Epidemie svobody se ´šíří´ Českou republikou. Proč jste nevytvořila dokument třeba o výživě, ale zrovna o očkování?
Tento dokument je mým absolventským filmem, zabývám se sociálními tématy, ale nikdy to nepřesáhlo do témat týkajících se rodičovství. Když se narodila dcera Žofka, chtěla jsem vytvořit film o tom, jak se rozhodujeme v oblasti očkování. Nic jsme o tom nevěděli. Když vezmu očkování samotné, je to v podstatě nezajímavé téma, zajímavá na tom je role státu a rodičů. Těžko jsme hledali postavy do filmu. Jde po linii naší rodiny, je to její intimní deník. Chtěli jsme i jiné aktéry, ale najít je byl „porod“. Za kamerou se s námi bavili, před ní už ne.

 

Kolik už proběhlo projekcí a v kolika městech?
Reálně jsem absolvovala 20 projekcí v rámci festivalu Jeden svět a mimo něj dalších několik projekcí v Praze a jižních Čechách.

Jaké jsou ohlasy na váš snímek?
Po uvedení vždy zpravidla probíhá diskuze s diváky, záleží na tom, kde k promítání došlo, často se pak hovoří o demokratickém aparátu obecně. Domnívám se, že veškeré represe v tomto směru pak naopak vedou k averzi.

Co pozitivního jste během diskuzí zažila?
Krásná projekce byla například v Třinci, kde byla velmi kreativní diskuze, každý přinášel pak nové nápady, názory, dospělo se vlastně až k roli muže a ženy ve společnosti.

V dokumentu je poznat, že vaše maminka možná s vašimi názory zcela nesouhlasí, ale ve vašem jednání vás podporuje, je to tak…?

Moje maminka vychází z dřívějších zkušeností,  z dob minulých. Má strach o Žofku jako my. Často ji hlídá, je to skvělá babička. Film se jí líbil, pochopila to, že máme reálné důvody se o ni obávat, i když s nimi ne zcela souzní.

Hledáte stále nové informace o očkování, nebo už jste na to rezignovala?
Ano, i díky tomu, že jezdím stále na projekce, dostávám stále nové podněty. Právě proto, že jsem prováděla  4,5 roku rešerše, jsem se dostala ke všemu podstatnému, pokud bych film nedělala, asi bych tak důsledná v hledání informací o očkování nebyla. Sleduju i to, kam se v tomto směru posunuje politická situace.

Přijde vám, že si rodiče v souvislosti s očkováním tak trochu často zaměňují pojmy moje zodpovědnost za dítě a zodpovědnost mého okolí, úřadů, lékařů, že se to snaží na úřady tzv. házet…?
Ano, obecně to vypovídá o lidech. Jednodušší je, když za mě rozhodne „někdo“. Jsou ale tací, na které to neplatí,  a začnou si zjišťovat víc, a narazí. Represe v tomto směru jen roztáčí kola podvodů, lidé pak nedůvěřují systému.

VZP dle nedávno zveřejněných výsledků svého výzkumu zjistila, že dvě pětiny naší populace (38,36 procenta) se bojí očkování. Myslíte, že to skutečně odpovídá současné situaci?
Zřejmě ano, přestali jsme důvěřovat právě kvůli represím. Měli bychom aktivně hledat nezávislé zdroje informací, stát se vědomými a uvědomělými rodiči. Nemáme však pediatry, kteří informují o vedlejších účincích. I v systémech, kde je očkování dobrovolné, neočkují maximálně 2 procenta rodičů. Není to žádný strašák.

Na západ od nás není žádný stát, kde by bylo povinné očkování MMR (spalničky, zarděnky, příušnice), na Východě je povinné pouze v 6 státech. Myslíte, že by jeho volitelnost měla být schválena také u nás?
Určitě. Nyní vznikla právě velmi zajímavá petice Společnosti pacientů s následky po očkování, která se za tuto dobrovolnost s pádnými argumenty staví.

Kam se ještě teď s filmem chystáte?
Nyní proběhla jedna projekce v Berouně (13.5.) a následně proběhnou přibližně tři v rámci Mezinárodního dne poškozených očkováním (3.6.) mimo jiné i v pražském Ponrepu. Na podzim dokument uvede také Česká televize, která je koproducentem filmu.