybudovanou dobovou atmosféru  a nechybí v něm humor a tragika. Všední příběh z Hollywoodu pionýrských let počátku minulého století povýšili tvůrci na filmovou báseň. Je v ní úcta k člověku, lidské práci a k minulosti. Ale zároveň je to hold uměleckému snažení. Nejen filmařskému, ale i tomu dávnému – dědicové stavitelů katedrál zde staví katedrály nové. V titulních rolích bratrů Nicoly a Andrey vystupují američtí herci Vincent Spano (jehož předkové pocházejí ze Sicílie) a Joaquin de Almeida (který je portugalského původu). Jak napsala Eva Zaoralová ve Svobodném slově: „V závěru, kde – tak jako v celém filmu – podtrhují režiséři společně s autorem kamery Giuseppem Lancim a hudbou Nicoly Piovana symboliku přesahující realistický rámec, život končí, ale zůstává Dílo a pro památku potomkům i obraz jeho tvůrců."