Scénáristka Jana Dudková si ze stejnojmenného Olbrachtova díla vybrala ze tří povídek první dvě - ZÁZRAK S JULČOU a UDÁLOST V MIKVE. Oproti poslední baladicky laděné novele O SMUTNÝCH OČÍCH HANA KATADŽIČOVÉ dala tak přednost komickému ladění. Toto úsilí podpořil spisovatel a režisér Zeno Dostál, jemuž se podařilo obě kratší prózy spojit do jednotného tvaru, v němž ožívají osudy tří přátel a jejich rodin. Vedle nich je film zalidněn řadou osobitých postav a svérázných lidských typů žijících v malé horské židovské osadě Polana v někdejší Zakarpatské Ukrajině (jak se tehdy říkalo Podkarpatské Rusi), patřící v té době k Československu.

V goletu (což je místo, kde žijí Židé uprostřed jiného etnika) se rozvíjí osudové setkání chudého povozníka Byjnyše (vynikající Ondřej Vetchý) s dvojicí českých turistů. Pro odvoz jim nabídne povoz a svoji zchromlou kobylku o niž málem přijde, když ho na výletě ohromí půvaby vnadné rusovlásky Markéty Hrubešové. Jinou kapitolku tvoří příběh kolem tajemné události v mikve (což je posvátná očistná lázeň), za níž je vinen nezodpovědný strážce Mojše (Jiří Ornest) i to, že místní mudrc Pinches (Jan Hartl) odolá svodům své náruživé manželky Brany, která „jest žena tělesná“ (Mahulena Bočanová). Když si k tomu připočtete řadu drobných epizodek, které mají všechny svůj osobitý půvab, představuje filmový GOLET V ÚDOLÍ svérázný a osobitý pohled na dávno zmizelý svět židovské komunity v časech, kdy se ještě žilo „přirozeně“ v souladu s přírodou a tradičnímu zvyky a obřady. Dramatická linka filmu není vypjatá, důraz je postaven na laskavém humorném pohledu na lidské pachtění na tomto Božím světě, kdy osud sice přináší starosti, ale je možno je a úsměvem a laskavostí překonat. Právě v přístupu k tématu leží hlavní účinnost Dostálova filmu. Je to osvěžující podívaná, plná úsměvného, často až ironického humoru navíc kořeněná úměrnou mírou nostalgie po zaniklých časech, kdy platila síla modlitby, chlap byl chlapem, zákon byl svatý a žena poslušná (i když dychtivá). Samozřejmostí filmu je velice pečlivá rekonstrukce dobového prostředí včetně všech detailů účesů, oblečení a zvyklostí židovské komunity. Vynikající kamera Juraje &Sajmoviče dá zapomenout na to, že film se netočil v původním prostředí ale v Čechách (Svobodné Hamry a skanzen Veselý Kopec u Chrudimi) a zasazuje příběh do prostředí, které souzní s lidskými osudy a cítíte v něm dávné tradice. Právě porušení „zákonů lidstvi“ má podle Dostála za následek současný morální úpadek. Spisovatel, scénárista a režisér Zeno Dostál (*1934) prošel tvrdou školou života a publikoval nejprve v časopisech. Jeho prózy tvoří poměrně rozsáhlý komplex a jeho části jsou pojmenovány po jednotlivých znameních zvěrokruhu: Býk, Beran, Váhy, Lev, &Stír, Vodnář, Blíženci, Ryby. Součástí cyklu jsou novely Vrata, Rekrut a Labuť, které nesměly vyjít pod původními názvy Střelec, Rak a Kozoroh. Celek podle Slovníku české literatury „chronologicky zachycuje proměny hanáckého a podhorského regionu a klíčové historické situace od konce 30. let až po současnost.“ K filmové práci se Dostál dostal (přes pomocné práce na Barrandově a později po asistenci u několika režisérů) až v roce 1990, kdy podle vlastní novely LEV a pod názvem KRÁL KOLONÁD natočil ne zrovna zdařile smutný příběh lázeňského muzikanta a jeho židovské dívky v době okupace. Do konce krátkého života (zemřel v 62 letech roku 1996) stačil natočit ještě pro TV baladický příběh o lidské síle a slabosti s Ivanou Chýlkovou VÁHY,  snímek GOLET V ÚDOLÍ (1996) a kratší televizní film CHLÍPNÍK (2002) podle předlohy Guy de Maupassanta a scénáře Zdeňka Svěráka. Na sklonku života byla předsedou Židovské obce v Praze. Ještě připomeňme, že ve filmu si zahrál svoji poslední roli Josef Kemr – ztvárnil figurku židovského patriarchy Lejba Fajnermanna. Film získal Českého lva za hudbu Luboše Fišera a kameru Juraje šajmoviče.
Foto: ceskatelevize.cz, filmweb.pl