Všichni ti, kteří ho uznávají, i ti, které to živí, můžou předložit jaké chtějí argumenty pro, najdu jich mnohem více proti. Bulvár postrádá opravdovost, ničí city, ničí životy a život jako takový vlastně popírá. To, co v něm čteme, je ve valné většině snůška polopravd, smyšlenek, zavádějících hypotéz, prostě hnůj. Ano, život potřebuje hnojivo, aby se vyvíjel. Vidíme to každý den v zemědělství. Ale v životě člověka by tohle nemělo mít místo.

Jenže... Je spousta těch, které to láká. Kteří hltají stránku za stránkou, dychtivě, nedočkavě, s napětím, co dalšího se zase dozvědí. Nezáleží jim na tom, že na těch informacích nemusí být ani zrnko pravdy. Ani na tom, že zatímco pro ně znamenají vzrušení, jiné to zraňuje. Zasahuje do soukromí. Otravuje každý, každičký den.

Říkáte si, jsou slavní, ať platí ztrátou soukromí. Ať se smaží. Ať je jim nepříjemně. Proboha, proč? Jen proto, že mají něco, co byste si sami přáli, ale víte, že to nikdy nezískáte? Lidská závist nezná mezí. Je zpěněná, valí se prudce a nebezpečně, bere s sebou vše, co se jí postaví do cesty. Asi jako horská bystřina.

A bulvár tomu jen napomáhá. To je můj názor. Živí tu závist v lidech, kteří touží, ale nedostává se jim. Bulvár se všemi titulky: Zlomil jí srdce! Co říká na o 20 let mladší milenku? Hvězda seriálů před rozvodem!

Je mi z toho zle. Opravdu, nefalšovaně, fyzicky špatně. Co je dobrého na tom, že se paseme na cizím neštěstí? Co je krásného, když čteme o cizím zlomeném srdci? Je to snad k smíchu? Zamneme si spokojeně ruce se slovy: Konečně na ni došlo?

Nevím, z jakého důvodu, kdy poprvé vstoupil bulvár do našich životů. Důvod bych možná ještě našla: Oživit prostou všednost, narušit nudu, zvednout lidi ze židlí, přimět je utrácet peníze na žvásty, které už příštího dne nahradí zase jiné. Já osobně bych na to žaludek neměla. Psát a zveřejňovat věci, které jiným ublíží. Asi jsem byla vychovávaná tak, abych si lidí a jejich citů vážila. Abych je chránila. Opatrovala a hýčkala. Až si tohle lidé uvědomí, tak bulvár z našich obchodů zmizí. Ale obávám se, že to ještě bude dlouho trvat, než člověk přijde na to, že cizí neštěstí mu nepřinese kýžený úspěch, štěstí, peníze. Že mu jen nahlodá duši o něco víc a o něco děravěji, než už nahlodaná je.

Společnost spěje do bodu, z něhož není návratu. Bulvár jí tu cestu dláždí svými články, fotkami paparazzi. Kam až dojdeme, pokud někdo neřekne: Dost?

A co to napovídá o nás těm, kteří se teprve na tu svou životní cestu vydávají? Jaký odkaz jim necháváme? Myslím, že moc dobrý ne.

Nicméně bulvár tu bude do té doby, dokud se najdou lidé, kteří ho budou číst...

Zdroj foto: pixabay.com