Rozepnu dlouhý zip v podpaží a jako vždycky se mi zadrhne o kyčelní kost. Po pár nadávkách sjedu konečně až ke stehnu a odhalím tak výplň kombinézy. Stejná značka. Nature. Materiál-starý dobrý maso. Léty prověřený. Vyvlíkám se z kombinézy jako had. U prstů a krku to jde pomalu. Tak. Pověsit. I s vlasama a ušima. Měla bych ji vyprat, ale zítra ji zase potřebuju, to neuschne.

Zkontroluju v zrcadle stav vláken masa. Zkušenost. Dělám to tak denně. Nic jsem nenatrhla, nenatáhla. Není co zašívat. Dobře to konstruktéři vymysleli. Složitý mechanismus. Ňáká firma Bůh a syn prej. Nebo je to všechno Nature? Jako říkal to ňákej Darwin. Nevím. Prej to byla revoluce. Nebo evoluce. Drby asi. Prej se to konstruovalo věky, vyzkoušeli mnoho variant pod značkou Primát a Homo, než vyrobili homo sapiens. Ale zas. Bez nápadu. Miliardy homo sapiens jak přes kopírák. Omezený výběr. Jen dva druhy. Muž a žena. Na druhou stranu vzájemně kompatibilní. Rozbíjí se to. Když chci náhradní díly nebo opravu, musím do servisu do Motola. &Sikovný kutil to ale opravuje doma.
 
Ale skladný to je. To jo. Naučeným grifem vymontuju nohy z kyčle. Vtipný. Mohla bych posilovat stehno rukama a nazývat to izolovaným funkčním tréninkem.

Precizně poskládám vnitřnosti do krabičky. Teď přijde to nejdůležitější. Srdce má zvláštní schránku. A mozek. Jednou jsem ho vyndala jako první a už nebylo dál na čem dělat. Celý se to zhroutilo. Takže postupně. Dokud mám paže, připojuji na noc mozek a srdce do energetické sítě. Večer jsou vybitý vždycky. Homo sapiens muž nabíjí také náhradní díl mozku. Někde jsem četla, že jím i myslí. Tak, paže ven s lopatkou a klíční kostí. A trup už nechávám vcelku. Jsem líná rozebírat žebra a obratle, i když je to v návodu. Ale kdo se s tím má ráno skládat. Ještě preleštit oči. 

Kontrola. Všechno na svém místě. Kontrola v zrcadle. Vidím skrz sebe. Tomu říkám nahá. Nic. Zbyla jen duše. Na té se originalitou nešetřilo. Prej ji nabízeli s nabitou baterkou na nekonečno. Nevím, já jinou duši neviděla. Ale zas mám vyzkoušený, že když se nabije mozek a srdce, duše celkem dobře funguje. Jednou jsem měla málo času na nabití mozku, a pak jsem jen čuměla. Stává se to často více homo sapiens - vybitý. Ba co víc. Často ho i doma zapomenou. Vybitý mozek i srdce je průser. Hlavně pro všechny kolem.  
 
Já jsem zavislák. Na energii. Jedem v tom všichni. Jsou ale i alternativní, mobilní zdroje. Tady už asi vývojáři přemýšleli. Každý se může dobít, kde mu to vyhovuje. Někdo se připojí na gauč, někdo na strom, někdo na kus žvance, někdo se vybíjí v posilce, aby se dobil. Spolehlivým zdrojem jsou další homo sapiens. Tady sázím na jistotu. Když vyberu dobrý kusy. V tom už jsem dobrá, ale trvalo to. A hudba. Když se připojím na Lisu Gerrard, baví mě, jak se střevo blaženě kroutí a kůže člověčí se mění v husí. A hory. Ideálně s sebou vzít spolehlivý homo sapiens jako náhradní zdroj. To pak místy začínám i vibrovat, jak jsem nabitá.
 

Celá tahle konstrukce s příslušenstvím je ale na jedno použití. A nebýt duše, byl by to nudný kousek. Studená věc. Kapacita baterií se stářím snižuje. Záleží dost na údržbě.

Tak jen pěkně obhospodařujme, dobíjejme, vibrujme, ať má ta duše co na sebe. Teď. Ne zítra. Zítra je pozdě.
 

Koláž © Marie Zieglerová