Proto pokud máte rádi samotu a klid, budete po několika prvních stránkách příšerně unavení tím neustálým telefonováním, mluvením, probíráním, ale také lhaním a přetvařováním. V pětisestránkové knize se nachází opravdu jen několik stránek, na kterých nepřevažují rozhovory nad ostatním textem. Přehnaně by se dalo říci, že román díky tomu trochu působí jako scénář upovídaného filmu. Takže nejen hlavní hrdinka, ale i vy si budete připadat, že ty hlasy slyšíte všude.

Komunikace je fajn, ale i tady platí "zlatá střední cesta". Ani s komunikací se to nesmí přehánět. A Briddeyini kolegové i příbuzní to rozhodně přehánějí, když ženu neustále bombardují stovkami esemesek a telefonátů kvůli zcela nepodstatným záležitostem. Je to zcela absurdní stav, kdy Briddey neustále a pořád dokola řeší, co kdo řekl, co si kdo pomyslí, co ona komu řekne a co zatají - v tom všem mluvení a řešení nějak vůbec nezbývá prostor na normální život. 

Briddey sama sobě celou situaci ještě zkomplikuje tím, že souhlasí s moderní operací mozku, aby se mohla citově lépe propojit se svým přítelem Trentem. Operace proběhne sice v pořádku, ale k propojení dojde úplně jinak, než bylo cílem a než samozřejmě také Briddey chtěla. Dobře si rozmysli, co si přeješ, nabádá autorka. V tomto případě si Briddey nechala provést nevratný zákrok v mozku, jehož následky se jí mohou stát prokletím. Bridey se ocitá v pasti komunikační spirály. Connie Willisová zápletku pojímá s lehkou nadsázkou, bez zbytečné dramatičnosti, ovšem nesmíme se nechat příliš strhnout vnitřní nervozitou hlavní hrdinky, protože ta se neustále před něčím a před někým schovává.

Vyzkoušela asi šestero dveří, pak objevila nezamčený sklad, byl tak přecpaný nějakými krabicemi, že skoro nemohla otevřít. Ale to jí nevadilo, nepotřebovala prostor, potřebovala soukromí a -
"Tady jsi!" ozval se Kathleenin hlas. "Hledám tě všude možně!"
"Kathleen!" zvolala Briddey a opřela se zády o dveře, jako by ji Kathleen přištihla při něčem zakázaném.
"Měly jsme o tebe strach. Neodpovídala jsi na žádné zprávy a teta Oona mi volala, že má nějakou neblahou předtuchu, že se ti něco stalo, a tak jsem se přijela podívat, co se děje."
"Nevím, že jste volaly," zalhala Briddey. "Od rána jsem tady dole a není tu signál."



Slyším tě všude, Connie Willis