Až dojde šťáva, budu žít s Rumcajsem. Ve vousech mu bude hnízdit roj lesních včel. Na nich mu budou viset domácí nudle z domácí polívky. Těžko budu obhajovat pokus o vraždu tím, že jsem ho holila břitvou jen proto, že jsem se na to nemohla dívat, když jsem ho chtěla políbit.

Až dojde šťáva, stáhnu z paměti aplikaci Rolník a budu aplikovat do praxe znalosti ze zemědělky. Zasadím brambory do truhlíku místo muškátů. Provedu hlubokou orbu anglického trávníku a zaseju pšenici. 

Pošlu svého Rumcajse ulovit pražskou veverku. Zkoušku z první pomoci mám naštěstí za jedna. Rozdělám táborák na chodníku a budeme si představovat, jak opékáme na rožni tu veverku. No nic, manžel bude muset ještě potrénovat. Zatím se bude držet svého povolání. Naprogramuje večer a otestuje ho. Možná bude skládat hudbu ve svým kamrlíku. Jsem zvědavá, jestli složí taky ten metrák uhlí do sklepa.

Oheň bude asi naše televize. Nabídka kanálů je totiž v naší ulici chabá, máme jen dva. Hloubku mohu ocenit, ale jinak se tam nic neděje. Dávaj tam samý sračky. Za jasných nocí budou ale vysílat nahoře Stardance nebo Superstar. Během dlouhých zimních večerů se budeme s mužem obávat, aby nevzešel z naší domácí produkce nějaký další pořad. Dva seriály už jsme si vyrobili. Povedly se. Ale žerou čas a nedá se od nich odtrhnout. 

Až dojde šťáva, odstraním pavučiny v knihovně a budu v pohodě googlit. Abych mohla pracovat s Windows, otevřu všechna okna. Moje myš naštěstí elektřinu nežere. Mám novější model, který žere granule a vyrábí se sám. Sice nekontrolovaně, ale zato mám pět náhradních. A dalších x je na cestě. Proklikám se křečkem do jednoho okna na svoje webovky. Otevřu okno a zařvu, že je v sedm cvičení. Při svíčkách. Za doprovodu mého zpěvu &Sla Nanynka do zelí. Jestli vůbec někdo přijde, bude fasovat špunty do uší.

Na psaní fejetonů holt budu mít větší spotřebu papíru. Takže musím začít syslit hajzlpapír. Přece jen je nižší gramáže a je tak skladnější. Bude pak asi chybět, kde je obvykle potřeba, ale stejně nás suchý záchod nemine, tak budou stačit noviny. Rok zpátky jsou zprávy z hradu a vlády stejně na hovno, tak co. Navíc začnou vycházet ve větším nákladu. Asi tištěné knihtiskem.

Až dojde šťáva, ta mrcha rezavá se nám bude tlemit ze stromu, takže děti uložím bez večeře. Chvilku budu váhat, jestli je uložit nebo uložit jako. Blbý je, že mám paměť už plnou a ani můj hardware není zrovna nejnovější model. Ale soubor pohádek mají děti naštěstí velký. Pustím jim cédéčko s pohádkou. Na zem. Když budou chtít pustit pohádku na tabletu, pokusím se trefit na zemi Ibalgin. 

Až dojde šťáva, budu věčně U Sousedů. Svůj profil už tam mám. Nějaké přátele taky. Občas mě tam nějaký chlap požádá o přátelství. Co chvíli někdo zařve, co se mu honí hlavou. Budu mít v hlavě asi tu veverku, zařvu tedy status: "Lov na veverku se nezdařil. Dávám utopence." A připojím smutný obličej. Přátelé mi budou koukat do talíře, mávat zdviženými palci nad tím buřtem, občas někdo přískočí s komentářem "WTF". Nebudu to komentovat. Tyhle sociální sítě žerou čas. A já se nenažeru.

 Až dojde šťáva, budu mít výstavní bicáky! Pojedu je v několika sériích na valše. Býci ustájení v posilovně mi je budou závidět. ,,Normálně, ne? Trénink, vole! Napojená na dynamo vyrábím proud šlapáním na kole. Teď už se ulejvám, napojila jsem na dynamo křečka v kolotoči. Triceps jedu při hnětení těsta na buchty. Zároveň tak makám na pekáči buchet, tzv. six packu. Nevidím to reálně, asi je to v troubě. V peci. Dřepuju u pletí záhonu s mrkví. Zádíčka posiluju vytíráním podlahy. Pěkně v kleku, střídat paže a pořádný oblouky." Mohla bych se ještě rozhovořit o posilování, józe a stretchingu při sexu, ale myslím, že bych tím zvedla nekontrolovaně populaci. Takový býk se pěkně chytí na biceps a v několika domácnostech nastanou pro ženy krásné časy i tak. 

Až dojde šťáva, už si mě nikdo nesplete s velbloudem. Zbavím se toho hrbu od věčného čumění na pohyblivé obrázky a písmena. 

Až dojde šťáva, ponořím mobil do čaje a budu mít Teamobile. Stejně jsem ho už jednou chtěla utopit. Děti mi tehdy strkaly do obličeje obrázek, co namalovaly. ,,Telefonuju, nevidíte!?" ,,Ale to jsi ty!" Večer jsem ten obrázek našla na pracovním stole. Byla na něm postava asi inspirovaná kubismem. No, spíš něco mezi strašákem do zelí a Moranou. Vždycky hádám, kde je hlava a kde prsa. ,,Prsa tam nejsou!" Aha, tak to se poznávám. Nemohu se ale poznat ve větě pod strašákem: Nejlepší máma na světě.



Ale až dojde šťáva, až bude ten mobil plavat kraula v čaji a vyměním počítač za počítadlo, možná tu větu naplním. Budu makat na tom pekáči buchet, který provoní celý domov. Budu pouštět z pusy vymyšlené pohádky pro děti. Rumcajs na mě bude koukat se slinou na vousech, jak vystrkuju zadek při vytírání podlahy. Budu mít namakaný lýtka, jak budu stát často na špičkách, abych mu dala pusu. Budeme všichni ležet pod Superstar a budeme si povídat, jak ulovit tu mrchu rezavou, co mi leží v žaludku. Teda mohla ležet. Budu od pošťáka dostávat děkovné dopisy od žen, jejichž muže trénuju. Jestli mně nedojde šťáva, pak možná budu trochu světová.

Až totiž dojde šťáva napořád, staneme se všichni vodiči. U Sousedů se budeme propojovat a vyměňovat si proud. Budeme mít mimořádný výkon. I když Gaučáci možná zkratují. Asi budeme nějakou dobu cítit napětí, vznikne odpor a pojedeme na záložní zdroje energie. Ale to nevadí, v takovém Temelíně se může taky hezky žít. Když budeme všichni on line!

***

Zdroj foto: pixabay.com, archiv autorky