Po několika nočních konferencích jsme se rozhodly založit výzkum na sociálním základě a náš výzkumný záměr utajit. Proto jsme ho skryly pod názvem příměstský tábor. Zaměřily jsme se na skupinu pidilidí, jež obývají planetu nejméně 4 roky a maximálně 10 let. Pro přehlednější výzkum byli pidilidé rozděleni do skupin s denním režimem a také denně jsme kladly skupinám úkoly.

Z naší studie vyplývá, že pidilidé byli dopraveni na naši planetu za účelem reprodukce. Rozlišujeme tedy pidiženu a pidimuže. Zároveň je ale každý jedinec individuální osobnost.

Srdce

Pidičlověk má menší srdce než maxičlověk. Na rozdíl od něho však není zatíženo dlouhým pobytem na planetě. Postrádá proto jizvy a oděrky způsobené lží, zlem, intrikami, závistí apod. 

Mozek

Výzkum také ukázal na menší rozměry mozku. Pidičlověk je tak ve fázi přijímání a ukládání nových informací. Když je slyší. Jeho mozek rozlišuje totiž informace, které je a není ochoten přijmout. Velmi dobře reaguje na synonyma a odvozeniny slova hra, legrace, počítač, hranolky, bonbón. Do stavu neslyšícího se zapíná slovy vyjadřujícími zákazy a příkazy. 

Pidičlověk není schopen vykonávat víc činností zároveň. Při činnosti je schopen mluvit, ale již ne přijímat informace. Na druhou stranu, pokud není zaměstnán, má nutkavou touhu stále něco sdělovat. Přičemž přestává vnímat, že nehovoří sám, a když mu tato informace dojde k mozku, zvýší hlasitost.

Pro posluchače tak nastává obtížná situace, neboť v jednu chvíli přichází z několika pidiúst najednou několik naprosto důležitých informací. Pro něho.
 

Strava

Většina pidilidí praktikuje  vegetariánský životní styl. Nebylo ovšem zjištěno, kam se ztrácí řízky. Ačkoliv převažovali ateisté, zaznamenaly jsme u některých postní období. Zajímavostí byla přímá úměra mezi stravou vysoké výživové hodnoty a výzkumným objektem. Čím zdravěji vyhlížející strava, tím větší vzdálenost pidičlověka od ní. Zvláštností jsou pidičlověcí tzv. sacharidosenzory. Pidičlověk zachytí výskyt rafinovaného cukru na kilometry daleko.

Vylučování

Pidičlověk je důsledný v pitném režimu. Reakci pidiorganismu na tuto skutečnost vždy precizně hlásí. S oblibou využívá toalety k sociálnímu sblížení s jedním, dvěma až třemi pidilidmi. Ze záznamu technické zprávy objektu vyplývá, že zde probíhala zřejmě, řekněme, hromadná hloubková porada, na což nebyly odpady oné sněmovní místnosti připraveny.

Výzkum v terénu prokázal, že někteří pidilidé odmítají reagovat na signály těla, pokud nedopravíme toaletu do lesního porostu. 

Někteří pidimuži s oblibou používali názvy svých reprodukčních orgánů, aby tak rozveselili své vrstevníky. 

Oděv

Na některých částech oblečení pidičlovek lpí. Jedná se obzvláště o kusy oděvu s vyobrazením jakýchsi podivných bytostí. Jak se ukázalo, jen zdánlivě neživých. Např. bylo zaznamenáno, že Spiderman na tričku obědvá rajskou stejně jako jeho pidinositel, kterého to vůbec nevyvádí z míry. 

Ponožky považuje za zbytečnou součást oděvu. Ani po měsících je nepostrádá. U příležitosti prvního výročí výzkumu je hodláme vystavit. 
 

Hrubá motorika

Pidičlověk je tvor běhavý a skákavý. Na rozdíl od maxičlověka běhá a skáče i tam, kde nemusí. Tuto skutečnost je zapotřebí mít na paměti, pokud vyleštíte prosklené dveře. Naštěstí nerozbitné.

Jemná motorika

Jak se ukázalo při manuální činnosti, s delším pobytem na planetě se pidičlověk stává zručnějším. Pro některé jedince byla typická absence trpělivosti. Na druhou stranu tu byla ochota spolupracovat. A to i při činnostech, které nebyly na seznamu výzkumu. Při mytí nádobí vznikaly spory, kdo bude mýt a kdo utírat. Tvořila se dlouhá fronta odnašečů nadobí. 

Sociální složka

Pidilidé se s oblibou sdružují mezi sebou. Pidiženy volí častěji jinou formu trávení volného času než pidimuži.

Zajímavý byl výzkum jejich vzájemného řešení problémů, kdy se tyto dvě skupiny také lišily. Řešení problémů probíhalo nejprve verbálně, následně hlučně verbálně, a pokud přesto nedošlo ke shodě, pidiženy přešly do fáze nekomunikace a pidimuži do pokusu o fyzickou likvidaci. Pro obě skupiny bylo charakteristické tzv. žalování. 

Každý pidičlověk chce být kapitánem teamu. Bez ohledu na svoje schopnosti a dovednosti. Z tohoto výzkumu vyplynulo, že pidičlověk není sto samostatných rozhodnutí a je zapotřebí vždy asistence maxičlověka. 

Vliv maxičlověka

Maxičlověk, obzvláště ten, co ho dopravil na naši planetu, je pro pidičlověka jakýmsi průvodcem jeho pobytu zde. V oficiálních pramenech ho nalézame pod pojmem rodič. Pidičlověk je jakousi kopií rodiče. Zajímavé bylo pozorování těchto rodičů v kontaktu se svým pidičlověkem. Všichni používali shodné rozkazovací věty: Oblékej se! Nebudu to opakovat! Trvá ti to! Spěcháme! Ukliď to! Jez!

Závěrem

V zásadě lze říci, že pidilidé jsou mírumilovná stvoření, pokud je jim vytvořeno vhodné prostředí s pevnými pravidly a rituály. Mylně jsme se domnívaly, že klíčové je pro ně vytvoření dokonalého prostoru, interiéru s moderním  vybavením. Jak ale výzkum ukázal, nejlépe se pidičlověk cítí v exteriéru a zásadní je pro něho tzv. láska. Cosi nehmotného, co zahrnuje pohlazení, obejmutí, pochopení, dialog.

Tento výzkumný projekt byl pro celý náš team velmi náročný psychicky i fyzicky. V úvodu bylo obtížné rozeznat jednotlivé charaktery pidilidí, neboť se velmi významně lišily. Výzkum ale ukázal na zásadní zjištění.

Pidičlověk je tvor průhledný. Vidíte-li jeho srdce, vidíte ho celého.