Tak mladý a na začátku všeho a už je konfrontován s tím, že se k lásce jako takové musí stavět dospěle. Například na ni nelpět, což neumí ani leckterý dospělý.


A tak pro děti to bude akční příběh plný zajímavých scén a nových lidí a tvorů, různých civilizací a povah, lidských profilů… a pro dospělé se rozvíjí množství témat hlubokých, nad kterými je dobré se zamyslet i s ohledem na své vlastní životy. Třeba právě o té lásce. Jinak autor zůstává věrný všem pravdám, které nakousl a rozebíral v předchozích dílech, jen je opakuje či rozvíjí podle toho, jakými situacemi hlavní hrdinové prochází.

A sem tam se podívá na téma, které je tak moc nepříjemné, protože na něj nemáme vůbec žádný vliv.

„Žijeme tedy v pravěku, ve veškeré temnotě a tvrdosti tohoto necivilizovaného světa, který si neváží skutečné soudržnosti a ani netuší, kde se bere. Přesto mi Ami říká, že mám žít radostně, že mám být dobře naladěn vůči všem, a dokonce i vůči vědcům, kteří obchodují se svými vědomostmi a vymýšlejí nové zbraně, nebo vůči těm, kdo „výnosnými“ obchody ničí přírodu (Ami si totiž myslí, že je velmi lehké milovat i ty, kdo jsou jen jacísi pololidé).
Podle Amiho tito „dobrodinci lidstva“ (já bych je všechny strčil do vězení) nejsou špatní, ale nevědomí. Proto není řešením se s někým přít nebo proti němu bojovat. Řešení nespočívá v tom, aby byl kdokoli odstraněn nebo uvězněn, ale aby se vzdělával, aby se napomohlo změně mysli a srdce alespoň u nás nejmladších, protože my se ještě můžeme změnit k lepšímu a jednou vést svět lidštějším způsobem….“

Ach ten pravěk!
Co mne v celé knize strašilo asi nejvíc, je ta beznaděj, kterou prožíváte jak příslušník rasy, která je tak beznadějně pravěká. Tedy, pro naši generaci ještě asi beznadějně, jinak šancí se změnit a stát se vyspělejší civlizací máme prý dost. No kéž by! Ale přesto. Někdy máte dojem, že je vám tento svět tak vzdálený a ty jiné mnohem bližší… někdy máte pocit, že se v ničem nevyznáte, protože smysl vám dává pouze tento svět i se svými často krutými pravidly přežití. Se svou džunglí. Jako čtenář jsem se pohybovala někde mezi – mezi nadšením a plným souzněním a mezi úzkostí z toho, že přece musím žít tady a…

Je to kniha vzbuzující zvědavost na příští generace, na dnešní děti, které vyrostou v dospělé, kteří budou formovat svět. Lépe? Skeptik by řekl, že je to pohádka plná spekulací, ale optimista by řekl, že to je parádní vize budoucnosti, která jednou bude mít pro další generace hodnotu úsměvu nad tím, jak si to ti lidé tehdy mysleli a co všechno z toho byla pravda. A co ne.
Víme toho mnoho, tohle vše je skvělá teorie. Ale neumíme to uvést do praxe, protože ty špatné programy jsou stále silnější. Změní se to? Ami, Pedro, Vinka a všichni, kdož se tohoto barvitého příběhu zúčastňují, si myslí, že ano. A já doufám také.

O autorovi:
Enrique Barrios se narodil v roce 1945 v Santiagu de Chile. Dětství prožil ve Venezuele, dospívání pak v Chile. Často cestoval a žil v deseti dalších zemích. Po osmi letech pobytu v Brazílii se roku 2014 usadil ve &Spanělsku, což nebylo poprvé, a zanechal všech veřejných činností. Jeho dílo je zvláštní tím, že bylo oceněno ve dvou oblastech, jež jsou za běžných okolností ve vzájemném rozporu: akademické a náboženské. Ministerstvo vzdělávání Chile prohlásilo sérii jeho knih o „Amim“ za didaktický materiál. Kromě toho se mu dostalo uznání od rozličných organizací, například Psychoalanytického sdružení Argentiny za knihu Zázračný svět magie.
Dostalo se mu pochvaly i od papeže Jana Pavla II., přestože jeho první dílo Ami, chlapec z hvězd, je bez dogmat a představuje duchovní filosofii založenou na prosté lásce. To však bylo v naprosté shodě s nápadem zmíněného papeže na vytvoření Civilizace lásky. Díla Enriqua Barriose jsou zatím přeložena do dvanácti jazyků a další přibývají.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu